Jules Verne Plovoucí město NAKLADATELSTVÍ NÁVRAT ţ BRNO 1996 1 ţ.' I - .ţC,ţ. ţ's,ţ;,:ţţ JULESVERNE Původní překlad Vítězslava Unzeitiga jazykově upravil Petr Dorňák - 1996 Illustrations by P. Férat (C) Layout by Petr Pelikán - 1995 (C) Editions by NÁVRAT - 1996 ISBN 80-7174-686-X I. KAP I TOLA Great Eastern JJţ J. . ţ - ' ţ gţ března roku 1867 jsem dorazil do Liverpoolu. Great Eastern měl za několik dní odplout do New Yorku, a hodlal jsem cestovat na jeho palubě. Cesta jenom tak pro zábavu, nic víc. Vábila mě přeprava přes Atlantický oceán na této obrovské lodi. Při té prile- žitosti jsem chtěl navštívit Sevérní Ameriku, ale to až na druhém mís- tě. Nejdříve však Great Eastern. Až potom J. F. Cooperem proslave- nou zemi. Tento steamship je skutečně vynikajícím mistrovským dílem lodního stavitelství. Je to mnohem více než lod', je to plovoucí město , kus hrabství, utržený od anglické půdy, který až přepluje moře sply- ne s americkou pevninou. Představoval jsem si tuto ohromnou masu, jež se vznáší na vlnách, její zápas s větry, kterým vzdoruje, statečnost vůči bezmocnému moři, lhostejnost vůči vlnám, stálost uprostřed živlu, která různými Warriory a Solferiny zmítá jako šalupami. Avšak zde stanula moje obraznost. To všechno jsem viděl za této plavby a ještě mnoho jiných věcí, které vůbec nenáležejí do námořnického oboru. Jestliže Great Eastern není pouhým plavebním strojem, jestliže je mik- rokosmem a nese na sobě svět, pozorovatel se nebude divit, že na něm jako na větším divadle najde všechny pudy, směšnosti, všechny lidské vášně. Vyšel jsem z nádraží a odebral se do hotelu Adelphi. Odjezd Great Easternu byl ohlášený na 20. březen. Přál jsem si sledovat poslední přípravy a požádal jsem kapitána Andersona, velitele steamshipu, o dovolení, abych se směl ihned ubytovat na lodi. Velmi ochotně mi to dovolil. Následujícího dne jsem sestoupil k bazénům, které tvoří dvojitý lem doků na březích Merseye. Otáčivé mosty mi pomohly dosáhnout new- princeské nábřeží, jakýsi pohyblivý vor, který s prilivem a odlivem stoupá a klesá. Je to přístaviště pro četné boats, které obstarávají spojení s Birkenheadem, částí Liverpoolu, která leží na levém břehu Merseye. Mersey je právě tak jako Temže pouze bezvýznamná říčka, nezaslu- hující názvu řeky, ačkoliv se vlévá do moře. Je to veliká stlačenina půdy, naplněná vodou, díra, kterou její hloubka činí způsobilou přijí- mat lodi největší nosnosti. Tak i Great Eastern, kterému většina ostat- ních světových přístavů je přísně zakázána. Díky tomuto prirozenému zarizení, viděly tyto potoky Temže a Mersey, vzniknout téměř u svého ústí dvě obrovská obchodní města, Londýn a Liverpool; zrovna tak a z důvodů bezmála stejných, vznikl Glasgow nad říčkou Clyde. V loděnici New Prince dýmal tender, malý parníček, určený ke službě Great Easternu. Usadil jsem se na palubě zavalené dělníky a nádeníky, kteří se ubírali na palubu steamshipu. Když na Victoriině věži odbila sedmá hodina ranní, odvázal tender svoje lana a s velikou rychlostí jel po stoupajícím proudu Merseye. Sotva odrazil, spatřil jsem na hrázi mladého muže vysoké postavy, aristokratického vzezření, kterým se vyznačují angličtí důstojníci. Myslel jsem, že v něm poznávám jednoho ze svých přátel, kapitána indické armády, kterého jsem neviděl více let. Ale zmýlil jsem se asi, protože kapitán Mac Elwin nemohl opustit Bombay. Věděl bych to. Ostatně Mac Elwin byl veselý, bezstarostný a rozmarný mladý muž, a tento člověk, který se zdál být podobný mému příteli, byl smutný a jakoby sklíčený tajnou bolestí. At' tomu bylo jakkoliv, neměl jsem čas všimnout si ho pozorněji, nebot' tender se rychle vzdaloval a dojem, plynoucí z této podobnosti, mi brzy vymizel z mysli. Great Eastern kotvil skoro tři míle proti proudu, naproti prvním liverpoolským domům. Z nábřeží New Prince ho nebylo vidět. Až při první zatáčce říčky jsem spatřil jeho impozantní těleso. Zdálo se, že je to jakýsi ostrůvek, napolo rozplynulý v mlhách. Nejdříve byl vidět zepředu, avšak tender brzy učinil oblouk a steamship se objevil v celé své délce. Byl ohromný! Tři nebo čtyři "uhláky" stály po jeho boku a otvory proraženými nad čarou ponoru do něj sypaly svůj náklad uhlí. Vedle Great Easternu vypadaly tyto trojstěžníky jako bárky. Jejich komíny nedosahovaly ani k první řadě světh'ků, vyhloubených do jeho 8 Great Eastern mél za několik dni odplout do New Yorku, . . . trupu a bramové stěžně nepřesahovaly puklíře. Mohl by tyto lodi vy- zdvihnout svým jeřábem jako parní šalupy. Zatím se tender pňblížil; proplul pod pravou přední stěnou Great Easternu, jehož řetězy se silně napínaly pod tlakem proudu; potom se otočil k levému boku a přistál u paty velikého schodiště, které hadovitě stoupalo podél jeho boků. V tomto postavení sahala paluba tendru jen k ponorné čáře steamshipu, k čáře, po níž se měl ponořit při plném nákladu a která byla ještě dva metry nad