JULES VERNE: Vynález zkázy KAPITOLA I HEALTHFUL HOUSE Řediteli sanatoria Healthful House přinesli 15. června. . . navštívenku s prostým jménem: Hrabě d'Artigas Pod jménem v rohu navštívenky byla tužkou připsána adresa: "Na palubě goeletty Ebby, kotvící u New Bernu v Pamplico Soun- du." Hlavním městem Severní Karolíny - v té době jednoho ze čtyřia- čtyřiceti spojených států Severoamerické unie - bylo dost významné město Raleigh, nějakých dvě stě sedmdesát kilometrů dál v kraji. Správní úřady tam sídlily jen proto, že leželo ve středu státu, třebaže se mu ostatní města, jako Wilmington, Charlotte, Fayetteville, Eden- ton, Washington, Salisbury, Tarboro, Halifax a New Bern, plně vy- rovnala, nebo je svou průmyslovou a obchodní důležitostí daleko před- stihla. Město New Bern se rozkládá při ústí řeky Neuze, která se vlévá do Pamplico Soundu, jakési rozlehlé mořské zátoky, chráněné přiro- zenou kruhovou hradbou ostrovů a ostrůvků na karolínském pobřeží. Ředitel Healthful Housu by se nikdy nedozvěděl, proč mu byla na- vštívenka přinesena, kdyby ji nedoprovázel lístek, na kterém hrabě d'Artigas žádal o povolení, aby směl ústav navštívít. Tento muž dou- lal, že mu to ředitel laskavě dovolí, a oznamoval, že se dostaví odpo- kdne spolu s kapitánem Spadem, velitelem goeletty Ebby. -, Touha prohlédnout si zdravotní ústav - tehdy už velmi proslavený ` it vyhledávaný bohatými pacienty ze Spojených států - byla u cizince HEALTHFUL HOUSE 11 docela přirozená. I lidé bez hraběcího titulu si už ústav prohlédli a ni-jak neskrblili chválou. Ředitel proto odpověděl, že souhlasí a že si bude pokládat za čest, bude-li moci návštěvníkovi svůj ústav ukázat. Healthful House, kde léčili nejproslulejší lékaři, kteří měli k ruce vybraný ošetřovatelský personál, byl totiž soukromým podnikem. Ústav nebyl závislý na žádné nemocnici ani klinice, ale podléhal stát-nímu dozoru. Healthful House měl všechny výhodné podmínky, doko-nalé pohodlí pro pacienty i zdravou polohu, což potřebují ústavy pro nemocné. Jen stěží by se našlo příjemnější okolí, než jaké měl Healthful House. Na svahu pahorku kolem něho se rozkládal na nějakých sto třiceti hektarech park s nádhernými stromy a s květinami, jaké se vyskytují v Severní Americe v té části, jež má stejnou zeměpisnou šířku jako Kanárské ostrovy nebo Madeira. V dolní části parku se už otvíralo široké ústí řeky Neuze, stále osvěžované vánkem z Pamplico Soundu i z volného moře, jenž sem vál přes úzkou pláž na pobřeží. Healthful House, kde byli bohatí pacienti ošetřováni za výborných zdravotních podmínek, byl určen výhradně pro nemoci chronické, ale správa neodmítala ani duševně choré, pokud jejich chorobaţbyla vy-léčitelná. Právě v té době byl Healthful House středem všeobecné pozornosti a snad i hrabě d'Artigas jej chtěl navštívit jen proto, že v něm byla ošetřována neobyčejně významná osobnost. Byl to pětačtyřicetiletý Francouz a jmenoval se Thomas Roch. Nedalo se pochybovat o tom, že trpí nějakou duševní chorobou, ale lékaři u něho nemohli zatím zjistit úplnou poruchu všech duševních schopností. Bylo jisté, že neměl pochopení pro nejběžnější životní fikony, avšak jeho rozum zůstal v určitém směru jasný a nedotčený; ostatně každý dobře ví, jak úzká je hranice mezi geniálností a šílen-štvím. Bylo pravda, že jeho citové a smyslové schopnosti byly těžce zasaženy. Měl-li jich použít, projevovaly se jen nesouvislým blouzně-rúm; ztratil pamět', nedovedl se soustředit, nic si neuvědomoval a ne-dovedl nic posoudit. Tento Thomas Roch byl jen nerozumnou, nesa-mostatnou bytostí, které chyběly i přirozené instinkty, ba i pud sebe-záchovy, a bylo nutné ho opatrovat jako bezmocné děcko. Musil být stále pod dohledem, a tak v pavilónu číslo 17, který stál v dolejší části fistavního parku, musil mít jeho opatrovník službu ve dne v noci. Obyčejná duševní porucha, která není nezhojitelná, se dá vyléčit Healthful House. . . (str. ll) IZ KAPITOLA I jen morálními prostředky. V takovém případě léky a terapie nepomá-hají') a lékaři duševních i nervových chorob už dávno poznali, jak je takové léčení neúčinné. Léčili tedy Thomase Rocha oněmi morál-ními prostředky, silou vůle? Skoro se o tom mohlo pochybovat i v tak klidném a příhodném místě, jako byl Healthful House. U nemocného se jasně projevovaly různé příznaky, jako neklid, náhlé změny nálad, podrážděnost, výstřednosti, zádumčivost a úplná netečnost i odpor k jakékoli práci nebo zábavě. Žádný lékař se nemohl mýlit v diagnóze a také se zdálo, že žádné léčení není s to tyto příznaky odstranit nebo alespoň zmírnit. Právě jsme řekli, že šílenství je vlastně přehnaná soustředěnost na vlastní osobu. Je to duševní stav, kdy se člověk zabývá přespříliš sám sebou a nedbá na vnější dojmy. U Thomase Rocha tato úchylka byla takřka naprostá. Žil jen sám v sobě, svým vnitřním životem, trýzněn svou utkvělou myšlenkou, a tato posedlost ho zavedla až tam, kde byl nyní. Vyskytne se nějaká okolnost, nějaký opačný náraz, který by ho "zaměřil na vnější svět", abychom užili poměrně přesného výrazu? Zdálo se to nepravděpodobné, ale ne nemožné. Nyní by bylo třeba vysvětlit, za jakých okolností odešel tento Fran-couz z Francie, jaké důvody ho přivedly do Spojených států a proč spolková vláda usoudila, že je moudré i nutné uzavřít ho v tomto sa-natoriu, kde měli pečlivě zaznamenáno všechno, co nemocný při svých záchvatech říkal. Právě před půldruhým rokem tento Thomas Roch požádal ministra námořnictví ve Washingtonu, aby ho přijal, musí prý mu sdělit něco velmi důležitého. Ministrovi stačilo jen toto jméno, aby pochopil, oč jde. Třebaže tušil, jaké sdělení to bude a jaké nároky je budou prová-zet, neváhal a svolil. Opravdu Thomas Roch byl do té míry proslulý, že ministr, který se pečlivě staral o svůj obor, musil žadatele bez váhání přijmout a vy-slechnout návrhy, jež mu vynálezce chtěl osobně sdělit. Thomas Roch byl vynálezcem, a to geniálním vynálezcem. Jeho dosti známou osobu proslavilo už mnoho významných objevů. Za-sloužil se o to, že některých až dosud čistě teoretických návrhů bylo `) Autor zde uvádi názory, které dnešni lékaiská věda vyvrátila. HEALTHFUL HOUSE 13 využito prakticky. Jeho jméno bylo dobře známé ve vědeckém světě, kde zaujímal velmi významné místo. Uvidíme, jaké nesnáze, jaká protivenství a zklamání, ba dokonce i urážky a posměšky vtipálků z denního tisku ho dohnaly až k tomuto stavu šílenství, že bylo nutné internovat ho v Healthful Housu. Roch se zabýval válečnými vynálezy. Jeho poslední přístroj se jme-noval Rochův bleskomet, a dalo-li se věřit, vynikal do té míry nade všemi ostatními, že stát, který by ho získal, stal by se absolutním pánem všech pevnin i moří. Každý dobře ví, na jaké politováníhodné pře-kážky narážejí vynálezci ve své práci, zvláště když se snaží o to, aby jejich vynálezy byly přijaty ministerskými komisemi. Veřejnost si jistě pamatuje mnoho takových případů. Bylo by zbytečné dále o tom mluvit, protože k podobným příhodám dochází často z důvodů, které by se daly jen těžko objasnit. Je nutné spravedlivě přiznat, že Thomas Roch právě tak jako většina jeho předchůdců kladl tak vysoké poža-davky a oceňoval hodnotu svého přístroje tak závratnými částkami, že bylo skoro nemožné s ním jednat. Musíme také přiznat, že to mělo svou příčinu: na svých dřívějších vynálezech, jichž bylo plně využito, byl velmi nepěkně okraden. Když nemohl získat odměnu, jakou spravedlivě očekával, zatvrdil se a zahořkl. Stal se podezíravým, prohlašoval, že své vynálezy prodá jen co nejvýhodněji; kladl nepřijatelné podmínky, chtěl, aby se mu věřilo bez jakýchkoli zkoušek, a žádal takové částky peněz, že nebylo možné se s ním dohodnout. Francouz Thomas Roch nabídl svůj vynález především Francii. Ozhámil komisi, která s ním měla vyjednávat, o co asi jde. Měl to být zvláštní přístroj, vyvíjející sám při výbuchu nějakých látek ohrom-nou energii, avšak jedině působením rozněcovače, který byl také Rochovým vynálezem. Kdyby byl přístroj výbuchem uveden v činnost - a to nejen na místě, kde to bylo určeno, nýbrž i v okruhu několika ţet metrů -, jeho účinek v ovzduší by byl tak ohromný, že by v okruhu desíti tisíc čtverečních metrů byla jakákoli pevnost nebo válečná lod' úplně zničena! Bylo to něco podobného jako střela z pneumatického děla Zalinského, které už bylo vyzkoušeno, ale jehož účinek byl da-kko menší. Kdyby ovšem vynález Thomase Rocha měl takovou účinnost, Fran-cie by získala první místo mezi zeměmi, a to jak v obraně, tak i ve HEALTHFUL HOUSE 15 ţ,ýboji. Nepřeháněl snad vynálezce, i když u jiných svých přístrojů prokázal nepopíratelné účinky? To mohly ukázat jen zkoušky. Ale vynálezce prohlásil, že nedovolí, aby se zkoušelo, dokud mu nebudou vyplaceny milióny, které za svůj bleskomet požaduje. Je jisté, že již tehdy byla rovnováha duševních sil Thomase Rocha porušena. Už svůj rozum plně neovládal. Zřejmě se octl na cestě k ší- Iţství. ţádný stát nemohl vyjednávat za podmínek, na kterých on trval. Odborná francouzská komise musila přerušit předběžné rozmluvy = všechny denní listy, ba i radikálně opoziční noviny, musily uznat, že jakékoli další jednání je tu nemožné. Návrhy Thomase Rocha byly umítnuty; ostatně nikdo se nemusil obávat, že by je některý jiný stát pi`ijal. Po takovém nadměrném soustředění jen na sebe byla rozrušená mysl Thomase Rocha zachvacována čím dál tím víc duševní choro- bou, a nemůžeme se divit, že jeho vlastenectví odumíralo. Musíme to ţakovat, abychom mu neubližovali jako člověku, ale v té době Tho- mas Roch byl jako ochromen. Jeho intelekt zůstal nedotčen, jen pokud Ro o jeho vynález; zde neztratil nic ze své geniálnosti. V obyčejných podrobnostech denního života však jeho morální ochablost a netečnost vzrůstaly den za dnem, až už nemohl odpovídat za své skutky. Thomas Roch byl tedy se svou nabídkou odmítnut. Ale nebylo uči- něno nic, aby nemohl předložit svou nabídku jinde. . . A poţnalo se, ţe to byla chyba. Co se mělo stát, to se stalo. Jeho vlastenectví - základní vlastnost každého občana, který patří především své zemi a teprve pak sám ţlbě - vlivem vzrůstající popudlivosti odumíralo v duši odmítnutého 'ţynálezce. ţekl si, že existují i jiné národy, zapomněl na nezapome-ţIutelnou minulost, opustil vlast a nabídl svůj bleskomet Německu. : Jakmile se německá vláda dověděla o přehnaných vynálezcových ţ:požadavcích, odmítla s ním vůbec vyjednávat. Ostatně v nedávné válce oušeli Němci dalekonosná děla, a proto se domnívali, že mohou 'ţlidně pohrdat vynálezcem francouzským. " Rochův hněv tehdy ještě zesílil nenávistí - a to instinktivní nená-ţ'`ţí k celému lidstvu -, zvláště když ztroskotala i jeho snaha vyjed- vat s admiralitou Velké Británie. Protože Angličané jsou lidé velmi ktičtí, neodmítli Thomase Rocha naráz, ale jednali s ním a snažili Thomas Roch. . . (str. I2) 16 K A P I T O L A I se na něm něco vyzvědět.0n však nechtěl o ničem ani slyšet. Jeho tajemství stojí za milióny a on ty milióny bud' dostane, anebo se druhá ' strana nic nedozví. Admiralita s ním nakonec jednání přerušila. r , : Ýţţ' , Za těchto podmínek se jeho zdravotní stav den ze dne horšil; nako- : nec se pokusil znovu vyjednávat, tentokrát se Spojenými státy, asi půl-druhého roku předtím, než došlo k této příhodě. Američané jsou ještě praktičtější lidé než Angličané: nesmlouvali ţ ' ţ ţ,,ţ -0 Rochův bleskomet, i když.soudili, že je jistě neobyčejně významný, ţţ'ţ " protože jej vynalezl slavný francouzský chemik. Y r Právem ho pokládali za geniálního člověka a docela spravedlivě L se rozhodli zasáhnout tak, aby ho později mohli odškodnit úměrnějším způsobem. ţ, T I U Thomase Rocha se čím dál víc projevovaly příznaky duševní choroby, a proto vláda uznala za vhodné internovat ho právě v zájmu , jeho vynálezu. " Víme už, že Thomas Roch nebyl zavřen v nějakém obyčejném blá-zinci. Ústav jako Healthful House plně zaručoval, že nemocný bude správně léčen. Ale třebaže mu věnovali co největší péči, jeho stav se až do toho dne nijak nezlepšil. Musíme ještě jednou opakovat, že aP byl Thomas Roch sebechu-ravější, vždy se vzchopil, když s ním někdo začal hovořit o jeho vy-nálezu.0žil, mluvil jasně a přesně jako člověk, který si je jist sám sebou, a to s rozhodností, jež přesvědčovala.0hnivě a výmluvně po-pisoval zázračné vlastnosti svého bleskometu i neobyčejné výsledky, kterých je s ním možno dosáhnout. Ale při každé sebemenší zmínce 0 složení výbušnin,0 rozněcovači,0 prvcích, z nichž se skládá,0 jeho výrobě i o tom, jak je třeba s ním zacházet, při každé takové zmínce se zahalil do svého mlčení a už nic ho nemohlo znovu přimět k řeči. Při silných záchvatech nemocného si už jednou dvakrát myslili, že prozradí tajemství svého vynálezu, a učinili všechna potřebná opa-tření... Všechno nadarmo. I když Thomas Roch ztratil smysl pro svou vlastní sebezáchovu, dovedl zachovat tajemství svého blesko-metu. Pavilón číslo 17 stál v parku Healthful House obklopen zahradou s živým plotem. Nemocný se tu mohl procházet pod dohledem