Týdeník Nedělní Expres
7.- 8. listopadu 1992

"S Berkou byla děsná sranda", tvrdí exbubeník Olympiku Petr Hejduk.
BLÁZNŮM ZATÍM NEZPÍVÁ
Místo medicíny "konzerva" - Občas zapírá sám sebe - Po Golden Kids k Olympiku - Kapela "vyhozenejch" by stála za to - Broum zachránil Olympic - Někdo koňak, jiný zase lahváče - Lyra za věrnost - Manipulovatelná Iveta

Každý, kdo někdy sloužil na záchrance, určitě potvrdí, že jde o místo, kde se člověk nenudí. Pracovní úrazy, infarkty, automobilové nehody, nějaký ten skok z mostu. Všechno záležitosti pro pevné nervy. Nutno však podotknout, že novinář zvyklý na ledasco může být šokován. Můj šok přišel, když jsem zjistil, že budu mít tu čest projezdit a probdít celou noc s exbubeníkem skupiny Olympic Petrem Hejdukem. S mužem, který vyměnil paličky, koncertní štace, Zlaté slavíky a Bratislavskou lyru za volant sanitky, poskytování první pomoci, sbírání opilců z ulic a pouštění sirény.

Všeobecně převládá názor, že rockový muzikant je bohém, který neustále konzumuje alkohol a honí holky. Na druhé straně zdravotník by měl být seriózní a hovořit laskavě s pacienty. Jak probíhal tvůj přerod z rockera ve zdravotníka?

"Jednoduše. Asi to bude tím, že jsem nebyl takový bohém, ale seriózní muzikant. Od malička jsem chtěl být lékařem, ale jelikož otec hrál ve filharmonii a viděl ve mně muzikanta, chodil jsem do hudební školy. Dohodli jsme se, že když neudělám přijímačky na konzervatoř, půjdu na medicínu. A jelikož jsem zodpovědný člověk, rozhodl jsem se nepodvádět a zkoušky na konzervatoř udělat. Medicína ale ve mně zůstala, takže po více než dvaceti letech, kdy jsem hrál v různých kapelách a zestárnul, jsem se rozhodl pro rázný přestup k medicíně."

Medicína a rocková muzika ale spolu dvakrát neladí?

"Tady nemáš tak úplně pravdu. Muzika a medicína mají k sobě hrozně blízko. Vzpomínám si třeba, že primář chirurgie nemocnice Na Františku hrával kvarteta s filharmoniky. Nebo Martin Kratochvíl - lékař, který dělá velmi úspěšně do muziky."

Stalo se ti někdy v průběhu tvé zdravotnické praxe, že by byl pacient šokován tím, že ze sanitky k němu vyrazil Zlatý slavík, držitel Zlaté lyry a Bůh ví čeho ještě Petr Hejduk?

"Několikrát se mi to stalo. Lhal jsem lidem, že se tomu Hejdukovi z Olympiku jenom podobám. Nebo jsem se přiznal."

Nechtěli někdy pacienti, abys jim zazpíval?

"U některých psychiatrických případů se mi to stalo, ale nikdy jsem nezpíval."

Ani kdyby to bylo v zájmu zachování zdraví pacienta nebo na příkaz lékaře?

"Zatím se neobjevil doktor, který by si myslel, že můj zpěv výrazně vylepší pacientův zdravotní stav."

Nechme záchranku záchrankou a vraťme se o dvacet let zpět. Do dob, kdy jsi s "rebelem" Kornem přišel do Olympiku. Kde tě vůbec Petr Janda objevil?

"Hrával jsem v Golden Kids a v roce 1970 přišel zákaz vystupování pro Martu Kubišovou. Půl roku jsme jezdili s programem Heleny Vondráčkové a přitom jsme se dohodli, že Golden Kids zrušíme. Ono to už ani nebyli Golden Kids, protože Venca Neckář odmítl vystupovat na výraz solidarity s Martou Kubišovou. Jednou za mnou přišel v době zkoušky Petr Janda a začal mě přemlouvat, abych šel do Olympiku. Vysvětlil jsem mu, že Olympic je moje oblíbená kapela a šel bych strašně rád, ale že mám před premiérou pořadu Heleny Vondráčkové a nemůžu odejít. Tím to utichlo.
Asi za půl roku jsme se v Golden Kids dohodli, že skončíme a pod nějakou záminkou jsme to rozpustili. Ta záminka spočívala v dlouhých vlasech Oty Petřiny, kdy se Pragokoncert vyjádřil, že pokud se Petřina neostříhá, budeme zrušeni. Zavolal jsem Jandovi, jestli nabídka platí. Dozvěděl jsem se, že je to výborné a za dvě hodiny mám být v hotelu Paříž. Tam jsem se potkal s Kornem, kterého lanařil Klein."