vodou. Zatím dělníci rychle vystoupili a překonali četná oddělení schodů, které končily na zádi lodi. Já, s hlavou zvrácenou a tělem nachýleným nazad, jako turista, který pozoruje vysokou stavbu, jsem sledoval kola Great Easternu. Při pohledu ze strany vypadala tato kola tenká a štíhlá, ačkoliv jejich lopatky byly dlouhé čtyři metry, avšak zepředu byla monumentálního vzezření. Jejich elegantní kování, poloha pevného náboje, opory celé soustavy, proplétající se rozpěnky, která udržuje odlehlost trojnásobné loukotě, tato aureola červených paprsků, mechanismus, zpola mizející ve stínu širokých bubnů, které pokrývaly stroje, to všechno dohromady překvapovalo mysl a vyvolávalo pomyšlení na nějakou divokou a ta- jemnou sílu. S jakou asi energii tyto dřevěné lopatky, mocně zaklínované, brázdí vodu, kterou nyní pňliv o ně tříští! Jak asi kypí tekuté plochy, když do nich tluče mocný rumpál ránu za ranou! Jaké burácení hromu se ztrácí v tomto sklepení bubnů, ubírá-li se Great Eastern plnou parou, hnán koly, které mají třiapadesát stop v průměru a sto šestašedesát stop v obvodu, vážící devadesát tun a otáčející se jedenáckrát za minutu! Tender vysadil své cestující. Vstoupil jsem na železné, žlábkované schody a za několik okamžiků jsem překročil kupé*) steamshipu. ') Vyvýšené místo na zádi lodi, kde se vystupuje a sestupuje 10 II. KAPITOLA Přípravy před odplutím ţţ1 ţ,. = Pluba byla dosud pouze obrovská loděnice, vydaná napos- pas armádě pracovníků. Nemohl jsem uvěňt, že jsem na palubě lodi. Několik tisíc lidí - dělníci, lidé, náležející k mužstvu lodi, strojníci, důstojníci, nádeníci, zvědavci se hemžili, strkali, aniž by se ti na palubě rozčilovali, okolo strojů, probíhali baráky, rozlézali se po stěžňoví, vše ve směsici, kterou nelze popsat. Volné jeřáby zvedaly obrovské kusy litiny; těžké fošny byly vytahovány pomocí parních hřídelů; nad stro- jovnou se houpal železný válec, jako kovový kmen; na přídi se sténá- ním stoupala podél košových stěžňů ráhna; na zádi strmělo lešení, které bezpochyby skrývalo nějakou rozestavěnou budovu. Stavělo se, upravovalo, tesalo, natahovala se lana, smýčilo se uprostřed velikého nepořádku. Moje zavazadla byla dopravena na lod'. Tázal jsem se po kapitáno- vi Andersonovi. Velitel ještě nepřišel; avšak jeden ze stewardů si vzal na starost moje ubytování a dal mé bah'ky odnést do jedné z kabin na zádi. "Příteli," řekl jsem mu, "odjezd Great Easternu byl ohlášený na 20. březen, ale není možné, aby všechny tyto přípravy byly za čtyřia- dvacet hodin skončeny. Nevíte, kdy budeme moci opustit Liverpool?" 11 V tomto ohledu nebyl steward dále než já. Opustil mě. Rozhodl jsem se, že projdu všechny díry tohoto obrovského mraveniště a vydal jsem se na procházku, jako turista v některém neznámém městě. Č'erné bláto - to britské bláto, které se lepí na dlažbu anglických měst, pokrývalo palubu steamshipu. Smrduté potůčky se vinuly po palubě. Zdálo by se, že jste na jedné z nejhorších pasáží Upper-Thames Street, u vstupu na Tower of London. Kráčel jsem těsně podél dřevěných bud, táhnoucích se po zádi lodi. Mezi nimi a pažením, se po každé straně rýsovaly dvě široké ulice, či spíše dva bulváry, které plnil hustý dav. Přišel jsem až do středu lodi, mezi bubny spojené dvojnásobnou soustavou můstků. Tam se otvírala propast, obsahující části stroje, ženoucího kola. Spatřil jsem tento podivuhodný stroj. Asi padesát dělm'ků bylo rozdě- leno po otvorech litinového mřížoví; viseli na dlouhých pístech, naklo- něných v různém úhlu, zavěšeni na ramenech stroje; jedni upravovali excentr, jiní obrovskými klíči utahovali ložiska čepů. Tento kovový kmen, který pomalu sestupoval světlíkem v palubě, byl nový hridel, přenášející pohyb pístů na kola. Z této propasti vystupoval stálý lomoz, skládající se z ostrých neharmonických zvuků. Rychle jsem si prohlédl zařizovací práce a pokračoval ve své pro- cházce. Na přídi čalouníci končili výzdobu velikého dřevěného stavení, nazvaného "smoking-room", kuřárny, veliké kavárny, osvětlené čtr- nácti okny, s bílým a zlatým stropem, vyložené výplněmi z citroníku. Přešel jsem jakési trojhranné náměstíčko, tvořící přídu paluby a dospěl jsem k přední stěně, která spadala na hladinu vody. Když jsem se obrátil, viděl jsem z tohoto nejzazšího místa mezerou v mlhách zád' Great Easternu ve vzdálenosti více než dvou hektometrů. Tento kolos určitě zasluhuje, aby se užilo takových násobků na označe- ní jeho rozměrů. Vrátil jsem se cestou podél pravého kraje lodi, mezi baráky a paže- ním, vyhýbal se nárazu na kladkostroj, vznášející se ve vzduchu, lanoví, kterým větriţk šlehal sem a tam, ranám volného jeřábu a žhavým jisk- rám, které vyhazovala kovárnajako ohňostroj. Sotvajsem viděl vrchol- ky stěžňů, vysokých dvě stě stop, které se ztrácely v mlze, s níž služebné tendry a "uhláky" mísily svůj černý dým. Minul jsem veliký světlík stroje ke hnaní kol, spatřil "malý hotel", který se zvedal po mé levici, potom dlouhou postranní fasádu paláce s přečnívající terasou, jejíž zábradlí právě leštili. Konečně jsem dosáhl zádi steamshipu na místě, kde se tyčilo lešení, o kterém jsem se už zmínil. Tam, mezi posledním barákem a rozsáhlou mříží nad otvorem pro páru, nad nímž se strměla čtyři kola kormidla, dokončovali strojníci montáž parniţho stroje. Ten- to stroj se skládal ze dvou vodorovných válců a tvořil soustavu hnacích kol, pák a per, která mi připadala velmi složitá. Hned jsem nepochopil jeho účel, avšak zde jako všude jinde se mi zdálo, že pripravy nejsou ještě zdaleka hotovy. 