svého ošetřovatele, který bydlil v témž pavilónu, v témž pokoji, pozoroval _ ho ve dne v noci a ani na chvíli ho neopouštěl. Dával pozor na každé ţţl - = r - ţţrţ ţ- Simon Hart žil s nemocným. . . (str. Itf) ls KAPITOLA I slovo, na každý výkřik nemocného, zvláště při stavech zvláštního blouznění večer před usnutím, ba poslouchal, i co mluvil ze spaní. Opatrovník se jmenoval Gaydon. Brzy po internování Thomase Rocha se tento člověk dověděl, že v ústavu hledají ošetřovatele, který ovládá francouzštinu. Přihlásil se a byl přijat jako ošetřovatel nového pacienta. Ve skutečnosti byl domnělý Gaydon francouzským inženýrem; jmenoval se Simon Hart a byl zaměstnán už několik let v chemických závodech v New Jersey. Byl to asi čtyřicátník s vysokým čelem zbráz-děným vráskami myslitele a v chování projevoval rozhodnost, jež svědčí o energii i o vytrvalosti. Vyznal se velmi dobře ve všech návrzích na zlepšení moderních zbraní i na jejich lepší využití a byl obeznámen se všemi nově vynalezenými výbušninami, jejichž počet v té době, koncem 19. století, vzrostl na nějakých dvanáct set. Nepochyboval o člověku, jakým byl Thomas Roch, věřil v neomezenou sílu jeho bleskometu a uvědomoval si, že tento muž ovládá tajemství přístroje, který by mohl změnit podmínky všech válek, at' už útočných nebo obranných, a to jak na zemi, tak i na moři. Když se dověděl, že duševní choroba ušetřila u tohoto muže znalosti vědce a že v jeho částečně zasaženém mozku hoří dosud světlo, plamen geniálnosti, napadla ho jedna myšlenka: kdyby Thomas Roch při svých záchvatech prozradil své tajemství, z vynálezu tohoto Francouze by měla prospěch jiná země, a ne Francie. Rozhodl se, že se nabídne za ošetřovatele nemoc-ného, vydávaje se za Američana, který ovládá velmi dobře francouz-štinu. V závodě, kde byl zaměstnán, předstíral, že odjíždí do Evropy; dal výpověd' a změnil si jméno. Příznivé okolnosti mu hrály do ruky, jeho nabídka byla přijata, a tak Simon Hart už patnáct měsíců zastával u nemocného v Healthful Housu úlohu strážce a ošetřovatele. Jeho rozhodnutí svědčilo o oddaném a ušlechtilém vlastenectví, vždyY pro člověka s takovou výchovou i vzděláním, jaké měl Simon Hart, to byla těžká služba. Inženýr naprosto neměl v úmyslu oloupit Thomase Rocha o odměnu za jeho vynález, kdyby snad náhodou Roch své tajemství prozradil, naopak chtěl, aby vynálezce dostal, co mu plným právem patří. Nuže, už patnáct měsíců Simon Hart, či spíše Gaydon, žil s ne-mocným, pozoroval ho, číhal na každý jeho projev, ba dokonce se ho i vyptával, ale nic se nedověděl. Byl víc než kdy jindy přesvědčen HEALTHFUL HOUSE 19 o tom, jak důležitý je vynález Thomase Rocha. Nejvíc se obával toho, ţ se částečná duševní choroba nemocného změní v úplné šílenství oebo že nějaký silný záchvat pohřbí s ním i jeho tajemství. Za takových podmínek žil Simon Hart a takové bylo poslání, kte-rému se cele zasvětil v zájmu své vlasti. Přes všechny útrapy a intriky, jimiž byl Thomas Roch obklopen, jeho zdravotní stav nijak neutrpěl, dík jeho mimořádné tělesné zdat-nosti. Také svou povahou odolával mnohým zhoubným vlivům. Vlasy mu už šedivěly, oči se dívaly někdy těkavě, ale jindy živým, přímým a velitelským pohledem, zvláště když se v nich rozzářila jeho myšlenka, ktorá ho ovládala. Pod citlivým chřípím měl husté vousy a ústa míval aevřena snad proto, aby neprozradil tajemství. Vypadal zamyšleně jţko muž, který dlouho dobu bojoval a byl rozhodnut bojovat dál; ta-ltovým člověkem byl vynálezce Thomas Roch, uvězněný v sanatoriu r Healthful Housu - i když si to snad ani neuvědomoval - a svěřený péči inženýra Simona Harta, dořnnělého ošetřovatele Gaydona. ZO KAPITOLA II HRABĚ D'ARTIGAS Kdo to vlastně byl hrabě d'Artigas? Byl Španěl? Jeho jméno by na to ukazovalo. Na zádi jeho goeletty bylo zlatými písmeny napsáno jméno Ebba, původu zřejmě norského. Kapitán Ebby se jmenoval Spade, první důstojník Effrondat a kuchař Hélim - jména velmi odlišná, která ukazovala na různé národnosti. Bylo by možné vyvodit nějakou přijatelnou domněnku z celého zjevu hraběte d'Artigase? Jen stěží. I když barva jeho pleti, jako uhel černé vlasy a ušlechtilé chování ukazovaly na španělský původ, jeho celý zjev neměl ani jeden z charakteristických znaků příznačných pro rodáky z Pyrenejského ostrova. Byl to nanejvýš pětačtyřicetiletý muž vyšší postavy a velmi silné tělesné konstrukce. Svým klidným a hrdým chováním se podobal ně-kterému z těch indických velmožů, v jejichž žilách koluje i hodně malajské krve. Nebyl-li chladné povahy, alespoň se snažil, aby tak vypadal, jak velitelskými gesty, tak i stručnými slovy. On i posádka jeho lodi mluvili zvláštním nářečím, jež je běžríé na ostrovech Indic-kého oceánu a na okolních mořích. Nyní, když se na své plavbě dostal k americkému pobřeží, mluvil velmi plynně anglicky a jeho lehký pří-zvuk prozrazoval cizince. O minulosti hraběte d'Artigase, o různých obdobích jeho záhadného života ani o jeho nynějším životě se nic nevědělo, a právě tak nebylo nic známo o tom, jak přišel k svému jistě značnému majetku, který mu umožňoval žít bez práce. Nikdo také nemohl říci, kde je domovem a jaký je domovský přístav jeho goeletty - nikdo by se ho také nebyl odvážil na to zeptat, protože to nebyl člověk sdílný. Nevypadal jako muž, který by si zadal rozhovorem s nějakým novinářem, i kdyby to byl novinář americký. HRABE D'ARTIGAS 21 ţţIědělo se o něm jedině to, co napsaly noviny o příjezdu Ebby do ţkterého přístavu, zvláště do přístavů na východním pobřeží Spoje-ţch států. Goeletta tam přijížděla takřka pravidelně a zásobovala se , co bylo třeba na dlouhou plavbu. Nenakupovali jen potraviny, ţko mouku, suchary, konzervy, sušené i čerstvé maso, živé voly ţ.ţopce, ale i šatstvo, nářadí a potřebné i přepychové zboží; všechno ţtili hotově, aY už v librách šterlinků, v dolarech nebo v jiné měně. Z toho bylo zřejmé, že i když se nic nevědělo o soukromém životě ţ;aběte d'Artigase, byl dobře znám v přístavech na americkém břehu ţ floridského pobřeží až ke Kanadě. Proto se nikdo nedivil, že řediteli snatoria Healthful House licho-tţ žádost hraběte d'Artigase a že ho uvítal velmi srdečně. ţ .Ostatně goeletta Ebba kotvila v newbernském přístavu poprvé ţk ústí řeky Neuze ji přivedl patrně jen rozmar jejího majitele. Co zde ţrabě d'Artigas hledal? Chtěl si snad doplnit zásoby potravin? Jistěže ţC, vždyt' Pamplico Sound mu nemohl poskytnout tolik co jiné přísta-ţ, jako Boston, New York, Dower, Savannah, Wilmington v'Severní ţarolíně a Charleston v Jižní Karolíně. Za jaké zboží by chtěl vyměnit : ţ piastry a bankovky na bezvýznamných trzích v New Bernu při ţti feky Neuze? Toto hlavní město cravenského okresu mělo asi pět ţ šest tisíc obyvatel. Obchodovalo se zde jen s obiiím, s vepřovým do- em, s nábytkem a s lodními potřebami. Před několika týdny při tidenní zastávce byla přece goeletta zásobena vším, co potřebovala ţ dlóuho cestu, třebaže cíl byl jako vždycky neznámý. rţţ Přijel snad záhadný cizinec do New Bernu jen proto, že si chtěl ţohlédnout sanatorium Healthful House? Ani tento,důvod nemohl nikoho překvapit, protože ústav byl plným lţvem proslulý. ţi Nebo se možná hraběti d'Artigasovi z pouhého rozmaru zachtělo t Thomase Rocha? Francouzský vynálezce byl všude tak znám ţ proslaven, že by to podobnou zvědavost opravňovalo. Šílenec a gé- jehož nové objevy by byly s to změnit převratným způsobem me- y moderního válečného umění! ţ ţak o to požádal, hrabě d'Artigas přišel odpoledne do Healthful ` usu spolu s kapitánem Spadem, velitelem Ebby. Podle předem daného příkazu byli oba ihned přijati a uvedeni do ţ itelovy praţovny. 22 KAPITOLA II Ředitel uvítal hraběte d'Artigase velmi srdečně a prohlásil, že si bude pokládat za čest, bude-li ho moci provést ústavem osobně. Hrabě d'Artigas mu zdvořile poděkoval. Nejdříve si prohlédli společné sály i jednotlivé pokoje. Ředitel bez přestání vychvaloval, jakou péči zde věnují nemocným - starají se o ně líp, než by to bylo možné v domá-cím léčení, ošetřují je tak dobře, že to ústavu přineslo opravdu skvělé výsledky, a právě ty získaly Healthful Housu jeho proslulost. Hrabě d'Artigas poslouchal s obvyklým klidem i se zdánlivým zá-jmem nekonečný ředitelův chvalozpěv snad proto, aby lépe zakryl pravou příčinu své návštěvy. Když však prohlídka trvala už skoro celou hodinu, zeptal se jakoby náhodou: "Nemáte zde také jednoho nemocného, o kterém se v poslední době hodně mluvilo a který přispěl k tomu, že se zvýšil zájem široké veřej-nosti o váš ústavţ" "Myslíte snad Thomase Rocha7" "Ano, toho francouzského vynálezce, jehož stav je patrně velmi povážlivý." "Ano, velmi povážlivý, a snad je dobře, že se tak stalo. Soudím, že by lidstvo pranic nezískalo vynálezem dalšího ničivého prostředku, kterých už je až dost." "Váš úsudek je naprosto správný a já s ním plně souhlasím. Oprav-dový pokrok nemůže jít touto cestou; na lidi, kteří po ní jdou, se sice dívám jako na génie, ale génie zhoubné. . . Ten vynálezce prý ztratil všechny duševní schopnosti7" "Všechnyţ. . . To bych nemohl říci, pane hrabě, ledaže bychom měli na mysli běžné každodenní věci. O ně nedbá, a také je naprosto neodpovědný za své skutky. Ale jeho geniálnost vynálezce zůstala duševní chorobou nedotčena, a kdyby byli přistoupili na jeho poža-davky, které jsou ovšem nemožné, nepochybuji o tom, že by byl z jeho ruky vyšel nový válečný stroj. . ., ačkoliv lidstvo nic takového nepţ třebuje. . ." "Vůbec ne, pane řediteli," souhlasil hrabě d'Artigas. I kapitán Spade horlivě přikyvoval. "Ostatně, pane hrabě, můžete to sám posoudit. Právě stojíme před pavilónem, v kterém žije Thomas Roch. I když jeho internování je plně oprávněno už z důvodu veřejné bezpečnosti, zacházíme s ním se všemi ohledy a staráme se o něho tak pečlivě, jak to jeho stav vyžaduje. H R A B E D ' A R T I G A S 23 oto v našem ústavu je chráněn před zvědavci, kteří by snad ;ţtěli. . " , Ředitel dokončil větu významným kývnutím hlavy, což vyloudilo ţ cizincovy rty sotva viditelný náznak úsměvu. "A tak Thomas Roch," zeptal se hrabě d'Artigas, "není nikdy sám?" ţ "Ani na okamžik. Je s ním stále ošetřovatel, který mluví dokonale ţancouzsky a kterému úplně důvěřujeme. Kdyby vynálezce prozradil ţt slůvkem něco, co by se týkalo jeho objevu, bylo by to okamžitě za-,ţiamenáno a na příslušných místech by zjistili, má-li to nějaký vý- V tom okamžiku se hrabě d'Artigas a kapitán Spade na sebe nepo-ţeovaně podívali a kapitán odpověděl posunkem, který patrně zna-ţpenal: Jasné! Kdo by byl pozoroval domnělého kapitána při této návštěvě, byl by všţml, že si neobyčejně pozorně prohlíží celou část parku kolem pa-:ţbţu 17, i všechny cesty, jež sem vedly - pravděpodobně proto, že to bylo už předem smluveno. .,:, ţahrada pavilónu se táhla až ke zdi, která obklopovala celý Health- House. Z vnější strany zed' končila na úpatí kopce, jehož svahy ţ ně klesaly až k pravému břehu Neuze. ţPavilón měl jen přízemí s jakousi terasou kolem dokola podle ital- o způsobu. Byly v něm dva pokoje a předsíň se zamřížovanými y. Po obou stranách domku rostly krásné stromy, nyní v plné letní vě. Vpředu se zelenaly svěží trávníky s různými křovinami a s pes- ' květy. Celá plocha této části zahrady měla asi hektar půdy a byla a jen pro Thomase Rocha, který se zde mohl volně procházet ţ dozorem svého opatrovníka. dyž hrabě d'Artigas s kapitánem Spadem a s ředitelem útavu vstou- ţdo této uzavřené části zahrady, uviděli u dveří pavilónu ošetřovate-abé d'Artigas se na něho okamžitě zadíval pátravým a podivně kavým pohledem. Nestalo se poprvé, že nemocného z pavilónu 17 přišli navštívit cizinci; vždyY francouzský vynálezce byl prá-iokládán za nejzajímavějšího chovance ústavu v Healthful Hou-ţké Gaydon si prohlížel oba muže charakteristických typů, jejichž ţnost nedovedl určit. Znal hraběte d'Artigase podle jména, ale se mu nenaskytla příležitost setkat se s ním při jeho zájezdech 24 KAPITOLA II HRABE D'ARTIGAS ZS do východoamerických přístavů. Také nevěděl, že jeho goeletta EbbQ kotví právě při ústí Neuze, pod kopcem, na němž stál Healthful House. "Kde je Thomas Roch, Gaydone?" zeptal se ho ředitel. "Tamhle," odpověděl ošetřovatel a ukázal rukou na muže, který se volným krokem a jako v zamyšlení procházel pod stromy za domkem. "Hraběti d'Artigasovi bylo dovoleno navštívit Healthful House a před odchodem by rád poznal Thomase Rocha, o kterém se v poslední době tolik mluví. . ." "A hovořilo by se o něm ještě víc," řekl hrabě d'Artigas, "kdyby se vláda Spojených států nebyla rozhodla internovat ho v tomto ústavu." "To opatření bylo nutné, pane hrabě!" "Jistěže bylo nutné, pane řediteli. A pro klid a mír na světě bude líp, když tajemství tohoto vynálezce zmizí spolu s ním!" Gaydon si prohlédl hraběte d'Artigase a už nepromluvil ani slovo; jen předešel oba cizince a zamíříl k houští u zdi zahrady. Hostům sta-čilo postoupit o několik kroků, a stáli tváří v tvář nemocíţému. Thomas Roch je neviděl přicházet, a i když stáli docela blízko něho, patrně je vůbec nezpozoroval. Zatím si kapitán Spade prohlížel velmi pozorně, aniž vyvolal sebe-menší podezření, celou uzavřenou zahradu kolem pavilónu číslo 17, která byla částí velkého parku sanatoria Healthful House. Jak šli do vršku stromovou alejí, snadno zpozoroval špičku stožáru, kterou bylo vidět nad hlavní zdí parku. Jediným pohledem poznal, že to je stěžeň Ebby, a tak si zjistil, že z této strany se táhne parková zed' až k pravé-mu břehu Neuze. Hrabě d'Artigas zatím pozoroval mlčky a bez hnutí francouzského vynálezce. Všiml si, že tělesný stav dosud statného muže nijak neutrpět nuceným pobytem v sanatoriu, který trval už půldruhého roku. Ale jeho zvláštní chování, náhlé trhavé pohyby, těkavý pohled a naprostá lhostejnost k celému okolí prozrazovaly až příliš jasně, že je ve stavu hlubokého duševního rozrušení. Thomas Roch si právě sedl na lavičku v aleji a koncem hole, kterou měl v ruce, nakreslil do písku plán nějakého opevnění. Pak poklekl a udělal z písku malé hromádky, jež měly zřejmě představovat náspy. Z vedlejšího křoví utrhl několik listů a zastrčil je do hromádek jako drobné praporky. Všechno dělal naprosto vážně a vůbec nevnímal osoby, které ho pozorovaly. 