A najednou bylo v Olympiku více kohoutů na jednom smetišti!

"Jirka Korn začal být slavný, vyhrál Intertalent. Mezi ním a Jandou jako nejslavnějším mužem kapely to začalo jiskřit. Proto Jirka odešel. Já jsem se tehdy vůbec necítil jako zpěvák, měl jsem rád vokální kapely, a to v té době Olympic byl. Po letech mě to ale přestalo bavit, protože Olympic se stával výhradním monologem Petra Jandy."

Spolu s Kornem jste nebyli pozváni na rockový come-back v Lucerně. Člověka to asi naštve?

"Trošku mě to mrzelo, ale já se bez pozvání nikam necpu."

Napadl tě někdy takový projekt zhrzeného Olympiku? Ty bys bubnoval, Korn hrál na basu, Klein na kytaru a Ringo by zpíval?

"To jako, že by se udělal Olympic z vyhozených? Nevím jestli by to dobře hrálo. Třeba jo."

Jednou jsme si povídali u holky, která snědla kupu prášků a ty jsi mi tenkrát řekl, že by ses za bicí vrátil na deset minut, a to by tě ještě museli hodně přemlouvat. Proč ta averze k muzice, která tě udělala slavným?

"Nejedná se o averzi. Prostě jsem se rozhodl, že se nechci živit hraním. Můžu eventuálně něco složit nebo aranžovat, ale nechci se živit hraním. Možná zahrát si pro zajímavost pár písniček."

Vraťme se na chvíli ke Golden Kids. Kubišová měla stopku, Neckář stávkoval, Vondráčková zpívala. Nebralo se to z její strany jako podraz?

"Pravda je, že tenkrát bral Vašek projekt Heleny jako podraz na Martu. Rok nezpíval, ale nic tím nevyřešil a hned začal dávat dohromady novou kapelu."

Po odchodu Korna a Kleina byl Olympic v krizi. Dokonce se hovořilo o jeho konci. Potom se objevil stmelovací element z Mníšku pod Brdy Milan Broum a sestava Janda - Berka - Hejduk - Broum spolu vydržela strašně dlouho.

"Po odchodu Jirky Korna začalo období střídání basistů a my jsme se dohodli, že s tím praštíme. Bylo to strašné. Chvíli byl u nás Láďa Chvalkovský - výborný basista, bezva kluk, skvěle zpíval. Šíleně ale tíhnul k Laufrovi a vrátil se k němu. Potom přišel Petráš, který neuměl ani hrát ani zpívat. Nastala doba poloprázdných sálů. A pak se někde vynořil Milan Broum, výborný a nesmírně pracovitý basista, který do toho vnesl jiskru. Všichni jsme začali hrát jako o život, dělat progresivnější a tvrdší muziku."

Kdyby se neobjevil Broum, tak bych dnes asi hovořil s MUDr. Hejdukem?

"V době, kdy Olympic ohlásil poslední koncert, jsem měl tolik nabídek, že bych hrál dál. O tom, že praštím s muzikou jsem se vlastně rozhodl v osmaosmdesátém. Začalo se zdražovat, lidi nechodili na koncerty. Dobří muzikanti začali uvažovat, jestli není lepší hrát v baru, kde to má člověk jisté."

Tvrdí se, že Olympic byl kapelou, ve které chodil kapelník do jedniček na "čínu", zatímco muzikanti se ládovali párkem v bufáči?

"Obrovský finanční odstup, na který narážíš, byl dán tím, že Janda na sebe převzal veškeré autorství. Z honorářů za koncerty totiž nikdo nezbohatl, protože výdaje byly obrovské. Olympic té době ještě pořád prodával hodně desek, rozdíl mezi Jandou a muzikanty byl propastný. Proto se kapelník mohl věnovat francouzskému koňaku, zatímco muzikanti lahvovému pivu se sekanou."

Člověk si ale dnes může říct, že tomu Hejdukovi to před lety nevadilo, zatímco teď svého bývalého kapelníka pomlouvá.

"S tím se nedá prakticky nic dělat. Měl jsem s Jandou na téma své autorské účasti na deskách kapely několik rozhovorů, ale na rovinu mi bylo řečeno, že vždycky budou mít přednost Jandovi věci, i kdyby měly být horší než moje. A je to logické, že když se dělaly celky jako Prázdniny na Zemi nebo Ulice, měl by muziku dělat jeden autor."