12 I 13 S'tavélo se, upravovalo, tesalo, natahovala se lana, ... A skutečně, proč ten odklad, na co tolik nových oprav na palubě Great Easternu, poměrně nové lodi? Toto je nutné vysvětlit několika slovy. Asi po dvaceti plavbách mezi Anglii a Amerikou, z nichž jedna byla poznamenána vážnými událostmi, bylo využití Great Easternu zatím odloženo. Tato ohromná lod', určená k přepravě cestujících, se nezdála už vhodná k ničemu a byla nedůvěřivou částí cestujících ze zámoří hozena mezi veteš. Když potom první pokusy položit kabel na jeho telegrafické plotny selhaly - neúspěch byl zaviněný částečně nedosta- tečností lodí, které ho dopravovaly - vzpomněli si inženýři na Great Eastern. Ten jediný mohl uložit na své palubě tři tisíce čtyři sta kilo- metrů kovového drátu, vážící čtyři tisíce pět set tun. Díky své naprosté rovnováze na moři mohl rozvinout a ponorit tento obrovský greling.ţ) Avšak aby se tento kabel mohl uložit do útrob lodi, bylo zapotřebí zvláštních opatření. Byly odstraněny dva ze šesti kotlů a jeden ze tří komínů, náležející ke stroji, ženoucímu stroj. Na jejich místě byly zříze- ny veliké nádržky, kam se měl uložit kabel, který měla před povětr- nostními vlivy chránit voda. Takto přecházel drát z těchto plujících jezer do moře, aniž vešel ve styk s atmosférickými vrstvami. Operace položení kabelu byla s úspěchem provedena a Great Eas- tern byl znovu vrácen své nákladné nečinnosti. Nadešla světová výsta- va roku 1867. Sešla se francouzská společnost, zvaná Společnost ná- jemců Great Easternu, s ručením omezeným, s kapitálem dvou milionů franků a chtěla obrovské lodi používat k dopravě zaoceánských ná- vštěvníků. Tady vznikla nutnost upravit steamship k tomuto účelu. To znamenalo zasypat nádržky a znovu postavit kotle, zvětšit salony, které mělo obývat několik tisíc cestujících a znovu zridit baráky sloužící jako zásobárny potravin a upravit tři tisíce postelí v útrobách obrovského trupu. Great Eastern byl pronajat za pětadvacet tisíc franků měsíčně. Byly uzavřeny dvě smlouvy s G. Forresterem & Co. v Liverpoolu. První na dodání nových kotlů pro šroub za pět set tricet osm tisíc sedm set padesát franků, druhá na celkové opravy a zarizení lodi za šest set šedesát dva tisíce pět set franků. Než byly podniknuty tyto poslední práce, žádal Board of Trade, aby lod' byla vyzdvižena na rošt a její trup důkladně prohlédnut. Když byla *) Nejjemnější kabelové lano tato složitá operace provedena a s velikým nákladem pečlivě opravena dlouhá trhlina ve vnějším obložení, potom došlo na postavení nových kotlů. Bylo také třeba vyměnit hybný hřídel kol, který se poškodil během poslední cesty; tento hřídel uprostřed zahnutý, aby pojal rame- na pump, byl nahrazen hřídelem opatřeným dvěma excentry, což zajiš- t'ovalo pevnost této důležité součástky, na níž spočívá všechen účinek. Konečně, a to poprvé, se mělo kormidlo pohybovat parou. Pro tuto jemnou práci určili strojníci stroj, který budovali na zádi. Kormidelník stál na můstku ve středu lodi, mezi signálními přístroji pro kola a šroub, měl před očima ciferník opatřený pohyblivou jehlou, která mu každým okamžikem udávala postavení jeho kormidla. Aby se změnilo, stačilo stisknout lehkým pohybem kolečko, mající sotva stopu v průměru a je upevněné kolmo v dosahu jeho ruky. Ihned se otevřely záklopky; pára z kotlů se dlouhými vodícími rourami hnala do obou válcú malého stroje; písty se prudce pohybovaly, transmise začaly působit a kormidlo okamžitě poslechlo pokynu svých řídítek, neodola- telně unášených. Osvědčí-li se tato soustava, ovládne jeden člověk jedním prstem ohromnou masu Great Easternu. Pět dní se s horečnou činností pokračovalo v pracech. Tyto průtahy škodily nájemcům, ale podnikatelé nemohli nic dělat. Odjezd byl ne- odvolatelně stanoven na 26. března. Ještě pětadvacátého byla paluba steamshipu zavalena vším pomoc- ným nářadím. Konečně během posledního dne se výstupky, můstky a baráky po- malu vyprázdnily; lešení byla stržena; jeřáby zmizely; montáž strojů byla skončena; poslední koliky zaraženy a poslední šroubové matice utáhnuty; hlazené součástky pokryty bílým nátěrem, který je měl po čas plavby chránit od okysličení; rezervoáry na uhlí se naplnily; po- slední štítek konečně spočinul na své kovové skobě. Toho dne