1ţ Vypadalo to jako dětská hra, ale dítě by si nehrálo s takovou pří- _ačnou vážností a nevšímavostí. ' ţ:' "Je tedy opravdu šílený?" zeptal se hrabě d'Artigas a pod jeho ţ' ţryklou lhostejností bylo možno vycítit, jak je zklamán. ţţ "ţekl jsem vám předem, pane hrabě, že s ním nic není," odpověděl "Nemohl by si nás alespoň všimnout?" "To nebude snadné," řekl ředitel a otočil se k ošetřovateli: "Pro-Iuvte na něho, Gaydone! Zná váš hlas a snad vám odpoví." "Jistě mi odpoví, pane řediteli," prohlásil Gaydon. Dotkl se lehce mene nemocného a řekl mu tiše: "Thomasi Rochul" Oslovený zvedl hlavu a ze všech přítomných osob zpozoroval jen Eho ošetřovatele, ač všichni ostatní, hrabě d'Artigas, kapitán Spade leditel ústavu, přistoupili a stáli v kruhu kolem něho. "Thomasi Rochu," promluvil na něho anglicky Gaydon, "jsou e návštěvníci, kteří by si přáli s vámi mluvit. Zajímají se o vaše raví a o vaše práce. . ." Jen poslední slova vzbudila vynálezcovu pozornost. "O mé práce?" zeptal se anglicky, protože ovládal dobře také tento Zvedl palcerri a ukazováčkem oblázek, namířil a jako dítě jím srazil ţnu hromádku písku. Radostně vykřikl: "Zničena. . . zničena! Můj bleskomet. . . můj bleskomet! Zničil ;m všechno jediným výbuchem!" Nemocný se vztyčil a oči mu vítězoslavně zazářily. "Tady to vidíte," obrátil se ředitel k hraběti, "myglí stále jen na svůj "Až do smrti," přikývl Gaydon. "Gaydone, nemohl byste ho přimět k tomu, aby se rozhovořil o svém nálezu, o svých výbušninách a o svém rozněcovači?" "Jestliže si to výslovně přejete, pane řediteli!" "Zajisté, protože se domnívám, že takový rozhovor by zajímal hra-te d'Artigase." ţ,To je pravda," souhlasil hrabě d'Artigas naprosto chladně, takže prozradil ani jediný z pocitů, jež zmítaly jeho nitrem. hChtěl bych jen upozornit na to, že takovým rozhovorem bychom Eltli u nemocného vyvolat nový záchvat." HRABE D'ARTIGAS 2% "Přerušíte rozhovor, jakmile uznáte, že to je nutné. Řekněte Tho-ţu Rochovi, že nějaký cizinec by si přál s ním vyjednávat o koupi ţo vynálezu." ţ"Ale nebojíte se, že by mohl prozradit své tajemství?" zeptal se hra-ţ d'Artigas. -Řekl to tak dychtivě, že Gaydon se nepřemohl a změřil ho podezí-Wým pohledem, což však toho záhadného člověka nijak nezneklid- "Nemusíme se ničeho obávat," odpověděl ošetřovatel, "žádná na-ţka nevyrve Thomasu Rochovi jeho tajemství, pokud mu někdo ne- ží do ruky milióny, které žádá. . ." "Ty já u sebe nemám," poznamenal klidně hrabě d'Artigas. ' Gaydon přistoupil znovu k svému ošetřovanci a dotkl se jako poprvé ce jeho ramena. ţ'"Thomasi Rochu, jsou ide cizinci, kteří by chtěli koupit váš blesko-Thomas Roch se vzpřímil. '"Můj bleskomet!" zvolal. "Rochův bleskomet!" Jeho vzrůstající rozčilení zřejmě naznačovalo, že by mohl opět ţtat nervový záchvat, o kterém se zmiňoval Gaydon, nebot' záchvat ^val vyvolán otázkami podobného druhu. "Kolik mi za něj nabízíte. . . kolik. . . kolik?" zvolal francouzský Mohla se mu tak jako tak nabídnout sebeohromnější částka. "Kolik. . . kolik?" opakoval netrpělivě. ,;Deset miliónů dolarů," řekl mu Gaydon. "Deset miliónů?" zvolal Thomas Roch. "Deset miliónů za blesko-ţt, který má desetmiliónkrát větší účin než všechno, co dosud bylo tllyšleno? Deset miliónů za střelu, která se pohybuje vlastní silou ţi výbuchu zničí všechno kolem dokola v okruhu desítek čtvereč- kilometrů? Deset miliónů - a snad i za rozněcovač, který ji může ţést k výbuchu! Ani všechno bohatství na celém světě by nestačilo ţtit tajemství mé střely! Než bych ji vydal za takovou cenu, raději řekousnu jazyk! Deset miliónů. . ., když má cenu miliardy. . . rdy. . . miliardy!" homas Roch plně prokázal, že jakmile se s ním začne vyjednávat o vynálezu, není s to rozumně uvažovat. Kdyby mu byl Gaydon Kapitán Spade se jeţtě jednou prošel zahradou. . . (str. 28) Zó KAPITOLA II nabídl deset miliard, chorobný šílenec by žádal ještě víc. Hned při prvních příznacích záchvatu hrabě d'Artigas a kapitán Spade nemocného neustále pozorovali. Hrabě jako obyčejně zůstal klidný, ač trochu zrudl v obličeji, a kapitán potřásl hlavou, jako kdyby chtěl říci: S tím nešt'astníkem se opravdu nedá nic dělat! Zatím Thomas Roch pobíhal po zahradě a volal rozrušeným a zlost-ným hlasem: "Miliardy. . . miliardy!" Gaydon se obrátil k řediteli a řekl: "Já jsem vás na to upozornil!" Potom se rozběhl, dohonil svého svěřence, vzal ho pod paží, zavedl ho do domku a zavřel dveře. Nemocný se ani příliš nebránil. Hrabě d'Artigas zůstal stát s ředitelem, kdežto kapitán Spade se ještě jednou prošel zahradou kolem dolejší zdi. "Vidíte, pane hrabě, že jsem nijak nepřeháněl," prohlásil ředitel. "Je jisté, že se choroba Thomase Rocha den ze dne zhoršuje a podle mého mínění se změní v šílenství nevyléčitelné. I kdyby se mu nabídlo tolik peněz, kolik žádá, pranic by neprozradil. . ." "To je možné," odpověděl hrabě d'Artigas, "ale i když jeho poža-davky jsou nesmyslné, přece jen vynalezl přístroj, jehož možnosti jsou takřka neomezené. . " "Tak soudí i všichni odborníci, pane hrabě, ale to, co objevil, zmizí zároveň s ním při některém z jeho záchvatů, které ted' bývají čím dál prudší. Brzy se přestane zajímat i o peníze, a to je poslední zájem, kte-rý si ještě uchoval v mysli." "Možná že mu zůstane ještě jeden zájem - nenávist!" řekl tiše hrabě d'Artigas, když ho před vraty ústavu dohonil kapitán Spade. KAPITOLA III 29 DVOJÍ ÚNOS půl hodiny poté hrabě d'Artigas s kapitánem Spadem šli po cestě, rá byla vroubena staletými buky a dělila pravý břeh Neuze od sa-oria Healthful House. Oba se rozloučili s ředitelem; poděkovali za to, jak je laskavě přijal, a on prohlásil, že byl jejich návštěvou ;těn. Sto dolarů, jež hrabě d'Artigas věnoval zaměstnancům ústavu, dčilo o jeho štědrosti i o faktu - a proč by se o tom mělo pochy-ţat -, že je to cizinec velmi ušlechtilý, dá-li se ušlechtilost měřit ,dyž prošli mřížovými vraty, jež uzavírala Healthful House v polo-: svahu, hrabě d'Artigas a kapitán Spade se dali cestou kolem hlavní její výška vylučovala, že by ji mohl někdo přelézt. První muž byl yšlen a jeho společník byl asi zvyklý čekat, až bude osloven. Erabě d'Artigas se rozhodl promluvit, až když se na cestě zastavil iohl pohledem změřit hřeben zdi, za kterou se skrýval pavilón ţ 17. Měl jsi dost času, aby sis to zde dobře prohlédl?" Zajisté, pane hrabě," prohlásil kapitán Spade, zdůrazňuje titul, !ého cizinec užíval. Nic ti neušlo?" ţIic z toho, co potřebuji vědět. Pavilón stojí blízko zdi, a proto se ţtadno dostaneme, ovšem pokud ještě trváte na svém plánu." ţno, trvám na něm, Spade." ţ když je Thomas Roch v takovém duševním stavu?" ţ když je v takovém stavu. . . A podaří-li se únos. . ." ţ'o už je má věc. Až se setmí, dostanu se do parku v Healthful Hou-: do pavilónu číslo 17 tak, aby mě nikdo neviděl. . " ţlavními mřížovými vraty?" DVOJÍ ÚNOS 31 ţ ţ "TIe, z této strany." s"Ale vždyY na této straně je zed'! I když ji přelezeš, jak se přes ni iţ ``ţ taneš zpět s Thomasem Rochem... bude-li ten šílenec křičet, bu- ,. , h se bránit... způsobí-li jeho ošetřovatel poplach..." "S tím si nedělejte starosti! Stačí nám vstoupit a vrátit se touhle nkou." ţjCapitán Spade mu ukázal na úzká dvířka ve zdi několik kroků od '' ţh, patrně jich používali jen zřízenci ústavu, když potřebovali se- ţţpit k břehu řeky Neuze. ,ţBrankou se dostaneme do parku a nebudeme potřebovat ani žeb- r' ţ "ţ: ,;;",Ale branka je zavřena." "Však ji otevřeme!" V,ţţţ,ţţţ"ţ' ;ţ,ţ!' ţ"A nemá z vnitřní strany závoru?" f 1ţl ţ ţ" ţţ Měla, ale já jsem ji odstrčil, když jsem se procházel kolem zdi. , ! tel nic nezpozoroval." 1 rabě d'Artigas přistoupil k dvířkům a řekl: ţ,Jsou zamčena na klíč." Tady ho máte," odpověděl Spade a podal mu klíč, který vytáhl ze !' i "" ,ţ' I, ku, když uvolnil závoru na brance. , ' ţ Výborně, Spade!" řekl hrabě d'Artigas."Únos snad nebude tak ý. Ted' pojd'me na lod'. V osm hodin, až bude tma,0djedeš na ţ'' s pěti muži..." ět mužů mi stačí," souhlasil kapitán Spade."Bude jich dost, - ř,. y ten ošetřovatel ztropil poplach a kdybychom se ho musili ně- ţbavit..." , vit," opakoval hrabě d'Artigas,"nu dobrá, ale jen v nejnut- případě...! Snad by bylo lepší zmocnit se i toho Gaydona - 'ţ.ţ ést ho na palubu Ebby. Kdo ví, zdali už nevypátral část tajem- omase Rocha?" te pravdu!" ,psk, Thomas Roch je na něho zvyklý a já nechci jeho zvyky , ţ ţţ` těchto slovech se hrabě d'Artigas významně usmál a kapitán nemohl pochybovat o úloze, kterou jeho velitel přiřkl ošetřo- _ Gaydonovi. na dvojí únos byl tedy sjednán a zdálo se, že bude úspěšný. Zá- "Ale branka je zavřena.". . . (str. 31) 32 K A P I T O L A I I I leželo jen na tom, aby za dvě hodiny, které do únosu ještě zbývaly, někdo z ústavu nezpozoroval, že chybí klíč od branky a že závora je uvolněna; jinak kapitán Spade a jeho lidé mohli počítat s tím, že se dostanou do parku v Healthful Housu bez nesnází. Musíme ještě připomenout, že pouze Thomas Roch měl zvláštní pavilónek a osobního ošetřovatele, kdežto ostatní nemocní nebyli podrobeni takovému dozoru. Bydlili společně v pavilónech nebo v hlavní budově v dolejší části parku. Všechno potvrzovalo předpo-klad, že budou-li oba, Thomas Roch i ošetřovatel Gaydon, překvapeni v osamělém domku, nebudou s to nijak vážně odporovat ani volat o pomoc a stanou se lehkou kořistí při únosu, o který se měl pokusit kapitán Spade na rozkaz hraběte d'Artigase. Cizinec a jeho společník zamířili nyní k malé zátoce, kde je očekával člun z Ebby. Goeletta kotvila nějakých čtyři sta metrů od břehu; plach-ty měla sbaleny v nažloutlých obalech a ráhna postavena kolmo, jak se to dělává na výletních jachtách. Na zádi nebyla vyvěšena žádná vlajka, jen na hlavním stěžni se v odumírajícím vánku lehce vlnil čer-vený praporek. Hrabě d'Artigas a kapitán Spade vstoupili do člunu a čtyřveslice je brzo dopravila k lodi. Vystoupili nahoru po žebříku na boku Ebby. Hrabě d'Artigas se odebral okamžitě do své kabiny na zádi a kapitán Spade zamířil na příd', aby dal poslední rozkazy. Když tam došel, naklonil se přes zábradlí na pravé straně a pozoro-val nějaký předmět několik metrů od lodi; byla to malá bóje, která se kolébala na vlnkách proudu z řeky Neuze. Pomalu se stmívalo. Na levém břehu křivolaké řeky bylo možna rozeznat neurčité obrysy New Bernu, jež zvolna mizely ve tmě. Domy se rýsovaly černě na obzoru ozářeném dosud ohnivými paprsky potţ oblaky na západě. Na druhé straně bylo nebe zahaleno hustými mraky;ţ ale nebylo třeba se obávat deště, protože mraky stály vysoko. K sedmé hodině se rozzářila první světla různých pater domů Nea Bernu, kdežto světla z nižší městské čtvrti se jevila jako dlouhá křivaţ laká čára a lehce se míhala nad břehem, nebot' vítr se kvečeru ztišiţ Rybářské bárky se zvolna vracely do zátoky; některé rozpínaly plachţ ty, aby zachytily poslední závany větru, jiné poháněla vesla a jejicb ostré a rytmické údery se nesly do daleka. Dva pobřežní parníky ujíţ děly a chrlily ze svých dvojitých komínů korunovaných černým kouţ DVOJÍ ÚNOS 33 ikoby vodotrysky zářících jisker; tepaly přitom vodu lopatami mocných kol, zatímco táhla se zvedala a klesala nad vrchní pa-a sténala jako nějaký mořský netvor. sm hodin se na lodním můstku objevil hrabě d'Artigas s mužem e čas, Serkd," řekl mu. ţtvolám Spada," odpověděl muž. chvíli se vrátil s kapitánem. ţi5prav se k odjezdu," nařizoval mu hrabě. dne připraveni." 