Mladý svět
20/1969

CHRASTINA ODCHÁZÍ

Naše současně nejlepší beatová skupina OLYMPIC se v poslední době zdržovala několik týdnů v Československu a na všech jejích vystoupeních se příznivci a příznivkyně tázali, co je pravdy na zprávách o eventuálním odchodu textaře, částečně i zpěváka, hlavně však basového kytaristy skupiny Pavla Chrastiny. Svého času jsme v se v MS zmiňovali o Chrastinově podobném úmyslu. Pak bylo chvíli ticho a posledního dne měsíce března odeslali zbývající čtyři členové skupiny Pavlovi tento dopis:

"…Milý Pavle,
     jak je ti jistě známo, podle naší vnitrokapelové dohody má každý člen skupiny Olympic právo na podání dvouměsíční výpovědi s povinností dodržet všechny závazky po dobu dva měsíce od počátku dvouměsíční výpovědní lhůty.
     Oznamujeme Ti, že skupina Olympic rozhodla použít tohoto samozřejmě oboustranného práva proti Tobě a dává Ti tímto doporučeným dopisem na vědomí svoje rozhodnutí o přerušení spolupráce do dvou měsíců po obdržení tohoto dopisu.
     Rozhodnutí čtyř členů skupiny je naprosto jednomyslné a nezměnitelné, jak se můžeš sám přesvědčit ústní domluvou. Myslíme, že není nutné vypisovat důvody, které nás k tomuto rozhodnutí vedly, nejedná se o akt msty, ale o normální, klidné rozseknutí problému, tížícího nás již téměř rok. Mohli jsme volit pouze mezi dvěma alternativami. Buď nechat dojít k zániku kapely, nebo přikročit k tomuto kroku. Každý z nás přešel v různé míře a obměnách při spolupráci s Tebou od počáteční chuti přes lhostejnost až po naprostou antipatii k veškerému Tvému počínání.
     Děkujeme Ti za dlouholetou spolupráci a přejeme Ti úspěch v Tvém dalším životě. Pokud se týče technických otázek (tj. Tvého podílu na aparatuře), předpokládáme, že se domluvíme osobně k oboustranné spokojenosti.

V Brně dne 31.3.1969

ZA OLYMPIC

Petr Janda, Jan Pacák, Miroslav Berka
a Ladislav Klein…"

Tolik tedy k celé problematice zbývající členstvo skupiny. Jelikož soudíme, že v takových věcech je třeba slyšet obě strany, zeptali jsme se samotného Pavla Chrastiny:

Cítil jsi někdy antipatii k Olympicu?

"Nikoliv, a necítím ji dosud. Problém je v něčem jiném. Jednou jeden chytrý pán řekl, že s člověkem, který se musí svým koníčkem živit, to většinou nedopadne nejlíp. A v této situaci jsem byl já. Studuji FAMU a filmařinu považuji za svou budoucí profesi. Hudbu jsem odjakživa dělal jako svého koníčka, a není mou vinou, že se na přechodnou dobu stala mým zaměstnáním. S tímto svým názorem jsem se samozřejmě nikdy netajil a toho důsledkem je zmiňovaný dopis."

Co tedy budeš dělat dál?

"Především studovat. S hudbou se samozřejmě nechci rozloučit nadobro, a ani by to snad dobře nešlo."

A co potom?

"Skončí to tak, jak to začalo. Hudba bude zase mým koníčkem."

Děkuji.

Tolik tedy zúčastněné strany. Závěrem tolik: Jak z uvedených názorů plyne, nešlo ani tak o věc senzační samu o sobě, jako spíše o jev obvyklý i v nejlepších rodinách: Rozdíly v náhledu na současno i budoucno vykrystalizovaly do té míry, že další pravidelná spolupráce mezi jejich nositeli nebyla možná. Což je záležitost z obou stran zcela fair a není to prvně a patrně ani ne naposledy.

Petr Adler