provedl vrchní inženýr zkoušku kotlů. Obrovské množství páry naplnilo stro- jovnu. Skloněný nad světlíkem, obklopený těmito teplými výrony, jsem nic neviděl, ale slyšel jsem, jak dlouhé písty sténají ve svých pánvicích a jak veliké válce s lomozem kolísají na svých pevných če- pech. Prudké vření vznikalo pod bubny, zatímco lopatky zvolna bily do tmavých vod Merseye. Na zádi bičoval šroub vlny svým čtyřnásobným křídlem. Oba stroje, nezávisle na sobě, byly připraveny pracovat. K páté hodině večer přistála parní šalupa. Byla určena pro Great Eastern. Napřed byla uvolněna její lokomobila a vytažena na palubu 14 I 15 pomocí kotevních náročí. Ale pokud se týká šalupy samé, ta nemohla být naložena. Její ocelový trup vážil tolik, že tyče, na které se narazily jeřáby, se ohnuly pod tíží, což by se nepochybně nebylo stalo, kdyby jim pomáhali vahadly. Bylo tedy nutné nechat tuto šalupu; ale Great Easternu zbývalo ještě šestnáct bárek, zavěšených v jeho závěsech. Toho večera bylo téměř všechno hotovo. Vyčištěná paluba už neje- vila ani stopy po blátě; prošla tuto armáda metařů. Nakládání bylo íiplně skončeno. Potraviny, zboží a uhlí naplňovaly spižírny, podvodní část lodi a komory. Nicméně steamer ještě nedosáhl své čáry ponoru, která měla devět metrů. Byla to nesnáz pro jeho kola, jejichž lopaty byly nedostatečně ponořeny a nezbytně musely působit menší nárazy. Nicméně muselo se i za těchto okolností vyjet. Šel jsem tedy spát v naději, že příšt'ho dne dosáhneme moře. Nezklamal jsem se. 26. března na úsvitě jsem spatřil, že se na předním stěžni třepetá vlajka americká, na velikém stěžni francouzská a na vrcholu zadního stěžně vlajka anglická. 16 III. KAPITOLA Setkání dvou přátel Vţ skutku, Great Eastern se chystal vyplout. Z jeho pěti ko- mínů se valily kotouče černého dýmu. Teplá vlhkost pronikala hlubo- kými šachtami, které vedly ke strojům. Několik námořníků cídilo čtyři veliká děla, která měla pozdravit Liverpool, až ho budeme míjet. Stráž- ní lodníci přebíhali po ráhnech a uvolňovali lanoví. Napínala se stožá- rová lana na svých tlustých hruškách, upevněných na vnitřní stěně pažení. K jedenácté hodiny čalouníci zatloukli poslední hřebíky a ma- líři položili poslední vrstvu barvy. Pak všichni vstoupili na tender, který je očekával. Když byl tlak dostatečný, byla vpuštěna do válců stroje pohybujícího kormidlem pára a strojníci poznali, že důmyslný stroj pracuje pravidelně. Počasí bylo pěkné. Veliké světelné mezery se táhly mezi mraky, které se prudce předháněly. Na moři byl asi silný vítr a vanul s veli- kou prudkostí; Great Eastern se o to velmi málo staral. Všichni důstojníci byli na palubě a rozptýleni po různých bodech této obrovské lodi, aby připravili vyplutí. Důstojnický sbor se skládal z kapitána, prvm'ho důstojm'ka, dvou druhých důstojm'ků, pěti poručí- ků, z nichž jeden, M. H. . . ., byl Francouz, a z dobrovolm'ka, rovněž Francouze. 17 ţţţdrţA U ţ,. ţţ ţ'J N , Kapitán Anderson je námořík věhlasného jména v anglickém ob- chodním světě. Jemu náleží dík za položení kabelu přes Atlantický oceán. Je pravda, že pokud měl úspěch tam, kde ztroskotali jeho před- chůdci, bylo to tím, že pracoval za mnohem příznivějších podmínek, když měl k dispozici Great Eastern. Ať tomu však bylo jakkoliv, tento úspěch mu vynesl šlechtický titul "sir", který mu propůjčila královna Victorie. Poznal jsem v něm příjemného velitele. Bylo to padesátiletý muž, plavě rusý, té plavosti, která uchová svůj odstín přes doby a stáří, vysoké postavy, široké a usměvavé tváře, mírného vzezření, dokonale anglického zevnějšku, klidného a stejnoměrného kroku, něžného hla- su, oči mu trochu mrkaly. Byl elegantně oblečený a na rukou nosil vždy bezvadné rukavice. Z kapsy jeho modrého kabátu s trojím zlatým prýmkem mu pokaždé vyčuhoval cípek bílého kapesmlcu. První lodní důstojmlc podivně kontrastoval s kapitánem Anderso- nem. Je snadné vykreslit jej: živý človíček velmi opálené pleti, s trochu zanícenýma očima, černým vousem a nohama do oblouku, které vzdo- rovaly kymácející se lodi. Byl velice přičinlivý, čilý námořmlc, zkušený i v maličkostech, udílel rozkazy úsečným hlasem, rozkazy, které opa- koval s řevem nastuzeného lva, který je charakteristický pro anglické námořnictvo. Tento první důstojmlc se jmenoval W. . . Myslím, že to byl důstojník válečného lod'stva, převelený na palubu Great Easternu. Zkrátka, měl způsoby "mořského vlka" a byl asi ze školy toho fran- couzského admirála - hrdiny každým coulem - který za boje křičel y J na své lidi vžd ste ně: "Nuže, děti, neklesejte, nebot víte, že mám ve zvyku dát se vyhodit do povětří!" Mimo tento štáb byly stroje pod správou vrchm'ho inženýra, který měl k dispozici osm nebo deset strojníků-důstojníků. Pod jeho velením pracoval prapor dvou set padesáti mužů, kteří téměř neopouštěli hlu- biny lodi. Ostatně tento prapor byl ve dne v noci zaměstnán neustálou obslu- hou