'šechno zařid' tak, abys v Healthful Housu nevzbudil žádný roz-a aby nikdo neměl sebemenší podezření, že Thomas Roch a jeho uvatel byli uneseni na palubu Ebby." :de by je ostatně nenašli, i kdyby sem přišli hledat," dodal Serkó, ţil rameny a srdečně se rozesmál. ;le i tak bude lepší nebudit zbytečně podezření," stál na svém 5 d'Artigas. ustili člun na vodu a do něho sestoupil kapitán Spade s pěti muži. z nich se chopili vesla a pátý, palubní mistr Effrondat, který měl ţlun, si sedl na zád' vedle Spada. Eodrţě štěstí, Spade," volal se smíchem Serkó, "musíš to provést Iutče jako milenec, který unáší svou znejmilejší! A kdyby ten on. . " ţzumím," odpověděl kapitán Spade. ţn vyrazil a námořníci se za ním dívali tak dlouho, až jim zmizel íme připomenout, že na Ebbě se při čekání na člun nijak nepři-ali k odplutí. Patrně nechtěli opustit newbernský přístav hned ţu. Opravdu, ani by se na volné moře nedostali. Nevál sebemen-k a před půlhodinou začal příliv, který se projevoval v ústí řeky na několik mil proti proudu. Proto Ebba zůstala na kotvách. vzdálena od břehu asi čtyři sta metrů, ale mohla se k němu při-dtě víc, nebot' řeka měla dostatečnou hloubku, a to by jistě i práci posádce, až se vrátí s člunem. Jestliže to neudělali, hrabě ţs měl asi dobrý důvod, aby nic takového nenařídil. proplul v několika minutách od lodi k břehu a nikdo jej nezpo- 34 K A P I T O L A I I I Břeh byl pustý právě tak jako cesta pod ohromnými buky, která táhla kolem Healthful Housu. Vyhozený hák se pevně zachytil na břehu. V člunu zůstal jen p lubní mistr; kapitán Spade se čtyřmi muži vystoupili a zmizeli pod tei nými korunami stromů. Když došli k zahradní zdi, kapitán Spade zastavil a jeho čtyři muži se postavili po stranách branky. Kapit mohl už jen strčit klíč do zámku a otevřít dveře, jestliže si někte zřízenec z ústavu nevšiml, že závora je uvolněna, a nezastrčil zvnitřku. V takovém případě by byl únos obtížný, i kdybychom připust že by se jim podařilo dostat se přes vysokou zed'. Kapitán Spade nejprve přitiskl ucho k dvířkům. Žádný zvuk kroků v parku, nikdo nešel do pavilónu ani z něho c vycházel. Ani lístek nezašuměl na větvích buků, jež vroubily ces Všude dusné ticho jako na venkově v klidné noci bez vánku. Kapitán Spade vytáhl klíč z kapsy a vsunul jej do zámku. Klíč otočil a stačilo dvířka slabě postrčit, aby se otevřela dovnitř. Všechno zůstalo v takovém stavu jako při odchodu návštěvní z Healthful Housu. Kapitán Spade se nejprve přesvědčil, není-li někdo blízko pavilór a pak vstoupil do uzavřené zahrady; námořníci šli za ním. Branku jen přivřeli, aby jí mohli rychle proběhnout, kdyby to p třebovali. V této části parku, zastíněné vysokými stromy a sestřihanými ki vinami, bylo tak temno, že by pavilón stěží rozeznali, kdyby jed okno nebylo jasně osvětleno. Bylo to bezpochyby okno pokoje Thomase Rocha a ošetřovati Gaydona, nebot' tento muž neopouštěl nemocného, který byl svěř jeho péči ve dne i v noci. Kapitán Spade správně předpokládal, že tam oba najde. On i jeho čtyři společníci postupovali jen opatrně vpřed a dáv dobrý pozor, aby je neprozradil nějaký odkopnutý kamének ne zlomená větvička. Připlížili se k té straně pavilónu, kde byly postrar dveře a okno částečně zastřené záclonou, kterou pronikalo svět Ale budou-li dveře zamčeny, jak vniknou do pokoje Thomase R cha? Tak se asi v duchu ptal kapitán Spade, protože od těchto dv klíč neměli. Pak by musili rozbít tabuli v okně, prostrčit jím ru ţT i ţ : Bţeh byl pustý. . . (str. 34) 36 K A P I T O L A I I I a otevřít je zevnitř, vtrhnout tam, překvapit Gaydona náhlým útoki a zabránit mu, aby mohl volat o pomoc. Opravdu, jak by se to dţ provést jinak? Takový násilný zákrok byl značně nebezpečný. Kapitán Spade to plně uvědomoval - on měl obyčejně raději lest než násilí. Ale c mohl si vybírat. Především musil unést Thomase Rocha a s ním i Gţ dona, bude-li třeba, podle rozkazu hraběte d'Artigase, a musilo se provést stůj co stůj. Doplížil se k oknu, vystoupil na špičky a mezi záhyby záclon pi hlédl celý pokoj. Gaydon se tam skláněl nad Thomasem Rochem; od chvíle, k hrabě d'Artigas odešel, nervový záchvat nemocného dosud nepovc a Gaydon ošetřoval Thomase Rocha podle pokynů třetí osoby v pokc Byl to lékař z Healthful Housu, kterého sem okamžitě poslal ředi ústavu. Lékařova přítomnost celý únos tak komplikovala, že se zdál taki neproveditelný. Thomas Roch ležel úplně oblečen na pohovce. V té chvíli vypal ještě dost klidně. Nervový záchvat pozvolna ochaboval a nemoc po něm zůstával několik hodin docela netečný a napolo v bezvědoi Ve chvíli, kdy se kapitán Spade vytáhl na špičky a nahlížel dovn: lékař se chystal k odchodu. Spade zaslechl, jak lékař Gaydona ujišl val, že nemocný už bude mít klidnou noc a že nebude třeba další ošetření. Jakmile lékař domluvil, zamířil k těm dveřím, které byly blít okna, kde stál kapitán Spade se svými lidmi. Jestliže se okaml neschovají v křoví, jež obklopovalo domek, může je uvidět lél i ošetřovatel, který ho šel doprovodit. Než se oba dva objevili před vchodem, všichni námořníci na ka tánův rozkaz rázem zmizeli a on sám se přitiskl ke zdi. Naštěstí lampa zůstala v pokoji a námořníci z Ebby si dali dol pozor, aby se neukázali v tom místě, kam pronikaly paprsky svě' Než se lékař rozloučil s Gaydonem, zastavil se na prvním schc a řekl: "Byl to nejsilnější záchvat, jaký náš nemocný dosud měl! Ještě i tři takové záchvaty a ztratí poslední špetku zdravého rozumu!" "A proč ředitel nezakáže všechny návštěvy?" ozval se Gayd DVOJI ÚNOS 3% ký hrabě d'Artigas a jeho otázky dostali Thomase Rocha do v jakém jste ho právě viděl." ;knu to řediteli," sliboval lékař. ţoupil dolů po několika schodech a Gaydon ho doprovázel až nci aleje. Dveře domku nechal otevřeny. mile oba poodešli o nějakých dvacet kroků, kapitán Spade se iil a námořníci se k němu připojili. něli by využít příležitosti, jež se jim náhodou naskytla, vniknout ţoje, unést Thomase Rocha, který byl napolo v mdlobách, potom t, až se vrátí Gaydon, a zmocnit se i jeho? ve chvíli, kdy Gaydon zpozoruje, že Thomas Roch zmizel, ho hledat, bude volat o pomoc a ztropí poplach! Třeba přiběhne . . a také zaměstnanci útavu by se mohli vzbudit. . . Kapitán by pak neměl dost času doběhnout k brance, projít a zavřít ji bu... ţtně na přemýšlení mu nezbyl čas. Skřípot písku na cestě jim ţIil, že Gaydon se vrací k pavilónku. Nejlépe by udělali, kdyby se ţo vrhli, ucpali mu ústa, aby nemohl volat o pomoc a aby se d bránit. ţtyři nebo pět mužů lehce zlomí jeho odpor a odvleče ţerku. A s Thomasem Rochem budou mít už lehkou práci; ţý šílenec si ani neuvědomí, co se s ním bude dít. ţI1 Gaydon obešel křoviny a zamířil ke vchodu. Ve chvíli, kdy na první schod, čtyři námořníci se na něho vrhli a srazili ho ţdţíve než mohl vykřiknout, ucpali mu ústa kapesníkem, za-ţţ oči a svázali mu ruce a nohy tak pevně, že se nemohl ani zůstali u něho; kapitán Spade vstoupil s ostatními do itán předpokládal, Thomas Roch byl v takovém stavu, že ho nevyrušil z mdloby. Ležel natažen na pohovce se zavřenýma :n namáhavý dech prozrazoval, že dosud žije. li mu ucpávat ústa ani svazovat ruce a nohy. Stačilo, když námořník uchopil v podpaždí a druhý za nohy, a tak ho k místu, kde čekal palubní mistr s člunem. i Spade vyšel z pokoje poslední - pečlivě zhasil lampu a sebou dveře. Únos bude tak třeba objeven až druhý den hodinách. Stejně bez nesnází odnesli i Gaydona. Chopili se ho dva další m, prošli zahradou a zamířili k hlavní zdi. V opuštěné části parku byla hluboká tma. Ze svahu kopce se ned rozeznat ani světla z dolejší, hlavní části ústavu, ani z ostatních pţ lónů Healthful Housu. Když došli ke dvířkům, kapitán Spade už je jen otevřel. Dva muži, kteří nesli ošetřovatele, prošli první a pak následoţ druzí dva s Thomasem Rochem. Kapitán Spade vyšel poslední, zaţ dveře a uzamkl je na klíč; umínil si, že jej hodí do řeky Neuze, jakn se dostane na Ebbu. Nikdo nebyl na cestě ani na břehu. Po dvaceti krocích se shledali s palubním mistrem EffrondatE který seděl obrácen čelem ke svahu a čekal na ně. Thomase Rocha a Gaydona uložili do zadní části člunu a všic nastoupili. "Vytáhni hák a pospěš si!" nařídil kapitán Spade palubnímu n trovi. Námořník provedl rozkaz, odstrčil člun a sám do něho vsko Čtyři vesla zabrala a člun zamířil ke goelettě. Světlo na předr stěžni označovalo místo, kde stála; právě před dvaceti minutami otočila ve stoupajícím přílivu kolem kotvy. V několika minutách se octl člun u boku Ebby. "Hotovo, Spade?" e nebylo přece jen nebezpečné zůstávat na místě, kde byl prove-dvojí únos? A schoval d'Artigas své zajatce tak obratně, aby ohli být objeveni nějakou policejní hlídkou z New Bernu, která řišla na lod'? Vždyt' Ebba mohla být v podezření už jen proto, ţtvila tak blízko Healthful Housu. ţ tak nebo onak, za hodinu po návratu člunu posádka Ebby v pod-bí, hrabě d'Artigas, Serkd a kapitán Spade ve svých kabinách, mi spali - kromě hlídky na přídi - na goelettě, která klidně ila v tichém ústí Neuze. "Ano!" "Oba?" "Oba - nemocný i ošetřovatel." "V Healthful Housu nikdo nic netuší?" "N ikdo." Se zavázanýma očima a ušima Gaydon rozhodně nemohl po; hlas hraběte d'Artigase a kapitána Spada. Přece jen si uvědomil, že ani on, ani Thomas Roch nebyli hned taženi na palubu goeletty. Gaydon zůstal klidný a chladnokre a všiml si podélného kolébání člunu i toho, že teprve asi za půl hoţ ho zdvihají a pak zase spouštějí. Únos se podařil a zdálo se, že Ebha může jen vytáhnout ko projet ústím řeky i Pamplico Soundem a vyplout na širé moře. palubě však nedělali žádné přípravy, jaké obyčejně předcházejí vyl lodi. GOELETTA EBBA Teprve příští den se na Ebbě začali beze všeho spěchu připravov k odplutí. Z nábřeží New Bernu mohl každý vidět, jak posádka podţ, rozkazů palubního mistra Effrondata jako vždycky před odjezdeq umývá palubu, stahuje obal plachet, otáčí ráhna, napíná lana a zaţ.. věšuje čluny. Hrabě d'Artigas se od osmi hodin zrána neobjevil na palubě. Jeha společník inženýr Serkh - tak mu říkali na lodi - také ještě nevyšd ze své kabiny. Kapitán Spade dával různé rozkazy, což svědčilo o toţ že vyplují co nejdříve. Ebba byla velmi dobře stavěna pro rychlou plavbu, třebaže se dosuţ nikdy nezúčastnila závodů ani ve Spojených státech, ani ve Velké Bri. tánii. Její vysoké stožáry, plocha plachet, stavba ráhen, ponor, kterj jí zaručoval stabilitu, i když plula se všemi plachtami, její zdvižená příd' i štíhlá zád' a její obdivuhodný tvar, všechno svědčilo o tom, žt to je velmi rychlá lod', která vydrží i největší bouři. ' Opravdu za silného a příznivého větru mohla Ebba lehce urazil až dvaadvacet kilometrů za hodinu. Plachetnice jsou ovšem vždycky závislé na počasí. Jakmile nastane bezvětří, musí se smířit s tím, že se nehnou z místa. Třebaže z námoř- nického hlediska mají některé výhodnější vlastnosti než parníky, nejsou tak spolehlivé. Posuzujeme-li všechno dobře, musíme doznat, že nejlepší by byla taková lod', která by spojovala výhody plachet i lodního šroubu. Hrabě d'Artigas asi takový názor nesdílel, když se pro své plavby spokojo- val s pouhou plachetnicí, třebaže zajížděl až přes Atlantik. Ten den ráno vál slabý východní vítr. Pro Ebbu to bude výhodné: dostane se z řeky Neuze, propluje Pamplico Soundem a pak některým z průlivů na širé moře. GOELETTAEBH.4 41 ru hodinách se Ebba dosud kolébala na svých kotvách, jejichž začínaly napínat odlivem, a proto stála ted' otočena přídí ky Neuze. Ještě včera malá bóje plula po levém boku lodi, ale noci byla odstraněna, protože ji na vlnící se hladině nebylo ţInou se ze vzdálenosti dvou kilometrů ozval výstřel z děla. obláček dýmu vystoupil nad pobřežní baterie. Několik dalších ů odpovědělo z děl rozestavených na řadě dlouhých ostrovů ţ k moři. ţm okamžiku se objevil na palubě hrabě d'Artigas a inženýr kapitán Spade se k nim připojil. sel z děla," řekl. ávali jsme jej," odpověděl inženýr Serkó a lehce pokrčil znamená, že lidé z Healthful Housu objevili únos." isté," dodal inženýr Serkó, "a výstřely oznamují rozkaz uzavřít jţ průlivy." ţč by nás to mělo zajímat?" ozval se klidně hrabě d'Artigas. v nejmenším," souhlasil inženýr Serkd. tán Spade měl pravdu, když řekl, že v té chvíli zaměstnanci hful Housu objevili únos Thomase Rocha a jeho ošetřovatele kutečně časně zrána ústavní lékař jako obvykle navštívil pavilón 17 a shledal, že pokoj je prázdný. Okamžitě o tom uvědomil itele a ten dal prohledat celý ústav. Při prohlídce vyšlo najevo, i když branka ve zdi byla zamčena, klíč ze zámku zmizel a také zá-`iţora uvnitř byla uvolněna. éţ Jistě touto brankou pronikli pachatelé únosu bud' večer, nebo v no-lů, o tom se nemohlo pochybovat. Ale kdo to udělal? Na tuto otázku ţ dalo těžko odpovědět, at' už to udělal kdokoli. Vědělo se jen, že asi ţD půl osmé večer byl ústavní .lékař volán k Thomasu Rochovi, který ţ1 těžký nervový záchvat. Když ho lékař ošetřil, nemocný zůstal ţ hluboké mdlobě, to jest ve stavu, kdy nebyl odpovědný za své činy; potom lékař opustil pavilón číso 17 a ošetřovatel Gaydon ho šel do-provodit až na konec stromořadí postranní cesty. Co se stalo potom? O tom neměl nikdo ani zdání. Zprávu o dvojím únosu telegrafovali hned do New Bernu a odtud 42 K A P I T O L A I V až do Raleigh. Guvernér ze Severní Karolíny ihned poslal telegrafic rozkaz, že žádná lod' nesmí opustit Pamplico Sound bez důklad ţ prohlídky. Další