Pořád říkáš "s Jandou" a nikoli "s Petrem Jandou". Takže osobní zášť?

"Je fakt, že vztahy v Olympiku nebyly v posledních letech nejlepší, ale když se teď někdy potkáme, normálně se bavíme. Bylo mi dokonce přislíbeno, že až bude Olympic definitivně končit, budu mezi pozvanými."

Nemohl tenkrát Petr Janda argumentovat tím, že většinu tvých autorských počinů kritika ztrhala? Třeba písničku "Černovláska".

"Komerční věci ale dělali i Janda s Kornem. Kromě toho jsem napsal dost skladeb, které se do repertoáru Olympiku hodily."

Čím to, že se Olympic nikdy nemohl pochlubit průšvihy jako Turbo, Pražský výběr a ostatní rockové kapely?

"Olympic sice nebyl kapelou politických rebelů, ale na druhé straně jsme se nikdy nepodbízeli."

V souvislosti s Olympikem mě ale přesto děsí dvě věci - snaha získat za každou cenu zlatou Bratislavskou lyru a skladba, při které "Všichni stáli za svítání u barikád odhodláni", aby potom rozsekali nepřítele.

"Fakt je, že nevím, proč Janda politické písně psal. Zpívali jsme o únosech letadel, chuligánech a barikádnících. Ty barikády nám fanoušci vyčítali léta. Mám pocit, že Janda se za to dodnes stydí."

A mindrák Bratislavské lyry?

"Nejlepší písnička, kterou jsme v Bratislavě kdy měli, byla "Slzy tvý mámy šedivý". Porota nás ztrhala, ale získali jsme cenu novinářů a přízeň publika. Od té doby, až po vítězství, které jsme dostali spíše za věrnost festivalu, to nebylo nic moc. Lyru jsme ale brali sportovně a většinou jsme tam jezdili s tím, že stejně nic nezískáme."

V době, kdy jsi už v Olympiku nebyl, spáchal sebevraždu Mirek Berka.

"Fám je hodně, ale nikdo neví, proč to udělal."

Hrál jsi s ním deset let. Napadlo tě někdy, že by tak mohl skončit?

"Ne, nikdy. Byl to takový komik kapely, se kterým byla děsná sranda. Bydlel jsem s ním na zájezdech a v životě bych nevěřil tomu, že je schopen spáchat sebevraždu."

V této souvislosti se hovoří o hazardu a vyhození z kapely.

"Slyšel jsem, že ho snad Janda předtím vyhodil z kapely."

Po Olympiku sis založil Balet, kapelu s vycházející hvězdou Ivetou Bartošovou. Přišel velehit "Hej pane diskžokej". Potom ale Iveta odešla k Janečkovi a posléze ke Štaidlovi, s Baletem to šlo z kopce. Nebo to říkám moc zjednodušeně?

"Balet se v žádném případě nerozpadl po odchodu Ivety, protože ta s námi nikdy nekoncertovala. Odešla během nacvičování programu. Nahradila ji Blanka Šrumová, která se strašně rychle naučila její repertoár a skvěle zapadla do Baletu."

Neutekla od tebe Iveta proto, že potřebovala producenta typu Janečka nebo Štaidla?

"Když k nám Iveta přišla, byla zcela v moci Tomáše Gotlieba. Tenkrát, když ji prodával Janečkovi mi řekl, že z ní udělá hvězdu. Ironie je tak trochu v tom, že když Iveta přišla do Baletu, byla velmi ráda, že nebude plnit roli hvězdy. Tomáš asi začal cítit, že už s Ivetou nemůže tak manipulovat, takže se v čas dohodl s Janečkem. Ten ho ale tvrdě odstavil. Za působení u Janečka se Iveta stala Zlatým slavíkem, i když těsně před jeho vyhlášením odešla ke Štaidlovi."

Jak se cítí kapelník, kterému konkurence vyfoukne takový trumf?

"Byl to šok. Všichni jsme na Ivetu sázeli. Líbilo se nám, jak zpívá, znělo to fantasticky, vokály byly dokonalé. Tomáš Gotlieb mi Ivetin odchod, když jsme točili nějakou televizi. Celý štáb to začal Ivetě vyčítat a ona celé natáčení probrečela. Od ní to nevycházelo, ale byla strašně manipulovatelná."

Kdybys mohl všechno vrátit o dvacet let zpátky.

"Nebyl bych muzikantem. Ničeho ale nelituji, protože jsem prožil v kapelách nejkrásnější období, v muzice jsem něco dokázal, sjezdil kus světa. Ale kdybych se rozhodoval sám, skončil bych jako chirurg."

Text Petr Bošnakov