deseti kotlů, z nichž každý měl deset pecí, tedy sto ohňů na opatro- vání. Co se týče mužstva steamshipu v užším smyslu, lodních mistrů, poddůstojníků, strážných kormidelníků a plavčíků, těch bylo asi sto. Mimoto bylo najato dvě stě stewardů k obsluze cestujících. Kdekdo byl tedy na svém místě. Lodivod, který měl "provést" Great Easterna mezi mělčinami Merseye, byl na palubě od včerejška. Spatřil jsem zde také francouzského lodivoda, z Molenského ostrova, poblíž Ouessantu; ten měl s námi plout z Liverpoolu do New Yorku a po návratu uvést steamship na brestskou rejdu. "Začínám věřit, že dnes vyplujeme," řekl jsem poručíkovi H. . " Čekáme pouze na své cestující," odvětil krajan. " Je jich mnoho?" " Dvanáct nebo třináct set." 18 ţ 19 Potom nastalo nekoneřné vystupováni zavazadel a cestujict2.h, . . . To bylo obyvatelstvo velkého městečka. O půl dvanácté byl ohlášen tender, naplněný cestujícími, skrytými v kajutách, přilepenými na můstcích, nataženými po bubnech, nebo trůnících na horách bahţků, které se kupily na palubě. - Byli to, jak jsem se později dozvěděl, Kaliforňané, Kanad'ané, Yankeeové, Peruán- ci, Američané z jihu, Angličané, Němci a dva nebo tři Francouzi. Me- zi nimi vynikali: proslulý Cyrus Field z New Yorku; ctihodný John Rose z Kanady; ctihodný Mac Alpine z New Yorku; pan Alfred Cohen ze San Franciska a jeho paní; pan a paní Whitneyovi z Montrealu, ka- pitán Mac Ph. . . a jeho chot'. Mezi Francouzi byl zakladatel Společ- nosti nájemců Great Easternu, p. Jules D. . ., zástupce Telegraph Con- struction and Maintenance Company, která vložila do podniku příspě- vek dvacet tisíc liber. Tender přistál u paty schodiště na pravé straně lodi. Potom nastalo nekonečné vystupování zavazadel a cestujících, ale beze spěchu, bez křiku, jak to činí lidé, kteří se klidně vracejí domů. Francouzi by mysle- li, že musí hnát útokem a chovat se jako skuteční zuavové. První starostí každého cestujícího, jakmile vkročil na palubu steam- shipu, bylo sestoupit do jídelen a označit tam svoje místo. Jeho navští- venka nebo jméno napsané tužkou na kousek papíru stačilo, aby mu zajistilo rezervaci. Ostatně v té chvíli byl podáván lunch a za několik okamžiků byly všechny stoly obsazeny stolovníky, kteří, jsou-li Anglo- sasové, dovedou vidličkou dokonale potírat nudu přepravy. Zůstal jsem na palubě, chtěl jsem sledovat všechny podrobnosti nalodění. V půl jedné byla zavazadla naloděna. V pestré směsi jsem tu viděl tisíc balíků všech forem, velikostí, bedny tak veliké jako vagony, které mohly obsahovat nábytek, malé elegantní cestovní tlumoky, vaky s podivnými hranami a ty americké nebo anglické kufry, které bylo tak snadné poznat, podle přepychu jejich řemení, četných přezkách, po lesku mědi, tlustých plátěných obalech, na nichž se skvěly dva nebo tři veliké monogramy, vytepané na ozdobách z bilého plechu. Tato hro- mada brzy zmizela ve skladištích, vlastně v hlubinách mezipalubí, a po- slední dělníci, nosiči nebo průvodčí, se vrátili na tender, který odrazil a znečistil puklíře Great Easternu struskami svého dýmu. Vracel jsem se na příd', když pojednou jsem se ocitl tváří v tvář mladému muži, kterého jsem viděl na nábřeží New Prince. Zpozoroval mě, zastavil se a podal mi ruku, kterou jsem s citem rychle stiskl. "Vy, Fabiane," zvolal jsem, "vy zde?" cc "Ano, já, příteli. "Nemýlil jsem se tedy a byl jste to vy, kterého jsem viděl přede dvěma dny na přístavní hrázi?" "To je pravděpodobné," odtušil Fabian, "ale já jsem vás nespatřil." "A plujete do Ameriky?" "Bezpochyby! - Lze několikaměsíční prázdniny strávit jinak, než toulkami po světě?" "Je to št'astná náhoda, že jste zvolil Great Eastern pro tuto turistic- kou cestu." "Nebyla to náhoda, milý příteli. Četl jsem v jedněch novinách, že hodláte cestovat na palubě Great Easternu, a protože jsme se několik let neviděli, vyhledal jsem Great Eastern, abych cestoval s vámi." " Přicházíte z Indie?" "S Godaverym, který mě předevčírem vysadil v Liverpoolu." "A cestujete, Fabiane. . ." otázal jsem se a pozoroval jeho bledou a smutnou tvář. "Abych se pokud možno povyrazil," odvětil a stiskl mi s pohnutím ruku, kapitán Fabian Mac Elvin. 20 ţ 21 IV. KAP I TOLA Neštěstí na palubě Fbian mě opustil, aby dohlédl na své ubytování v kabině č. 73 v pořadí velikého salonu, jejíž číslo stálo na jeho lístku. V tom okamžiku husté mraky dýmu zavířily u otvorů širokých komínů steam- shipu. Bylo cítit, jak se trup kotlů otřásá až v hloubi lodi. Pára se ohlušivě rozptylovala odváděcími rourami a jako jemný deštík padala zpět na palubu. Několik lomozných zvlnění ohlašovalo, že se zkoušejí stroje. Inženýr měl tlak. Mohlo se vyplout. Bylo třeba nejdříve zvednout kotvu. Priliv ještě stoupal a Great Eastern se vyhýbal jeho nárazům a nastavoval mu čelo. Byl tedy při- chystán k sestupu po řece. Kapitán Anderson musel volit tento oka- mžik k odplutí, neboť délka Great Easternu mu