telegram nařídil pobřežnímu křížníku Falconu, a rozkaz provedl. Zároveň bylo vydáno přísné nařízení, že města i v nice v celém kraji musí být pečlivě hlídány. Po vydání rozkazů hrabě d'Artigas mohl pozorovat, jak se křižn Falcon, který kotvil asi o čtyři kilometry dál na východ od ústí řek připravuje k odplutí. Než bude mít dost páry, goeletta by mohla vy plout a nemusila by se obávat, že bude pronásledována - alespoň c lou hodinu. "Máme zvednout kotvy?" přišel se zeptat kapitán Spade. "Ano, máme příznivý vítr, ale nemusíme spěchat," odpověděl rrţ hrabě d'Artigas. "Je jisté," přidal se inženýr Serkň, "že průlivy z Pamplico Sound budou nyní přísně hlídány a že žádná lod' vyjíždějící na širé moř se nevyhne návštěvě pánů, kteří jsou právě tak neslušní jako zvěda ví. " "Přesto vyplujeme," nařídil hrabě d'Artigas. "Až důstojníci z křiž-níku nebo úředníci z pobřežní celnice prohledají Ebbu, doufám, že nám dovolí vyplout, a skoro by mě překvapilo, kdyby nám nepovolili vyjet volně a bez prohlídky. . ." "S mnohými omluvami, s přáním dobré cesty a šYastného návratu " , dodal se smíchem inženýr Serkd. Když se novina dostala do New Bernu, uvažovaly úřady napřed, byl-li to útěk nebo únos. Ale útěk byl možný jen za Gaydonovy účinné pomoci, a proto taková domněnka byla ihned zamítnuta. Ředitel i správa ústavu jednomyslně usoudili, že se ošetřovatel Gaydon celým svým chováním vymyká jakémukoli podezření. Mohl to být tedy jedině únos. Můžeme si představit, jaký rozruch vyvolala tato zpráva ve městě. Přísně hlídaný francouzský vynálezce zmizí i se svým tajemstvím, s bleskometem, který ještě nikdo neznal! Nebude to mít vážné následky? A není nový vynález pro Ameriku ţ navždy ztracen? Byl-li tento zásah proveden na rozkaz jiného statu, :, nebude mít nějaká cizí vláda nakonec s Thom s _ úspěch než vláda Spojených států? Bylo totiž sotva možné připusht, že by se pachatelé únosu dopustili svého činu pro nějakou soukromou. osobu. -; ţ s:. u:vJ , ` r.,ţ,"ţ _ f. `., \ , \... , ţ "Výstřel z děla," řekl... (str. 41) 44 K A P I T O L A I V V celé Severní Karolíně zavládlo hluboké vzrušení. Na silnicích, na tratích, ve městech i na venkově byly zorganizovány zvláštní hlídky, Mořské pobřeží bylo uzavřeno od Wilmingtonu až po Norfolk. Důstoj. níci nebo celníci měli přikázáno prohledat každou lod' a při sebe. menším podezření ji zadržet. Vyplout se chystal nejen Falcon, ale i několik záložních parníků v Pamplico Soundu; měly tam křižovat všemi směry až k širému moři a prohledat každou obchodní lod', zá-bavní jachtu, ba i rybářské čluny, které kotvily, i ty, které se chystaly vyplout na moře. Zatím goeletta Ebba začala zvedat kotvy. Hrabě d'Artigas si patrně nedělal žádné starosti s vládním rozkazem ani s případnými následky, kterým by byl vystaven, kdyby na palubě jeho lodi našli Thomase Rocha a ošetřovatele Gaydona. V devět hodin skončily poslední přípravy. Námořníci z goeletty šplhali na stožáry, vytáhli průvlakem kotevní řetězy, a když byly kotvy nahoře, rychle rozepjali plachty. Za několik okamžiků poté Ebba pod oběma stěhovkami, pod tříro-hou plachtou, pod přední plachtou, velkou plachtou a pod oběma plachtami šípovými zamířila podél levého břehu řeky Neuze k výcho-du. Pětadvacet kilometrů od New Bernu tvoří ústí řeky prudký záhyb: a ve stále stejné šířce se táhne k severozápadu. Ebba projela okolo'ţ města Croatanu a Haverlocku, dospěla až k ohybu a co nejtěsněji pod větrem podél levého břehu zamířila k severu. V jedenáct hodin,; hnána příznivým větrem a nesetkavši se ani s křižníkem, ani s žádným pobřežním parníkem, doplula ke špičce ostrova Sivanu, za nímž se táhne Pamplico Sound. ţiroký záliv měří sto kilometrů od ostrova Sivanu až k ostrovu Roadoku. Směrem k moři se táhne jako růženec řada dlouhých a úzkých ostrůvků, jakýchsi přirozených hrází. Směřují k jihu a k se-veru od mysu Lookoutu až k mysu Hatterasovu a Henryho ve stejné výši jako město Norfolk ve státě Virgínii, který sousedí se Severní Karolínou. Pamplico Sound je osvětlován množstvím majáků z ostrovů a os-trůvků, aby jím bylo možno plout i v noci. Lodi zde najdou příhodné útočiště před bouřemi na Atlantiku a mohou tu bezpečně zakotvit. Záliv spojuje s Atlantským oceánem několik průplavů. Za majákem GOELETTA EBB.4 45 ostrově Sivanu se otvírá průliv Ocracoke, dále průliv Hatterasův H další: Logger Head, New Head a Oregon. ţodle tohoto popisu se před goelettou Ebbou otvíral průliv Ocra-;e, kterým by měla projet, aby nemusila měnit postavení plachet. ţylo pravda, že křižník Falcon střežil tuto část Pamplico Soundu rohledával obchodní lodi i rybářské bárky, které se připravovaly Ilout ven. V této době byl podle vládního nařízení každý průliv hlí-ţ státními loděmi, nepočítaje v to pobřežní baterie, které ovládaly ezdy na širé moře. Cdyž Ebba projížděla průlivem Ocracoke, nesnažila se přiblížit ţrníkům, které brázdily Pamplico Sound, ani se jim nevyhýbala. Ilo se, že si zábavní jachta vyjela na ranní projížd'ku - klidně Ia dál směrem k Hatterasovu mysu. irabě d'Artigas patrně zamýšlel proplout tímto prúlivem, a to z dů-Ni známých jen jemu, protože Ebba provedla čtvrtobrat a zamířila bn směrem. Iž do té doby Ebba nebyla zastavena důstojníky z křižníku ani cel-ţ, třebaže se jim nijak nevyhýbala. Ostatně jak by mohla ujít jejich 'ažité bdělosti? těly snad vládní orgány v úmyslu ušetřit ji nudné prohlídky podle Iţké zvláštní výsady? Považovali hraběte d'Artigase za příliš vý-mnou osobnost a nechtěli mu bránit v plavbě a zdržet ho třeba jen odinu? To však nebylo pravděpodobné, protože i když ho znali n cizince, který žije velkopanským životem boháčů, nikdo nevěděl, ţ to vlastně je, odkud přichází a kam má namířeno. ioeletta zatím plula půvabně a rychle po klidných vodách Pampli-Soundu. Její vlajka - zlatý půlměsíc v rohu červeného čtverce elála napolo rozvinuta v čerstvém větru. Irabě d'Artigas seděl na zádi v proutěném křesle, jaká obyčejně ají,na zábavních jachtách. Kapitán Spade a inženýr Serkd s ním ni důstojníci z vládního námořnictva nijak nespěchají poctít ou návštěvou," poznamenal inženýr Serkb. i aY přijdou, kdy se jim zlíbí," odpověděl naprosto lhostejně d'Artigas. ţrně na nás budou čekat před Hatterasovým průlivem," řekl ţ Spade. 46 K A P I T O L A I V "Nu, at' čekají," přikývl bohatý majitel jachty a znovu se uzavřel do své klidné lhostejnosti. Mohlo se předpokládat, že poznámka kapitána Spada je správná - vždyY Ebba zřejmě směřovala k zmíněnému průlivu. Jestliže se Falcon dosud nepřiblížil, aby vykonal prohlídku lodi i jejích listin, udělá to jistě, až lod' vjede do průlivu. V tom místě se bude musit podrobit nařízené prohlídce, bude-li chtít vyplout ze zálivu na širé moře. Ani se nezdálo, že by se Ebba chtěla návštěvě nějak vyhnout. Byli tedy Thomas Roch a ošetřovatel Gaydon ukryti na lodi tak dobře, že by je důstojníci a celníci nenašli? Taková domněnka byla přirozená, avšak hrabě d'Artigas by asi nebyl tak klidný a jistý, kdyby byl věděl, že křižník i celní čluny dostaly pro goelettu Ebbu zvláštní rozkazy. Cizincova návštěva v Healthful Housu vzbudila pozornost veřej-nosti. Ředitel ústavu neměl důvodu, proč by podezíral svého hosta i příčinu jeho návštěvy. Ale přece jen několik hodin po jeho odchodu nemocný i ošetřovatel byli uneseni, ač předtím v pavilónu číslo 17 nikdo nebyl a také nikdo jiný se s Thomasem Rochem nesetkal. Jak-mile podezření jednou vzniklo, policie uvažovala o tom, nemá-li před-pokládat, že ona cizí osobnost by mohla mít s tou příhodou něco spo-lečného. Jestliže si společník hraběte d'Artigase dobře prohlédl celý pavilón i jeho okolí, nemohl odsunout závoru z branky, vytáhnout klíč ze zámku, vrátit se pak v noci, vloudit se do parku a poměrně snadno unést oba muže, když goeletta Ebba kotvila necelých čtyři sta' metrů od zahradní zdi? Třebaže ze začátku ani ředitele, ani zřízence ústavu nic takového při vyšetřování nenapadlo, podezření vzrůstalo, když pozorovali, že goeletta zvedá kotvy, míří k ústí Neuze a patrně zamýšlí některým průlivem vyjet z Pamplico Soundu. Proto úřady z New Bernu nařídily křížníku Falconu i celním parní-' kům, aby sledovaly goelettu Ebbu, zadržely ji před nějakým průlivem a podrobily ji nejpřísnější prohlídce od přídě na zád' a až do podpalubí: nesměly vynechat ani jedinou kabinu, ani strážní budku, skladiště a zá-sobárny. Goelettě neměl být povolen další průjezd, dokud nebude' naprosto bezpečně zjištěno, že Thomas Roch a Gaydon nejsou na palubě. G O E L E T T A C H H .4 4% Tabě d'Artigas neměl ani zdání, že na něm lpí takové podezření ; důstojníci a celníci dostali zvláštní rozkazy pro goelettu Ebbu. i kdyby to byl věděl, byl by se o to ten pohrdavý, pyšný a velkopan-Llověk staral? e třetí hodině odpolední goeletta zamanévrovala tak, jako kdyby ;[a projet středem Hatterasova průlivu. iţižník Falcon už prohledal několik rybářských bárek, které vy-ţvaly na širé moře, a ted' čekal u vjezdu do průlivu. Jak se zdálo, a nechtěla proplout nepozorována ani nezamýšlela utéci a vyhnout jiřízení, jež platila pro všechny lodi v Pamplico Soundu. Obyčejná hetnice přece nemůže utéci válečné lodi, a kdyby neuposlechla y a nezastavila se, jistě by ji k tomu donutily jeden nebo dva té chvíli odrazil od křížníku člun se dvěma důstojníky a asi s deseti ořníky; bylo vidět, že se rozjel tak, aby Ebbě zkřížil cestu. ţsvého místa na zádi paluby pozoroval hrabě d'Artigas Ihostejně ţy člunu, když si předtím zapálil doutník. ţmile se člun octl asi sto metrů od jachty, jeden námořník vstal palizoval vlajkami. tozkaz k zastavení," řekl inženýr Serkó. (skutku," odpověděl mu hrabě d'Artigas. ţiařizují nám, abychom počkali." ;ckej me!" tBitán Spade dal okamžitě rozkazy, aby lod' zastavila; zkřížili hou plachtu, plachty stěhové a velkou plachtu, přední plachtu ţně skasali. rchlost lodi se víc a více zmenšovala, až se lod' skoro úplně za-la; jen klesající odliv ji odnášel směrem k průlivu. ţolika záběry vesel se člun z Falconu dostal k boku Ebby. Při-éjej hákem a přivázali k lanové zápoře hlavního stěžně, pak roz-ţ a spustili žebřík. Dva důstojníci, následováni osmi námořníky, Ilpili na palubu; v člunu zůstali na hlídce dva muži. ţádka lodi se spořádaně seřadila na přídi. ţrší důstojník, poručík válečné lodi, přistoupil k majiteli goeletty, iystal, aby ho přivítal. Potom si vyměnili tyto otázky a odpovědi: ţthle goeletta patří hraběti d'Artigasovi, s nímž mám právě čest 4g KAPITOLA IV "Ano, pane poručíku. " "A jmenuje se?" "Ebba." "Kdo jí velí?" "Kapitán Spade." "Jeho národnost?" "I ndomalaj ská." Důstojník se podíval na vlajku goeletty a hrabě d'Artigas se zeptal: "ţemu děkuji za čest, pane poručíku, že vás mohu přivítat na palu své lodi?" "Byl vydán rozkaz prohledat všechny lodi, které právě ko v Pamplico Soundu, i ty, které chtějí vyjet na moře." Domníval se, že nemusí zdůrazňovat, že právě Ebba má být podI bena co nejpřísnější prohlídce. "Pane hrabě, doufám, že nebudete proti naší prohlídce protţ tovat?" "Ani v nejmenším," odpověděl hrabě d'Artigas, "má goeletta vám k službám, od špičky stěžně až do podpalubí. Rád bych se vás j zeptal, proč jsou lodi v Pamplico Soundu podrobeny takovému rc kazu?" "Nemám důvodu, proč bych vám to neřekl, pane hrabě," odpověi důstojník. "Guvernér Severní Karolíny byl zpraven o únosu, kte byl spáchán v Healthful Housu, a vláda chce zajistit, aby oba zmiz nebyli odvezeni na některé lodi. . ." "Je to možné?" zvolal hrabě d'Artigas s předstíraným překval ním. "Jeden vynálezce, šílenec, stal se i se svým ošetřovatelem ob únosu. . ." "Šílenec, pane poručíku. . . Není to snad náhodou ten Francc Thomas Roch?" "Ano, ten. " "Thomas Roch. . . vždyt' jsem ho viděl včera při své návšti v ústavu. . ! Mluvil jsem s ním v ředitelově přítomnosti! Dostal těţ nervový záchvat, když jsme s kapitánem Spadem odcházeli!" Důstojník pozoroval cizince velmi bedlivě, dávaje pozor na je slova i chování, zda v nich nepostřehne něco podezřelého. GOELETTA EBBA 49 To je neuvěřitelné!" zvolal hrabě d'Artigas. ;ekl to takovým tónem, jako kdyby o únosu v Healthful Housu el opravdu poprvé. Pane poručíku, chápu, jaké má vláda asi starosti, když jde o ta-ou osobnost, jakou je Thomas Roch, a plně schvaluji nařízení, .á byla vydána. Zbytečně bych vás ujišYoval, že ani vynálezce, ani ţ ošetřovatel nejsou na palubě Ebby. Ostatně můžete se o tom sám ţvědčit a prohledat goelettu tak pečlivě, jak si jen budete přát. jitáne Spade, doprovod'te, prosím, důstojníky!" 