Časopis Signál
1983
rozhovor s Petrem Jandou

JSEM ŠŤASTNÝ ČLOVĚK…

Aby máma i dcera měly stejnou hudební lásku, to je v populární hudbě jev takřka nevídaný. Leč skupina Olympic už dvacet let pluje na vlnách přízně rodičů i dětí. Ostatně dokazuje to letošní jednoznačné prvenství ve Zlatém slavíku, vyprodané koncerty, rychlost, s jakou mizí z pultů prodejen gramofonové desky.

Miroslav Berka (klávesové nástroje), Petr Hejduk (bicí), Milan Broum (baskytara) a Petr Janda. Kytarista, zpěvák a vedoucí skupiny. A právě jemu jsou určeny naše otázky.

Není prý dobré, jsou-li lidé spolu dlouho a často. Hádají se. Platí to také o Olympiku?

"Pokud jsou to hádky pracovní, je všechno v pořádku. Protože jde o tříbení názorů, o prosazení každého z nás. Ostatními hádkami se netrápíme. Zjistili jsme totiž, že je daleko lepší hledat to, co nás vzájemně sbližuje, než co nás rozděluje."

Vzali byste do skupina ženu?

"Ne. Sice proti ženám nic nemáme, ale její přítomnost by na nás zřejmě nepůsobila blahodárně."

Uvažujete o budoucnosti Olympiku?

"Samozřejmě o ní přemýšlíme, ale zatím si s ní nevíme rady. Takže se soustřeďujeme jen na tu nejbližší budoucnost. Připravili jsme nový program, s nímž budeme vystupovat asi dva roky. Pak se uvidí."

Kterou lidskou vlastnost máte rád?

"Spoustu vlastností mám u lidí rád. Ale za všechny budu jmenovat toleranci - názorovou, uměleckou a především lidskou."

A co naopak rád nemáte?

"Nejprotivnější je závist a všechno, co z ní vyplývá. Lidé dokáží závidět popularitu, auto, oblečení… A závist znamená i nepochopení a to v naší práci mrzí nejvíc."

Máte dvě děti. Jaký jste otec?

"Nejsem tím pravým čítankovým tátou, který se svým dětem hodně věnuje. Jsem málo doma, takže výchova dětí leží převážně na manželce. A myslím, že se jí daří."

Uvažujete někdy o tom, co si asi o vás myslí vaše děti?

"Nikdy bych se jich na to neptal, protože si myslím, že každý má právo na své soukromí. I to myšlenkové. Snažíme se dát dětem volnost při řešení jejich životních problémů, i když jim pochopitelně poradíme při výběru budoucího povolání. Vždycky jsem byl té zásady, že dítě nemá být nositelem povolání mámy nebo táty. A trochu mi to nevyšlo. Syn studuje na konzervatoři a také dcera se začíná hudebně projevovat."

Na vaše koncerty chodí vlastně už čtvrtá generace mladého publika. Jaká je?

"Dnešní publikum je stejné, jako bylo to včerejší. Vážím si toho, že naše písničky mají mladí lidé rádi, že si je zpívají při koncertech s námi."

Co říká vaší životní dráze maminka?

"Tvrdí, že lásku k hudbě ve mně rozvíjela od narození. Když jsem byl ještě miminem v peřince, už tehdy mi zpívala národní písničky. Maminka si schovává všechno, co je o mně napsáno, a má radost, když o mně lidé mluví hezky."

Co si o sobě myslíte?

"Že dělám práci, kterou umím, že mě to baví, navíc mám úspěch. Že jsem zřejmě šťastný člověk."

Mnoho lidí si klade otázku, proč právě skupina Olympic překonala všechny rekordy, pokud jde o přízeň publika. Snad je to tím, že žije současností, že nepřehlíží nic z toho, co nás obklopuje. Nevyhýbá se koncertním činům, jde-li o to, dokázat svůj životní postoj. Například výtěžek koncertu, který se konal 14.dubna v Paláci kultury, věnovala na Fond míru a solidarity.

Marie Formáčková