nedovolovala provádět na Merseyi obraty. Nebyl unášen odlivem, nýbrž naopak, hnal se proti prudkému prilivu a byl více pánem své lodi a jistější, že bude obratně manévrovat uprostřed četných lodí, které brázdily říčku. Sebemenší dotek tohoto obra by byl pohromou. Zvednout kotvy za těchto okolností vyžadovalo značnou námahu. Vskutku, steamship, strkán prilivem, napínal řetězy, kterými byl při- pevněn. Mimoto prudký jihozápadní vítr nacházel oporu na jeho mase a pojil svoje úsilí s úsilím pri'boje. Bylo třeba použít mocné rumpály, aby kotvy byly zvednuty z bahnitého dna. "Anchorboat", jakési pla- vidlo určené k této operaci, se chopil řetězů, avšak jeho kotevní nátoče nestačily a bylo nutné použít mechanické přístroje, které měl Great Eastern k dispozici. Na přídi byl postaven stroj o sedmdesáti koňských silách ke zvednutí kotev. Stačilo zavést páru z kotlů do jeho válců, aby ihned nabyl znač- 22 ţ 23 Vs'ir/crci rrrcrţi, ţunréstrruni cţ pák, byli povulerci;. . . nou si u, kterou bylo třeba přivést přímo na nátoč, na níž byly upevně- ny řetězy. Ale stroj, jakkoliv byl silný, nestačil. Bylo tedy třeba pomoci. Kapitán Anderson dal nasadit páky a asi padesát mužů nalehlo na nátoč. Steamship se začal blížit ke svým kotvám. Ale práce pokračovala velice pomalu; hřídele ve svých ložiskách skřípaly a podle mého míně- ní, by se řetězům mohlo ulehčit několika obraty kola, takže by šly lehčeji. V tu chvili jsem byl s několika jinými cestujícími na nejvyšším patře přídě. Pozorovali jsme všechny podrobnosti práce a postup zvedání kotev. Blízko mne jakýsi cestující, bezpochyby netrpělivý nad zdlouha- vostí práce, krčil rameny a nešetřil ustavičnými posměšky na adresu bezmocného stroje. Byl to hubený, nervózní mužilc, zímničných pohy- bů, kterému bylo sotva vidět oči pod řasami jejich víček. Psycholog by na první pohled poznal, že život bere jen ze zábavné stránky a že jeho lícní svaly, potřebné ke smíchu, nebyly nikdy v klidu. Jinak - poznal jsem to později - roztomilý spolucestující. "Pane," pravil mi, "až dosud jsem myslel, že stroje jsou na to, aby pomáhaly lidem, a ne aby lidé pomáhali strojům!" Chtěl jsem právě odpovědět na tuto správnou poznámku, když za- zněly výkřiky. Můj spolubesedm'k a já jsme se vrhli na příd'. Všichni muži, zaměstnaní u pák, byli povaleni; jedni se zvedali, jiní se váleli na palubě. Jedno palcové kolo stroje se zlomilo a nátoč zavířila neodolatelně nazpět pod strašlivým tahem řetězů. Lidé, popadnutí zezadu, byli ohromnou prudkostí udeřeni do hlavy nebo do prsou. Páky, uvolněny od svých zlomených násadek, se rozlétly kolem, zabily čtyři lodníky a dvanáct jich poranily. Mezi nimi byl i lodní mistr, Skot z Dundee. Všichni se vrhli k nešt'astníkům. Zranění byli odvedeni do lazaretu , který byl zřízen na zádi. Co se týče čtyř mrtvých, bylo postaráno o jejich okamžité vylodění. Anglosasové jsou tak Ihostejni vůči lidskému živo- tu, že tato pri'hoda vyvolala na palubě jenom menší dojem. Tito ne- št'astníci, mrtví nebo poranění, byli pouze zuby kola, které je možné s malými výlohami nahradit. Tendru, který se už vzdaloval, bylo dáno znamení, aby se vrátil. Za několik minut přistál k lodi. Zamířil jsem ke kupé. Schodiště ještě nebylo zvednuto. Čtyři mrtvo- ly, zahalené pokrývkami, snesli a uložili na palubu tendru. Jeden z lod- ních lékařů vystoupil, aby je doprovodil do Liverpoolu, a potom se co 24 nejrychleji vrátil na Great Eastern. Tender se ihned vzdálil a lodníci šli na příd' umýt krvavé louže, které poskvrnily palubu. Musím také dodat, že jeden cestující, lehce poraněný úlomkem pá- ky, využil priležitosti a vrátil se s tendrem. Měl už Great Easternu dost. Potom jsem se díval, jak se malý boat plnou parou vzdaluje. Když jsem se obrátil, zabručel za mnou můj společník s ironickou tváří tato slova: " Cesta se začíná pěkně!" "Velmi špatně, pane," odvětil jsem. "S kým mám čest mluvit?" "Jsem doktor Dean Pitferge." 25 V. KAP I TOLA Zvednuté kotvy Jţi 1 - Znovu se chopili práce. S pomocí anchorboatu ulehčili ře- tězům a kotvy konečně opustily svoji půdu. Birkenheadské věže právě odbíjely čtvrt na dvě. S odplutím už nemohli otálet, pokud chtěli pro odjezd steamshipu využít priliv. Kapitán a lodivod vstoupili na můstek. Jeden poručilc se postavil blízko signálového přístroje pro kola. Z opa- trnosti, pro případ, že by parní stroj selhal, stáli čtyři jiní kormidelníci na zádi, připraveni řídit veliká kola, která se tyčila nad mřížemi pro otvory na páru. Great Eastern byl uvolněný a stačilo mu pouze přemo- ci příliv, aby sestoupil po řece. Byl dán rozkaz k vyplutí. Lopatky zvolna uhodily o první vrstvy vody, šroub "zaplácal" na zádi a obrovská lod' se začala pohybovat. Většina cestujících vystoupila na hořejší patro přídě a pozorovala krajinu, zježenou komíny továren. Po pravici Liverpool, po levici Bir- kenhead. Mersey, pokrytá loděmi, z nichž jedny kotvily a jiné pluly proti proudu