'o těch slovech hrabě d'Artigas chladně pozdravil důstojníky ţdoutníkem v ústech znovu usedl do křesla. ţloprovázeni kapitánem Spadem, oba američtí důstojníci s osmi Ei začali prohlížet celou lod'. jcjprve sestoupili po schodech s příklopem do salónu na zádi, ţychově zařízeného, s krásným nábytkem, se zdmi obkládanými ţým dřevem, s velmi cennými uměleckými předměty a s drahocen-ů koberci i tapetami. lení třeba zmiňovat se o tom, že salón se sousedními kabinami ţokojem hraběte d'Artigase byly prohlédnuty velmi důkladně. iţtán Spade si nepřál, aby důstojníci měli třebas jen stín podezření ţ majiteli goeletty, a proto jim ve všem vyhověl. salónu a z ostatních kabin na zádi přešli do jídelny, rovněž ţrně vyzdobené. Pak prohledali služební kabiny, kuchyni, na ţ.kabinu palubního mistra a kapitána Spada a místnosti pro muž-ţţNikde nenalezli ani stopu po Thomasu Rochovi a ošetřovateli valo jim už jen podpalubí se vším zařízením, a to vyžadovalo (nou prohlídku. Když nadzvedli poklopy do podpalubí, kapitán dal přinést několik silných svítilen, aby si mohli všechno dobře dnout. ţdpalubí našli jen sudy s vodou a různé zásoby, jako soudky íhve s likéry, opletené láhve džinu, koňaku i whisky, dvouhekto-sudy s pivem a zásoby uhlí, všeho takové množství, jako kdyby a měla být vybavena na dlouhou cestu. Američtí námořníci ţírali mezerami mezi nákladem balíků a pytlů až k IaPoví vnitř-ţdílů a ke kýlovým trámcům. Všechno nadarmo. bě d'Artigas byl zřejmě mylně podezírán, že se zúčastnil únosu II ţ /ţţ ţţ ţţ AI i 9/ r f i ţ / ţI ţ L ţ II ţ ţ- ţI P r ť .r h"ţ ţf ţ ţ -- =.- - -. ţţr -ţ- i; ţ \ ,: ţ. ţ ,ţ ţ- / ni , . i ;;' 1 Byla to malá bóje. . . (str. Sl) rr .ţl-.e G O E L E T T A E B B A 51 ţého a jeho ošetřovatele z Healthful Housu. ţidka trvala dve hodiny a skončila naprosto bezvýsledně. ţI šesté osm námořníků a oba důstojníci vystoupili opět na pa-ieletty, když se svědomitě přesvědčili, že ani Thomas Roch, třovatel Gaydon nejsou nikde ukryti. Zjistili, že Ebba byla po-a bezdůvodně. , důstojníci se mohli s hrabětem d Artigasem už jen rozloučit. 5 nás omluvíte, pane hrabě, že jsme vás vyrušovali," řekl po-li jste rozkaz, který vám byl dán, pánové!" to jen pouhá formalita," dodal důstojník. d'Artigas s lehkým úklonem hlavy přijal tuto jeho omluvu. I jsem vás, pánové, že s únosem nemám nic společného. . . ime už nejmenší pochybnosti a vracíme se zas na válečnou je vám libo, pánové. A goeletta Ebba může nyní volně vyjet ţe?" isté, pane hrabě!" shledanou, pánové, na shledanou! Často přijíždím na toto po-rozhodně se sem brzo vrátím. Doufám, že až přijedu, budete tento případ vyřešen; jistě objevíte původce únosu a Thomase vrátíte zas do Healthful Housu. Takový výsledek by byl žá-zájmu Spojených států, a dodávám, že i v zájmu všeho lidstva." ţho řeči oba důstojníci zdvořile pozdravili a hrabě d'Artigas lehce uklonil. tán Spade je doprovodil až k lodnímu můstku; spolu s ostat-imořníky nastoupili do člunu a namířili ke křižníku, který je ţsi čtyři sta metrů dál v zálivu. ţokyn hraběte d'Artigase kapitán Spade poručil roztáhnout tak, jak byly, než se goeletta zastavila. Vítr zatím zesílil a Ebba ryplula směrem k Hatterasovu průlivu. Za půl hodiny jím pro-ţctla se na širém moři. u další hodinu pluli východoseverovýchodním směrem. Ale jak byčejně stává, vítr vanoucí od břehu se po několika kilomet-iţil. Ebba zůstala bez větru, plachty zplihly podél stěžňů, čin-rmidla byla ochromena a lod' zůstala bez pohybu na hladině, nečeřil ani vánek. SZ K A P I T O L A I V Zdálo se, že goeletta nebude s to pokračovat celou noc v cestě. Kapitán Spade zůstal na přídi a pátravě se rozhlížel po hladině.1 když vyjeli z průlivu, pozoroval bedlivě moře po pravém a zas po vém boku lodi; snad chtěl objevit nějaký předmět plovoucí v těcl vodách. V té chvíli zvolal silným hlasem: "Svinout plachty!" Na jeho rozkaz si námořníci pospíšili, uvolnili lana a svinuli n hybně visící plachty, ale nezavíjeli je do obalů. Chtěl snad hrabě d'Artigas setrvat na místě až do svítání a dočkat ranního vánku? Ale jachty jen zřídkakdy zůstávají stát se svinutý plachtami - pak by nemohly využít prvního příznivého větru. Z lodi spustili na moře člun a do něho vstoupil kapitán s jednţ mužem. Námořník zamířil k nějakému předmětu, kerý se houl na vlnách asi dvacet metrů po levém boku lodi. Byla to malá bóje podobná té, která plula na vodách řeky New když Ebba kotvila u břehu blízko Healthful Housu. Vylovili bóji i lano, které k ní bylo přivázáno, a obrátili člun za k přídi goeletty. Na rozkaz prvního důstojníka přivázali lano od bóje k vlečnén lanu z přídě, jež jim shodili z paluby. Potom kapitán i námořník v stoupili opět na lod', vytáhli člun a zavěsili ho. Skoro okamžitě se vlečné lano napjalo a Ebba se svinutými plac tami se rozjela směrem k východu rychlostí ne menší než osmná kilometrů za hodinu. Už se setmělo a i světla majáků z amerického břehu brzo zmiu v mlhách vystupujících na obzoru. KAPITOLA V 53 KDE JSEM (Zápisky inženýra Simona Harta) ţem? Co se stalo od chvíle nenadálého přepadení, jehož jsem I obětí, a to několik kroků od pavilónu? ţtoučil jsem se právě s lékařem, vkročil jsem na schod u vchodu [jsem se vrátit do pokoje, zavřít okno a dál opatrovat Thomase ţ, když se na mne vrhlo několik mužů, kteří mě srazili k zemi. . . 'bylo za lidi?. . . Nespatřil jsem je, protože mi hned zavázali . Nemohl jsem volat o pomoc, dali mi roubík do úst. . . Nemohl le bránit, protože mi svázali ruce i nohy. Pak jsem cítil, že mě ţ; nějakých sto kroků nesou, spouštějí mě někam a pokládají. ţţtam. . . kam? ţ se stalo s Thomasem Rochem?. . . Nechtěli snad unést spíš ţež mne? Je to domněnka velmi pravděpodobná. Pro všechny iţl jen ošetřovatelem Gaydonem, a ne Simonem Hartem, o jehož ţlodnosti a národnosti nikdo neměl ani tušení. Proč by se chtěli ţt obyčejného ošetřovatele z nemocnice? ţli francouzského vynálezce, o tom nemohu pochybovat. . . ţe ho unesli z Healthful Housu, udělali to jistě jen proto, aby ţ vymámili jeho tajemství. ťţuji tak proto, že se domnívám, že Thomas Roch zmizel se ţ:. . Ale je tomu tak? Ano, mělo by to tak být. . . je to tak. . . aemohu pochybovat. Nejsem v rukou zločinců, kteří by chtěli ţst. . ., ti by takhle nejednali. Když mi zabránili volat o pomoc, wě k zemi, hodili by mě někam do kouta zahrady ke zdi. . . Kdy-ţli jen Thomase Rocha, nezavřeli by mě tam, kde jsem ted'. . . ţlule jsem. . . ? Stále stejná otázka, kterou už několik hodin ţ rozřešit. S4 K A P I T O L A V At' je to tak nebo onak, dostal jsem se do neobyčejného dot družství, které skončí. . . Jak? To nevím. . . ani se neodvažuji pi povídat, jak se to dál vyvine. Pevně jsem se rozhodl: minutu za minutou si přesně zapam; i nejmenší podrobnosti, a bude-li to možné, budu si zapisovat všec své dojmy za celý den. Kdo ví, co na mne čeká v budoucnosti a ţ se mi za těch změněných okolností nakonec nepodaří objevit taj ství Rochova bleskometu. Dostanu-li se jednou na svobodu, t třeba, abych znal ono tajemství i pachatele zločinného únosu, k může mít velmi vážné následky. Stále se vracím k jedné otázce a doufám, že mi nějaká náhoda může na ni odpovědět: Kde jsem? Zopakuji si ještě jednou všechno od začátku. ' Když mě vynesli z Healthful Housu, cítil jsem, že mě složili, nijak surově, na lavičku v nějaké lod'ce, která se zahoupala -1 j to asi malá lod'ka. ; Po prvním zahoupání následovalo druhé a z toho usuzuji, že ulţ ,. , do lod'ky ještě jednu osobu. Mohu ještě nyní pochybovat o tom to byl Thomas Roch? Jemu nemusili z opatrnosti zavazovat oči, dţ do úst roubík a spoutávat ruce a nohy. Jistě byl dosud naprosto I mocný po svém záchvatu, napůl v mdlobách, a nevěděl nic o : ani o druhých. Mám důkaz, že jsem se nemýlil - přes zavázané oči a roi v ústech jsem ucítil pach éteru. Včera večer lékař, než nás opţ dal vdechnout nemocnému trochu éteru pro uklidnění; vzpomínái že jak se Thomas Roch svíjel v záchvatu, několik kapek této prcl tekutiny mu skanulo na šaty. Proto nijak nepřekvapuje, že éter di nevyprchal a že jsem jej ucítil. Ano, Thomas Roch ležel vedle v člunu. A kdybych byl přišel o trochu později do pavilónu, už I ho tam nenašel. . . Ted' mě něco napadá. . . Proč měl hrabě d'Artigas takový d nápad nebo rozmar a chtěl si prohlédnout Healthful House? Ki se s ním můj nemocný nebyl setkal, nic podobného by se bylo nes Začali před Thomasem Rochem mluvit o jeho vynálezu a tím u i vyvolali ten neobyčejně těžký nervový záchvat. První výtka ţ , řediteli, který nedbal na mé upozorňování. Kdyby mě byl poslţ K D E J S E M SS usili jsme volat k nemocnému lékaře, dveře pavilónu by byly ',ţny a únos by se byl nezdařil. tom, co může znamenat únos Thomase Rocha, aP už pro jed- vce nebo pro některý evropský stát, je zbytečné uvažovat. V té mám plnou jistotu. Nikdo nebude mít úspěch tam, kde jsem se o to ţn marně snažil celého půldruhého roku. Při duševní vyčerpa-francouszkého vynálezce každá snaha vyrvat mu jeho tajemství ţ bezvýsledná. Opravdu soudím, že se jeho stav může jen zhoršit, f snad úplně a nebude mít ani ty jasné chvíle, kdy jeho rozum ival až dosud nedotčen. Iasbně nyní nejde o Thomase Rocha, nýbrž o mne, a proto zjišPuji ţ takto: soudě podle zakolísání, člun se asi rozjel poháněn vesly. jsme sotva minutu. Lehce jsme narazili - patrně na bok lodi. ţt nastal čilý ruch a hluk - někdo mluvil, rozkazoval, pak někdo ţlělal. . . S ovázanou hlavou jsem nic nerozuměl, slyšel jsem jen ţný rozhovor několika hlasů, asi tak pět šest minut. ţpadla mě jediná myšlenka: Nyní mě asi přenesou z člunu na lod', člun patří, a uzavřou mě do podpalubí, kde zůstanu tak dlouho, nevyplují na širé moře. Pokud zůstanou v Pamplico Soundu, omas Roch, ani já se nebudeme smět objevit na palubě. avdu ještě svázaného mě chytili za nohy a za ruce. Měl jsem _ že mě nezvedají přes zábradlí lodi, nýbrž naopak někam spouš- tějí mě snad pustit, shodit do vody a zbavit se tak nepohodlného ţ Jak mě ta myšlenka napadla, zamrazilo mě hrůzou - in- ě jsem zhluboka nadechl, plíce se mi naplnily vzduchem, který bude chybět. . . Spustili mě dost opatrně na pevnou podlahu, která byla chladná ě kovová. Ležel jsem na ní rovně natažen a k mému nesmír- pfekvapení mi rozvázali pouta. Přestali kolem mne chodit a za jsem uslyšel zvučné zaklapnutí dveří. jsem. . ale kde? A především jsem sám?ţ Strhl jsem si šátek vytáhl roubík z úst. je tma - úplná tma. Nikde ani nejslabší paprsek, ani matné ţ světla, které zachycují zornice i v hermeticky uzavřených . křičím několikrát. Žádná odpověd'. Můj hlas zní zdu- ţ kdyby se nesl v prostředí špatně vodícím zvuk. , r d ţ ,l , ţ ţ r ţ a::ţ ..;. Ješté svázaného mé chytili za nohy a ruce. . . (str. 55) K D E J S E M 5% ţ uch, který vdechuji, je těžký, teplý a vydýchaný, mé plíce bu- 't za chvíli pernou, ba nemožnou práci, nebude-li sem vpuštěn vzduch. `ţdhl jsem ruku a zjistil hmatem, že jsem v komoře, která je celá ` a měří asi čtyři krychlové metry. Přejedu-li rukou po plátech, távam pod prsty nýty, jaké bývají na kovových bocích lodí. jedné straně cítím, že pláty vystupují z kovové plochy na něko- timetrů - patrně to jsou dveře, otvírající se dovnitř, kterými uli do té těsné místnosti. 1 jsem ucho na dveře, ale nic jsem neslyšel. Kolem mne je hcho a tma - prazvláštní ticho, rušené jen zvukem kovu menším pohybu. Neslyším nejasné zvuky, jaké člověk oby- slyší na palubě lodi - pleskání vln na boky lodi nebo šumění `Necítím ani charakteristické houpání lodi, které bych měl cítit, příliv i odliv vyvolává v ústí řeky Neuze citelné vlnění. ţe kabina, v níž jsem uvězněn, opravdu na lodi? Mohu tvrdit jistě, že pluji na vlnách řeky Neuze, i když jsem byl převezen u a i když převoz trval sotva minutu? Proč by člun nezajel ému jinému místu na druhém břehu, a ne k lodi, která čekala Healthful Housem? A je-li tomu tak, nepoložili mě na zem ém sklepě? To by vysvětlovalo, proč je mé vězení naprosto Je pravda, jsou zde ty kovové pláty spojené nýty a také ten slaný pach - typický pach, jaký obyčejně bývá na lodi -, _ nemohu mýlit. ula už delší doba od chvíle, kdy mě uvěznili - odhaduji ji ři hodiny. Je tedy asi půlnoc. Zůstanu tak až do rána? Je , že jsem podle ústavního řádu v Healthful Housu večeřel in. Nemám hlad, ale jsem strašně ospalý. Doufám, že se a neusnu. Nesmím usnout - musím číhat na nějaký zvuk ` Ale jaký? Ani zvuk, ani světlo neproniknou do této skříně _ ch plátů. Musím čekat! Třeba sebeslabší zvuk, snad něco zaslechnu! Napínám uši, jak mohu nejvíc. A pak číhám _ dě, že bych nebyl na pevnině - na nějaký pohyb, záchvěv, í, které jistě ucítím! Lod' je snad dosud zakotvena, třeba za hne kotvy a rozjede se. Vždyt' jinak bych ani nechápal, proč omase Rocha i mne! ě - ne, není to omyl - cítím lehké kolébání, a to mě pře- 5g KAPITOLA V svědčuje, že nejsem na pevnině; je sotva znatelné, bez nárazů a I , zpětného pohybu, spíš jen klouzání na vlnách. Musím přemýšlet docela chladnokrevně. Jsem asi na palubě lc která kotví v ústí řeky Neuze a čeká, jaké bude mít únos násled ' Vezli mě na člunu, ale opakuji: necítil jsem, že by mě zvedali p zábradlí. Vsunuli mě snad do komory nějakým otvorem v boku lo Konečně na tom nezáleží! AP už mě zanesli nebo nezanesli do pţ palubí, rozhodně jsem na lodi, která se pohybuje a pluje. . Patrně mě brzo pustí na svobodu, právě tak jako Thomase Roi - předpokládáme-li, že s ním zacházeli stejně slušně jako se mn Svobodou myslím asi toto: srnět vyjít na palubu, budu-li chtít. . jistě nás nepustí dřív než za několik hodin, protože by nás mohl něl uvidět. Nadýcháme se čerstvého vzduchu, teprve až se lod' octne širém moři. Je-li to plachetnice, bude musit čekat, až se zvedne v a to bývá teprve až za svítání, kdy lodi odjíždějí z Pamplico Soun Ovšem je-li to parník. . . Ne! Na palubě parníku je vždycky cítit pach oleje, mazadel a t: kouř z komínů - to všechno by proniklo až sem ke mně. . . Pak bţ cítil také pohyb šroubu nebo lopatek kola, chvění strojů a nárazy pí; Nejlepší je neztratit trpělivost. Už zítra ráno se dostanu z té dí I Ostatně nepustí-li mţ na svobodu, rozhodně mi přinesou něco k jű Jaký smysl by mělo nechat mě umřít hlady? To by bylo bývalo výhţ nější hodit mě do řeky, a ne převážet mě na lod'. Jakmile se jedr octneme na širém moři, proč by se mne báli? Můj hlas nikdo neusl A nějaké mé vyčítání nebo stěžování, to by bylo také úplně mar A pak, co vlastně znamenám pro pachatele zločinu? Obyče, ošetřovatel z nemocnice, nějaký bezvýznamný Gaydon. . . Jen T1 mase Rocha chtěli unést z Healthful Housu! Mne vzali s sebou náhodou. . . protože jsem šel právě v té chvíli do pavilónu. At' se stane cokoli, at' spáchal únos kdo chtěl, at' mě zavlečou ka koli, pevně jsem se rozhodl: budu hrát dál svou úlohu ošetřovaů Nikdo, vůbec nikdo nesmí mít ani tušení, že se pod ošetřovatelsk pláštěm Gaydonovým skrývá inženýr Simon Hart. Z toho bych i dvě výhody - za prvé, že se nebudou příliš starat o nějakého chud ošetřovatele, a za druhé, že se mi snad podaří rozluštit tajemství vš jejich pletich a odhalit pachatele, pokud se mi podaří někdy upr nout. . . K D E J S E M 59 am jsem to jen v myšlenkách zabloudil? Než budu moci utíkat, ţrr se nejdříve někam dostat. Na útěk budu moci myslit teprve ţy, až se mi naskytne nějaká příležitost. Do té doby je nejdůle-jţí jedna věc: aby se nikdo nedověděl, kdo vlastně jsem, a to se ; nikdo nedoví. ed' je prozatím jedno jisté - někam plujeme. Avšak zase se vra-k své první myšlence. Nikoli! Lod', na které jedeme, není parník, pení to ani plachetnice. Nesporně je poháněna nějakým silným jem. Neslyším žádný z typických šramotů parních strojů, at' už ţbtg nebo lopatkových kol, a lod' se také nechvěje pohybem pístů ílcích. Je to spíš trvalý a pravidelný pohyb, podobný přímé rotaci ţké vrtule nebo něčeho takového. V tom se nemohu mýlit! Lod' je Aa nějakou zvláštní silou - ale jakou? ţní to snad některá z těch turbín, o kterých se v poslední době tolik vilo? Pracují v rourách pod vodou a mají nahradit lodní šrouby ţxpe totiž využívají odporu vody, a tak dosahují větší rychlosti. ţad už za několik hodin se dovím, co si mám myslit o této plavbě ţje to za sílu, která pracuje v prostředí naprosto stejnorodém. yjcště jedna věc, neméně zvláštní! Vůbec necítím podélné a příčné í lodi! Bylo by možné, že by Pamplico Sound byl tak klidný? přece příliv i odliv stále čeří jeho hladinu! pravda, snad je ted' chvíle klidu mezi přílivem a odlivem a vítr niny přestal vát už včera večer. Ale přece jen mi to připadá opitelné. Nedovedu si to nijak vysvětlit. Každá lod' poháněná strojem se chvěje, i když jede seberychleji; a právě ty zá- vůbec necítím. neodbytné myšlenky se mi honí hlavou! Třebaže jsem straš- _ lý a malátný v tom těžkém, vydýchaném ovzduší, nepovolím u! Budu bdít až do rána - to jest, pro mne bude ráno, až do mory vnikne nějaké světlo zvenku. A snad by ani nestačilo, se dveře otevřely; musili by mě třeba vytáhnout z té díry a od- oru na palubu. se v rohu o stěny; není tu ani lavice, abych se mohl posadit. iLa mi klesají, tělo mě už neposlouchá, a tak zas vstávám. A ted' tluču pěstmi do kovových stěn, volám, křičím. . . marně si ruce o nýty, nikoho nepřivolám. . . 'tohle není důstojné chování! Umínil jsem si, že se budu ovládat , 60 K A P I T 0 L A V a ted' se chovám jako nerozumné dítě! Jedno je naprosto jisté: necítím-li žádné houpání a kymácení, p to znamená, že se lod' ještě nedostala na širé moře. Snad pluje prţ I proudu řeky Neuze, a ne Pamplico Soundem? To není možné! Pr i by se vydali na plavbu americkým vnitrozemím? Když unesli Thoma Rocha, jistě ho chtějí zavléct někam daleko od Spojených států patrně na nějaký vzdálený ostrov v Atlantiku anebo někam do Evrol I, Naše lod' nepluje po úzkém toku Neuze. Jsme asi v Pamplico Sounc I který je neobyčejně klidný. l; Nuže, až se lod' dostane na širé moře, zcela jistě se bude houl ; na vlnách jako každá lod' střední velikosti, a to i tehdy, když bu bezvětří. Ledaže bych byl na nějakém křížníku nebo na jiné váleč lodi, a to si nemyslím. i'' V tom okamžiku se mi zdá. . . opravdu, nemýlím se! Slyším hh jakoby kroky. . . blíží se k místu, kde jsou dveře. Jsou to asi muži z 1 sádky. Otevřou se konečně dveře? Poslouchám. . . slyším jejich hla ale nerozumím jim. Mluví nějakou řečí, kterou neznám. Volá křičím. . . nikdo neodpovídá. Musím tedy čekat, čekat, čekat! Opakuji si to slovo a zní mi v ubohé hlavě jako údery zvonu. Pokusím se vypočítat, jak jsem zde asi dlouho. '' Celkem to odhaduji přinejmenším na nějaké čtyři pět hodin chvíle, kdy se lod' rozjela. Myslím, že je tak po půlnoci. Naneštţ mi hodinky jsou v téhle naprosté temnotě k ničemu. Plujeme-li pět hodin, lod' musí být už za Pamplico Soundem, at' projela průlivem Ocracoke, nebo Hatterasovým. Z toho usuzuji, že měla být nejméně dva kilometry od pobřeží. A přece necítím žác houpání na vlnách otevřeného moře. A to je právě to nevysvětlitelné a nepravděpodobné. . ţe b; se mýlil? Že bych podlehl nějakému klamu? Anebo snad ani nejs uvězněn v podpalubí plující lodi? Minula jistě další hodina a najednou se ten zvláštní stroj zasta Docela jasně si uvědomuji, že lod', která mě unáší, je ted' naprc ; nehybná. . . Dojela snad k cíli? Pak by to mohl být některý z přístţ v Pamplico Soundu, a to na severu nebo na jihu. Ale jaký by to m smysl, unést Thomase Rocha a dopravit ho někam na pevnii O únosu už patrně všude vědí a pachatelé by se vystavovali nebezp Poslouchám. . . slyţím jejich hlasy. . . (str. 60) 62 KAPITOLA V že budou dopadeni v některém přístavu Spojených států. Ostatně bude-li lod přistávat, uslyším až sem řinčení kotevního řetězu a ucítím otřes, až se kotva zachytí. . . Budu na ten otřes číhat i , poznám ho. . . musí to přijít za několik minut. Čekám a poslouchám. Nic. . . všude mrtvé, zneklidňující ticho. . skoro se ptám, jsou-li na téhle lodi ještě nějací lidé kromě mne. . . Ted' cítím, že omdlévám. . vzduch je docela zkažený. . . Nemohu dýchat. . . Má prsa jsou jako drcena nějakou tíhou, které se nemohu zbavit. Chci se přemoci. . . není to možné. . . musím se natáhnout v jed- nom koutě komory a svléknout část šatů. . . takové je zde vedro. Oči se mi tíhou zavírají, omdlévám, snad usínám těžkým spánkem, kterému se nemohu ubránit. . . 'i'," Jak dlouho jsem spal? Nevím. . . Je noc či den? Nemohu to říci. Ale především zjišt'uji, že se mi lépe dýchá. Mé plíce vdechují vzduch, který už není otráven kysličníkem uhličitým. Větrali snad, zatímco jsem spal? Otevřeli tedy komoru? Někdo vstoupil do té díry? Ano, a zde to mám dokázáno. Náhodou jsem se dotkl rukou nějakého předmětu. . . je to nádoba s nějakou tekutinou a voní líbezně! Zvedám nádobu k horkým rtům; mám takovou žízeň, že bych se spokojil i bahnitou vodou. Je to pivo, dobré anglické pivo - občerstvuje mě a posiluje - vypil jsem ho skoro plný džbán. Ale když mě neodsoudili k smrti žízní, doufám, že mě neodsoudili ani k smrti hlady! Nikoli. . . v koutě nechali stát košík s bochníčkem chleba a s kusem studeného masa. Jím - jím hltavě a zvolna nabývám sil. Rozhodně nejsem tak opuštěn, jak jsem se obával. Vstoupili do mé temné díry a vpustili sem trochu čerstvého vzduchu, jinak bych se byl udusil. Dali mi sem jídlo i pití, abych ukojil svůj hlad a žízeň až do ' chvíle, kdy budu osvobozen. Jak dlouho budu ještě vězněn? Dny. . . hodiny? Nejsem s to odhadnout, jak dlouho jsem spal a kolik je asi přibližně hodin. Natáhl jsem sice hodinky, ale bohužel nejsou to bicí. Snad kdy- j K D E J S E M 63 nahmatal ručičky? Ano, zdá se mi, že krátká je na osmičce-ě osm hodin ráno. ţo vím jistě: lod' nepluje. Není cítit ani nejslabší chvění, což ţá, že stroj nepracuje. ţny míjejí - nekonečné hodiny. Ptám se sám sebe, zdali neče-ţž bude noc, aby znovu vnikli do komory, vyvětrali ji a přinesli jak to udělali, když jsem spal. Ano, čekají, až budu spát. itentokrát si umiňuji, že vydržím. . . rozhodně to vydržím. Budu tfrat, že spím. At' už sem vstoupí kdokoli, přinutím ho, aby mi 64 K A P I T O L A V I NA PALUBĚ Jsem na čerstvém vzduchu a dýchám z plných plic. . . Konečně ţ vytáhli z té dusné díry a vynesli mě na palubu lodi. Nejdříve jsem rozhlížel po obzoru, ale rrikde jsem nespatřil pevninu. . . Nic než o kruhová čára, která odděluje moře od oblohy! Nikoli. . ani na západě na té straně, kde se táhne pobřeží Sevei Ameriky, na míle a míle daleko není stopy po pevné zemi! Ostatně slunce se už chýlí k západu a vysílá jen šikmé paprsky vlny oceánu. . . může být tak asi šest hodin večer. Dívám se na hodi ky, ano, je šest hodin a třicet minut. Podívejme se, co se přihodilo v noci 17. června. ţekal jsem, až se otevřou dveře mé komory, a pevně jsem si umú že neusnu. Soudil jsem, že je den, ale den míjel a nikdo se neobjeţ Z jídla, které mi donesli, už nic nezbývalo a začínal jsem mít hlţ žízeň jsem neměl, zbylo mi ještě trochu piva. Hned jak jsem se probudil, poznal jsem podle určitého chvění, lod', která se včera zastavila, zas pluje. Patrně se v noci zastavila v i jaké opuštěné zátoce, protože jsem necítil otřesy, které obyčejně při cházejí před zakotvením. Bylo asi šest hodin, když se před kovovými stěnami ozvaly krol Vstoupí někdo dovnitř? Ano. . . Klíč zaskřípěl v zámku a dveře otevřely. Světlo svítilny rozptýlilo naprostou tmu, v které jsem žil chvíle, kdy mě dopravili na lod'. Vstoupili dva muži, které jsem neměl ani čas si prohlédnout. C1 tili mě za ruce a přes hlavu mi hodili kus látky, že jsem nic nevic K čemu takové bezpečnostní opatření?. . . Co se mnou chtějí uţ lat?. . Chtěl jsem se vyprostit, ale drželi mě pevně. Vyptával jsem jich, ale neodpověděli mi. Řekli si několik slov, ale opět v jazy N A P A L U B E 65 jsem neznal a nedovedl ani určit. ehodně se mnou nedělali dlouhé okolky. Pravda, nějaký ošetřo-z blázince! Co by si dělali z takové bezvýznamné osoby? Ovšem ţ, zdali by s inženýrem Simonem Hartem jednali líp. atokrát mi alespoň nedali roubík do úst a nesvázali mi ruce ty. Jen mě pevně drželi, abych nemohl utéci. ,ad poté mě vyvlekli ven a postrkovali mě po úzkých točitých ţch; pod nohama jsem cítil kovové příčky. Pak mi do obličeje svěží vzduch a já jsem jej pod látkou dychtivě vdechoval. ţ mě vyzvedli a postavili na nějakou podlahu. Pod nohama jsem iCítil kov a řekl jsem si, že to je asi paluba lodi. ţtečně uvolnili paže, kterými mě svírali, a už jsem se mohl volně ţvat. Okamžitě jsem strhl látku z hlavy a rozhlédl jsem se. na palubě goeletty, která jede plnou rychlostí vpřed a zane-ţza sebou dlouhou bílou brázdu. jsem se zachytit lana, abych neupadl, tak mě omráčilo plné ětlo po těch dlouhých osmačtyřiceti hodinách prožitých v na-Iubě přecházelo sem a tam asi deset mužů hrubých tváří- typy a každý jiný, že bych nedokázal odhadnout jejich ná- Mne si vůbec nevšímali. mého odhadu goeletta může mít výtlak dvě stě padesát až n. V bocích je široká, má pevné stěžně, velkou plochu plachet znivého větru pluje jistě velmi rychle. ţli stál u kormidla námořník s opáleným obličejem; rukama wně držadla kola a udržoval goelettu v přímé čáře proti dost větru. jsem si přečíst jméno lodi, která vypadala jako zábavní ţle kde je najdu? Na přídi či na zádi? il jsem se k jednomu z námořníků a zeptal jsem se: je to lod'?" i odpověd' a skoro se mi zdá, že mi ani nerozuměl. je kapitán?" ptám se znovu. a první, ani na druhou otázku mi neodpověděl. ţČil jsem k přídi. umpálovým přístřeškem tam visel zvon. Snad na bronzovém bude vyryto jméno plachetnice. ^. :: y % Nakláním se přes zábradlí a dívám se. . . (str. 67) N A P A L U B E 67 ašel jsem tam žádné jméno. ţ1 jsem se na zád' a znovu jsem se zeptal muže u kormidla. lval se na mne nevlídně, pokrčil rameny a opřel se silně o kor-sby vyrovnal směr lodi po mocném náporu větru. ţmněl jsem si, že bych se měl podívat, je-li zde také Thomas Nikde ho nevidím. . . ţe by nebyl na palubě lodi? To by bylo lopitelné! Proč by unesli jen samotného ošetřovatele Gaydona? Iţdo neměl ani stín podezření, že bych byl inženýrem Simonem iy a kdyby to i věděli, jaký zájem by mohli mít na tom, aby se mě ţi, a co by ode mne očekávali? ţ-li Thomas Roch na palubě, je třeba uzavřen v některé kabině. ţy s ním zacházeli šetrněji než s jeho bývalým ošetřovatelem! ţtodívejme se - divím se, že mi to nebylo hned nápadné -, G vlastně tahle goeletta poháněna? Plachty jsou svinuty, ani ţ;r není napjat, vítr se ztišil; několikrát sice zavál, ale v opač- ru, než kam plujeme. . . A goeletta přece pluje plnou rych-jf příd' brázdí hladinu, až se voda pění. Za lodí se táhne do itá brázda. přece jen parní