nebo po proudu, poskytovala našemu steamshipu pouze křivolakou dráhu. Avšak v rukou svého lodivoda byla citlivá vůči se- bemenším pokynům kormidla, sklouzala po úzkých místech, obrace- la se jako lehká velrybářská lod'ka pod veslem silného kormidelnika. Jednu chvíli jsem myslel, že narazíme na trojstěžm'k, který brázdil proud napříč a jehož příd' projela těsně mimo trup Great Easternu , avšak srážce se námořníci vyhnuli; když jsem z výšky baráků pozoroval tuto lod', která vážila nejméně sedm nebo osm set tun, připadala mi jako jedna z lodiček, které pouštějí děti na bazénech Green Parku nebo Serpentine Riveru. Great Eastern se brzy ocitl naproti přístavním liverpoolským hrá- zím. Čtyři děla, která měla pozdravit město mlčela, protože v tu chviZi tender vysazoval na břeh svůj náklad. Avšak nesmírné hurá tyto výstře- ly nahradilo. Byl to poslední mezinárodní pozdrav zemi. A hned nato tleskání rukama, mávání pažemi a kývání kapesíky s nadšením, kte- rým tak hýří Angličané při odjezdu každé lodi, i kdyby to byla jen obyčejná lod', která se chce projet po zátoce. Ale jak se odpovídalo na tyto pozdravy! Jakou ozvěnu vyvolávaly na nábřežích! Tisíce zvědavců pokrývaly zdi Liverpoolu a Birkenheadu. Lodice, naplněné diváky, se hemžily na Merseyi. Námořníci Lorda Clyda, válečné lodi, zakotvené před bazény, se rozptýlili po vysokých ráhnech a zdravili obra svými výkřiky. Z hořejších pater lodí, zakotvených na říčce, nám hudební kapely posílaly své melodie. Vlajky se zvedaly a skláněly bez ustání na počest Great Easternu. Avšak brzy se výkřiky začaly rozplývat v dálce. Náš steamship minul Tripolis, poštovní lod' Cunardovy linky, určenou k dopravě vystěhovalců, která přes nosnost dvou tisíc tun se zdála být jenom docela obyčejnou bárkou. - Domy na obou březích řídly stále víc a víc. Dým přestal halit krajinu. Na rovině začaly převládat cihlo- vé zdi. Ještě několik dlouhých a jednotvárných řad dělnických dom- ků. Nakonec se objevily vily a na levém břehu Merseye nás naposle- dy pozdravilo několik posledních hurá z plošiny majáku a z náspu bašty. Ve tři hodiny měl Great Eastern mělčiny Merseye za sebou a vplul do průplavu Saint George. Vál silný jihozápadní vítr. Naše vlajky netvořily ani jediný záhyb. Moře se poněkud dmulo pod vlnami, ale steamship to necítil. Ke čtvrté hodině dal kapitán Anderson zastavit. Tender přidal páry, aby nás dohonil. Přivážel nám zpět druhého lodniho lékaře. Když lo- dice přistála, spustili provazový žebri'k, po kterém lékař s námahou vystoupil. Lodivod, čilejší než on, se spustil stejnou cestou do svého člunu, který na něho čekal. Všichni jeho veslaři měli ochranný pás z korku. Za několik okamžiků dorazili k hezké malé goelettě, která je očekávala. 26 / 27 Vyrazili na další cestu. Působením lopatek a šroubu rostla rychlost Great Easternu. Přesto, že byl prudký vítr, nebylo cítit kymácení ani houpání. Brzy moře a pobřeží waleského hrabství, označené špicí Holy Headu, pokryla tma a nastala noc. VI. KAP I TOLA Sbohem, Evropo! ţţ Druhého dne, 27. března, míjel Great Eastern nerovné po- břeží Irska a zanechal je po pravé straně. Vybral jsem si kabinu na přídi v první řadě zepředu. Byl to pokojík osvětlený dvěma širokými světlí- ky. Druhá řada kabin ho dělila od prvniho salonu na přídi, takže tam nemohl dolehnout lomoz hovorů, ani zvuky klavírů, které na lodi nechyběly. Byla to osamělá chýška na konci předměstí. Pohovka, lůžko a toaletní skříň byl všechen její nábytek. V sedm hodin ráno, jsem prošel předními sály na palubu. Několik cestujících už obcházelo baráky. Téměř nepozorovatelné kymácení jemně zachvívalo steamerem. Vítr vál s velikou prudkostí, ale moře, chráněné pobřežím, se nemohlo dmout. Nicméně jsem nabyl dojmu o lhostejnosti Great Easternu. Vystoupil jsem na patro nad smoking-roomem a spatřil pobřežní čáru elegantího profilu, jejíž věčná zeleň vynesla název Smaragdové pobřeží. Několik osamělých domů, břevno mýta, chumáč bilé páry, označující vlak, jedoucí mezi dvěma pahorky, osamělý semafor, dělají- cí šklebivé posunky na lodi na širém moři, je sem tam oživovaly. Mezi pobřežími a námi mělo moře špinavě zelený odstín jako plotna nepravidelně pokropená měděnkou. Vítr se ještě vzmáhal; chvilemi 28 ţ 29 spadla sprška jako jemný prášek; četné lodi, bricky nebo goeletty se snažily vzdálit se od země; steamery chrlily spousty hustého černého dýmu; Great Eastern je bez námahy předbíhal, i když ještě neměl velikou rychlost. Brzy jsme spatřili Queen's Town, malou zastávku, před kterou ma- névrovalo rybářské lod'stvo. Zde každá lod' přicházející z Ameriky nebo z jižních moří - parník nebo plachetní lod', transatlantická nebo obchodní - složí své pytle s poštou. Expresní lod', která koná pravi- delnou plavbu, je dopraví do Dublinu za několik hodin. Tam poštovní lod', stále dýmající steamer, vřeteno na kolech, velmi rychlá, právě tak užitečná jako Gladiator nebo Daughter of Air, převezme tyto dopisy a přepluje úžinu rychlostí 18 mil za hodinu a odevzdá je v Liverpoolu. Takto dopravená pošta získá den před nejrychlejšími transatlantickými lod'mi. K deváté hodině zabočil Great Eastern na západoseverozápad. Se- stoupil jsem právě na palubu, když tu se ke mně přidružil kapitán Mac Elwin. Provázel ho jeden z přátel, muž vysoký šest stop, s rusými vousy, jehož dlouhý knír se ztrácel uprostřed licousů a brada byla podle nejnovější módy odkryta. Tento mladík byl pravým typem an- glického důstojníka: hlavu nosil vysoko, ale bez strnulosti, měl jistý pohled, nenucenou a volnou chůzi, zkrátka měl všechny známky vzác- né odvahy, kterou nazýváme, "odvaha beze zlosti". Vzhledem k jeho zaměstnání jsem se nemýlil. "Můj pritel Archibald Corsican," řekl mi Fabian, "kapitán 22. plu- ku indické armády jako já." Pozdravili jsme se. "Včera jsme se sotva viděli, můj drahý Fabiane," pravil jsem kapitá- novi Mac Elvinovi a stiskl jsem mu ruku. "Konali jsme přípravy na odjezd. Pouze vím, že nevděčím náhodě za to, že se s vámi na palubě Great Easternu setkávám. Přiznávám se, že mám-li jistou zásluhu o rozhodnutí, které jste učinil. . ." "Beze vší pochybnosti, drahý příteli," odvětil Fabian. "Kapitán Corsican a já jsme přišli do Liverpoolu s úmyslem nastoupit cestu na palubě Chiny z Cunardovy linky, když jsme se dozvěděli, že se Great Eastern právě pokusí o novou plavbu mezi Anglii a Amerikou - to byla priţležitost. Zjistil jsem, že jste na palubě a zaradoval jsem se. Neviděli jsme se tři roky, od své kouzelné cesty do skandinávských zemí. Neváhal jsem, a proto nás tender složil zde." "Můj milý Fabiane," odpověděl jsem, "myslím, že ani kapitán Cor- sican ani vy nebudete svého rozhodnutí litovat. Plavba přes Atlantický oceán na této veliké lodi určitě nebude bez zajímavosti i pro vás, kteri nejste námořníky. Je třeba vidět to. Ale mluvme o vás. Váš poslední list - je datován ani ne před šesti týdny - měl poštovní razítko z Bom- baye. Myslel jsem si, že jste ještě u svého pluku. . ." 30 I 31 Brzy jsme spatřili Queen's Town, . . . "Byli jsme tam před třemi týdny," odvětil Fabian. "Vedli jsme napůl vojenský, napůl venkovský život indických důstojniků, během něhož se koná více honeb než válečných výprav. Představuji vám kapitána Archibalda jako velikého lovce tygrů. Je postrachem džunglí. Ale ačkoliv jsme staří mládenci a bez rodiny, pojala nás touha popřát trochu oddechu těm ubohým šelmám a jít se nadýchat několika mole- kul evropského vzduchu. Dostali jsme dovolenou na rok a ihned puto- vali Rudým mořem, Suezem a Francii, s rychlostí expresní lodi, do své staré Anglie!" "Své staré Anglie!" řekl s úsměvem Corsican. "Nejsme už v ní, Fabiane. Odnáší nás sice anglická lod', avšak je najata francouzskou společností a veze nás do Ameriky. Tři rozdílné vlajky nám vlají nad hlavou a dokazují, že šlapeme nohama francouzsko-anglicko-americ- kou půdu." "Co je na tom," odtušil Fabian, jehož čelo se na okamžik zachmuřilo bolestným dojmem, "co je na tom, jen když plyne naše dovolená. Potřebujeme pohyb. To je život. Je tak dobré zapomínat na minulost a ubíjet přítomnost střídáním předmětů kolem sebe. Za několik dní budeme v New Yorku, kde obejmu svoji sestru a její děti, které jsem několik let neviděl. Pak navštívíme veliká jezera. Sestoupíme po Mis- sissippi až do New Orleansu. Zalovíme si na Amazonce. Z Ameriky přeskočíme do Afriky, kde si Ivi a sloni dali dostaveníčko na Mysu, aby oslavili příchod kapitána Corsicana a odtamtud se vrátíme k sipáhiům budit v nich úctu k mateřské zemi!" Fabian mluvil nervózně a prsa se mu dmula vzdechy. V jeho životě se zřejmě událo neštěstí, které jsem ještě neznal a které se nedalo vyčíst z jeho dopisů. Archibald Corsican, jak se zdálo, byl do této situace zasvěcený. Choval se velmi přátelsky k Fabianovi, který byl o několik let mladší. Zdálo se, že tento vysoký anglický kapitán, jehož oddanost mohla ve vhodnou chvi`li dostoupit až heroismu, je jako jeho starší bratr. V tu chvi i byla naše rozmluva přerušena. Na palubě zazněla trouba. Steward oznamoval, že za čtvrt hodiny se bude podávat svačina. Čty- řikrát za den, k velikému uspokojení cestujících, se takto ozýval drsný roh; o půl deváté oznamoval snídani, o půl jedné svačinu, ve čtyři oběd a v půl osmé čaj. Za malý okamžik byly dlouhé bulváry opuštěny a brzy byli všichni hosté usazeni ve velikých salonech, kde se mi podařilo zaujmout místo vedle Fabiana a kapitána Corsicana. Čtyři řady stolů byly jediným nábytkem těchto jídelen. Na nich stály sklenice a láhve, rozestavené na svých houpacích podstavcích a zacho- vávaly dokonalou nehybnost a rovnováhu. Steamship vůbec necítil houpání vln. Stolovníci, muži, ženy nebo děti, mohli pojídat svoji svači- nu bez obav. Kolovala jemně připravená jídla. Stewardi byli připraveni posloužit. Na žádost každého, projevenou na malém lístku ad hoc, 32 ţ 33 /íapit