lod'? Mezi velkým a předním stěžněm není ý komín. Je snad lod' poháněna elektřinou a má snad někde tory nebo články značné síly, které otáčejí šroubem a dávají vou rychlost? du ţinak si nedovedu vysvětlit tuto plavbu. Zcela jistě musí ţ, a jestliže se nakloním přes zábradlí, uvidím jej v činnosti; n zjistím, jaká síla jej pohání. ík u kormidla mi dovolil přiblížit se k zábradlí na zádi, ale a mne ironicky. ím se přes zábradlí a dívám se. . . žádné víření vody, jaké by musilo vyvolat otáčení šroubu. plochá brázda do vzdálenosti šesti až osmi set metrů, jakou zanechává plachetnice mocně poháněná plachtami. Ale jaký silný stroj, který žene tuto goelettu takovou rychlostí? Jak zmínil, vítr je nám spíš nepříznivý a moře se vlní jen dlou- mi, které se nevzdouvají. e jen se to musím dovědět; námořníci na palubě si mě ne- a tak se vracím na příd'. sem došel k strážní budce, uviděl jsem tam muže, jehož tvář 6g K A P I T O L A V I mi je nějak známá. Opíraje se lokty o zábradlí lodi, muž mě nei přistoupit a dívá se na mne. Najednou jsem si vzpomněl. . . je to muž, který doprovázel hrab d'Artigase při návštěvě v Healthful Housu. Ano, docela jistě-mohu se mýlit. Tedy tento bohatý cizinec dal unést Thomase Rocha a já jsem palubě goeletty Ebby, jeho jachty, dobře známé na východním pobi Severní Ameriky!. . . Nu budiž! Muž přede mnou mi řekne, co m právo se dovědět. Vzpomínám si, že i on mluvil anglicky jako hrţ d'Artigas. Porozumí mi a nebude mi moci odepřít odpověd' na otázky. Soudím, že je to patrně kapitán Ebby. "Kapitáne," oslovil jsem ho, "viděli jsme se v Healthful Hot v pavilónu francouzského vynálezce. Poznáváte mě?" Dívá se na mne dál, ale neuznává mě hodna odpovědi. "Jsem ošetřovatel Thomase Rocha Gaydon a chtěl bych věţ proč jste mě zavlekli na palubu této goeletty?" Kapitán mi pokyne, ale hned si uvědomuji, že nekynul mrcţ, ný několika námořníkům na přídi. Muži ke mně přiskočí, sevřou mi paže, a přes to, že se rozhořč bráním, přinutí mě sestoupit po schůdcích pro mužstvo. Vlastně to ani nejsou schody, jenom svisle připevněný žebřík s leznými příčkami. Na plošince pod ním jsou dvoje dveře proti sc spojující kapitánovu kabinu s kabinou hlídky a s kabinami ostatni Zavřou mě snad znovu do té tmavé díry jako předtím? Námořník mě otočí doleva a vstrčí mě do kabiny osvětlené dvť kulatými otevřenými palubními okénky, jimiž sem proudí čer; vzduch. Kabina je zařízena, je zde lůžko, stůl, křeslo a skříň, všec! velmi čisté. Na stole je prostřeno - mohu jen usednout. Kuchařův pomoc právě přinesl několik mís, a tak se ho vyptávám. Opět jeden němý. Je to mladý černoch a snad mi ani nerozu Dveře se za ním zavírají. Jím s chutí a zatím nemyslím na otáţ na které mi jednou budou musit odpovědět. Jsem stále vězeň, ale tentokrát jsem už v mnohem příznivěj prostředí, v kterém mě snad nechají, dokud nedojedeme k cíli. Přemýšlím o mnohých věcech - za prvé: tedy hrabě d'Artigas o ţ / Přinutí mě sestoupit po schůdcích pro muistvo. . . (str. 68) K A P I T O L A V I unést Thomase Rocha a francouzský vynálezce je patrně v něktl stejně pohodlné kabině na palubě Ebby. Ale kdo to vlastně je ten cizinec hrabě d'Artigas a odkud přichá Jestliže se zmocnil Thomase Rocha, chce stůj co stůj vypátrat taje ství jeho bleskometu? Nemůže mít jiný důvod. Proto si musím, dobrý pozor a nesmím prozradit, kdo jsem; kdyby se to dověděli,1 bych ztratil naději, že se jednou osvobodím. Kolik tajemství budu musit odhalit a co nevysvětlitelných zát rozřešit: původ a národnost toho d'Artigase, jaké má plány do 1 doucnosti, k jakému cíli a do kterého přístavu pluje jeho goeletta bez plachet a bez šroubu a rychlostí nejméně osmnácti kilometrů hodinu! Kvečeru vniká okénky do kabiny chladnější vzduch. Zavírám a zjišt'uji, že má kabina je uzamčena zvenčí; nejlépe když si lehnu lůžko a nechám se ukolébat sotva znatelným kolébáním téhle podiţ I ţţil', hodné Ebby na hladině Atlantiku. . . i Ráno se vzbudím za svítání, umyji se, obléknu a čekám. Najednou mě napadne podívat se, jsou-li dveře mé kabiny zamče ţ 3 Ne, nejsou. Otvírám je, vylezu po žebříku a jsem na palubě. ţII ţ Na zádi námořníci umývají palubu a dva muži tam spolu hovţ Jeden z nich je kapitán a patrně se ani nediví, že mě vidí na palu upozorňuje na mne svého společníka. Toho jsem dosud neviděl; je asi padesátiletý, má černé, slabě p Iţţ , i kvetlé vousy a vlasy, inteligentní a ironický obličej a bystré oči. iţ padá jako Řek a už o tom nepochybuji, když slyším, že mu kapi Ebby říká inženýr Serkd. Kapitán se jmenuje Spade. To zní jako italské jméno. Tedy Ř Ital, posádka posbíraná ze všech koutů světa, na palubě goell s norským jménem - to všechno mi připadá právem velmi podezř A hrabě d'Artigas se svým španělským jménem a s orientál> vzhledem - odkud ten asi přišel ? Kapitán Spade a inženýr Serkd se spolu tiše bavi. První z nich zoruje kormidelníka, jenž patrně ani nemusí sledovat kompas i skříňce před sebou. Zdá se, že se spíš řídí pohyby jednoho z námořn vpředu, který mu naznačuje, má-li zabočit vlevo nebo napravo. A tam u zábradlí stojí Thomas Roch. . . Dívá se na nesmírné I' ': moře, bez sebemenší stopy po nějaké pevnině na obzoru. Dva nán N A P A L U B É % 1 , patrně hlídají, nespouštějí z něho oči. U takového šílence se očítat se vším, i s tím, že by mohl skočit přes palubu. nevím, zdali mi dovolí promluvit na nemocného, kterého jsem nco se k němu blížím, kapitán Spade a inženýr Serk& mě pozo-nijak mi to nezakazují. Lupuji k Thomasu Rochovi, jsem už vedle něho, ale on mě vů-adá, jako by mě nepoznával, a ani se nepohne. Oči mu živě ţez ustání se rozhlíží kolem dokola po mořské pláni i po obzoru. :e oddychuje; snad je št'asten, že může dýchat svěží slaný i, prohřátý nádhernými slunečními paprsky, které na něho plně ţjí z bezmračné oblohy. Uvědomuje si změnu, která se s ním Nevzpomíná na Healthful House, na pavilón, kde byl jako ;n, a na ošetřovatele Gaydona? To je velmi pochybné. Minulost ho asi už neexistuje a žije patrně jen v přítomnosti. zdá se mi, že Thomas Roch i na palubě Ebby a na širém moři ; ten duševně nemocný člověk, kterého jsem ošetřoval půldru-nku. Jeho zdravotní stav se nezměnil a v hlavě se mu rozjasní chvílích, kdy se začne mluvit o jeho vynálezu. Hrabě d'Artigas jeho duševní stav při své návštěvě v Healthful Housu a zřejmě ţ staví své přesvědčení, že dříve nebo později vypátrá vynález- si Rochu," zavolal jsem na něho. u mého hlasu se zarazí, upře na mne oči, ale hned je zas ho za ruku, stisknu mu ji; hbitě mi ji vytrhne a odchází. mě. Jde rychle na zád' lodi, kde stojí kapitán Spade a in-snad promluvit s těmi muži, anebo promluví-li oni na něho, ţ odpovědět - třebaže mně neodpověděl? ţ v tom okamžiku celý jeho obličej ožije zábleskem zdravého nemohu už o tom pochybovat, jeho pozornost upoutala plavba této goeletty. Edu, Thomas Roch se zadívá na stěžně Ebby, která má plachty a přece bystře pluje po klidném moři. i se zas vrací, jde ke středu lodi, k místu, kde by měl být proudy černého dýmu. To, co se zdálo tak divné mně, udivuje i Thomase Rocha. Prá tak jako já si to nedovede nijak vysvětlit a běží dozadu, aby se podív otáčí-li se tam lodní šroub. Podél Ebby dovádí hejno delfínů. Třebaže lod' pluje rychle, čiper zvířata ji ve svém přirozeném živlu snadno předhánějí, vymršP se a přeskakují s nádhernou lehkostí. Thomas Roch se na ně nedívá, nesleduje je očima. Nahýbá se p zábradlí.. Inženýr Serkb a kapitán Spade jsou okamžitě u něho a pevně uchopí, protože se obávají, aby nespadl do moře. Odvádějí ho můstek. Pozoruji ho - mám s ním už velké zkušenosti - a vidím, že neobyčejně vzru"sen. Točí se kolem dokola, gestikuluje, a neobrac se k nikomu, vykřikuje nesouvislá slova. Je docela jasné, že dostane zase nervový záchvat, takový, jţ dostal poslední večer v Healthful Housu, záchvat, který měl tak osui následky. Měli by ho chytit a odnést do kabiny; snad mě tam pak volají, abych ho ošetřoval, jak to potřebuje. Zatím inženýr Serkd a kapitán Spade ho nespouštějí z očí. Rozhi se patrně, že ho nechají, aby si dělal, co chce. . . Thomas Roch dojde až k hlavnímu stěžni a jeho oči marně páh po plachtách; objímá pažemi stěžeň, chtěl by s ním zatřást, vyvr jej a porazit. Když vidí, že jeho úsilí je marné, běží to zkusit s předním stěžnţ Jeho vzrušení vzrůstá až k zuřivosti a mezi nejasnými slovy vyn nesrozumitelné výkřiky. Najednou se vrhne k lanům na levém boku lodi a pověsí se na Ptám se sám sebe, co chce dělat - chce snad vyšplhat až ke košové ráhnu? Jestliže hv nezadrží, může spadnout na palubu a zabít se, an při nějakém nenadálém výkyvu lodi sklouzne z paluby do moře. Na pokyn kapitána Spada přiběhnou námořníci a zadrží ho, nemohou mu odtrhnout ruce od lanoví, tak pevně je svírá. Dobř znám a vím, že při záchvatu mívá velikou sílu. Abych. ho při záchţ zvládl, často jsem si musil zavolat na pomoc i několik ošetřovaţ N A P A L U B E 73 ohou. r ea r nomas rcocn rezr na paruve a uva narrrvrnrcr nv r drží, i když se zuřivě brání. mí je už jen třeba odnést ho do kabiny, uložit ho na lože a čekat, ichvat přejde. A to se právě děje podle rozkazu člověka, který ţjevil na palubě. Jeho hlas mi připadá známý. áčím se a poznávám ho. to hrabě d'Artigas se zachmuřenou tváří a velitelským chováním, sem ho viděl v Healthful Housu. ;amžitě jdu k němu. Musí mi dát nějaké vysvětlení; však ho k tomu n právem, pane. . . ," ptám se. em silnějšího," přeruší mě hrabě d'Artigas a jde na zád' lodi, Thomase Rocha odnášejí do kabiny. K A P I T O L A V I I DVA DNY PLAVBY Možná že jednou - bude-li třeba - řeknu hraběti d'Artigasovi, jsem inženýr Simon Hart. Kdo ví, nebudou-li pak mít ke mně víc ohl dů než k ošetřovateti Gaydonovi? Ale ta věc se musí dobře rozvál Nemohu se zbavit jedné myšlenky: dal-li majitel Ebby unést francot ského vynálezce, udělal to proto, že si chtěl zajistit jeho objev a s se sám jediným majetníkem Rochova bleskometu, za který ani Noţ ani Starý svět nechtěl zaplatit onu nemožnou cenu. Nuže, kdyby Tb mas Roch prozradil své tajemství, nebylo by lepší, abych byl u něl abych zůstal jeho ošetřovatelem a pečoval o něho, jak by to jeho zdi votní stav vyžadovat? Ano, musím si udržet možnost všechno vii a slyšet, a kdož ví, třeba se dovím to, co se mi nepodařilo vyzvěţ v Healthful Housu! A nyní, kam pluje goeletta Ebba? První otázka. Kdo je hrabě d'Artigas? Druhá otázka. První bude snad rozřešena v několika dnech, uvážíme-li, s jak rychlostí pluje tato tajemná zábavní jachta, poháněná záhadn; strojem, který snad přece jednou vypátrám. Druhá otázka je nesnadnější a nevím, budu-li kdy na ni moci ţ povědět. Soudím, že tato záhadná osobnost má velký zájem na tom zaG svůj púvod, a já se nemohu ničeho zachytit, abych zjistil, jaké národnosti. Umí dokonale anglicky - o tom jsem se mohl přesvěd při návštěvě hraběte v Healthful Housu -, ač má trochu tvrdý přízţ a protahuje slova, což lidé ze severu nedělávají. Nepřipomíná mi žádný přízvuk, jaký jsem kdy slyšel na svých cestách v Evropě i v Aţ rice, až snad na onu tvrdou výslovnost některých nářečí v Indoné A opravdu, se svou olivovou pletí, s kadeřavými, jako eben čerţlj D V A D N Y P L A V B Y %S ţnými vlasy, s pohledem takřka nehybných zřítelnic, jenž vás ţje jako žahadlo z hlubokých očních důlků, se svou vysokou ou, s širokými a svalnatými rameny, která svědčí o jeho velké ,sti, hrabě d'Artigas by mohl být docela dobře příslušníkem ého národa z Dálného východu. mne je jméno d'Artigas stejně nepravé jako jeho hraběcí titul. jeho goeletta norské jméno, on sám rozhodně není norského u. Nemá v sobě pranic severského, ani klidnou povahu, ani vlasy, ani laskavý pohled světle modrých očí. ţečně at' už je ten člověk jakékoli národnosti, dal unést Thomase ; i mne - a to jen se zlým úmyslem. Pracuje pro nějakou cizí nebo jen pro sebe? Chce těžit sám z vynálezu Thomase Rocha? ţřetí otázka, na kterou ještě nedovedu odpovědět. Podle toho, ţhno uvidím a uslyším, také ji jednou rozluštím, a snad dříve, ţ::ţi podaří utéci, bude-li to vůbec možné. ţ Ebba pluje rychle tím nepochopitelným způsobem, o němž le. Dovolují mi volně chodit po palubě, nesmím se jen přiblížit ţpí budce, která se otvírá směrem k přídi a stojí před předním rát nebo třikrát jsem chtěl zajít až na konec přídě ke špičce, iych se mohl naklonit přes zábradlí a podívat se, jak goeletta vodu. Ale námořníci, kteří měli hlídku, mě tam nepustili- o měli přikázáno a jeden z nich na mne hrubě zavolal špatnou y. . . zpátky! Překážíte řízení!" u řízení?. . . Zde přece nikdo nic neřídí? ţili, že chci objevit, jaká síla pohání goelettu? Patrně i kapi-ý byl při tom, uhodl, že se snažím najít nějaké vysvětlení. iý ošetřovatel z nemonice se může divit, že lod' bez plachet ního šroubu jede takovou rychlostí. Nevím z jakých důvodů, ip na příd' je mi zakázán. té hodině se zvedl pro nás velmi příznivý severovýchodní vítr i Spade dává rozkazy palubnímu mistru Effrondatovi. Na :í jeho píšt'aly námořníci okamžitě rozvinují hlavní, přední plachty. Ani na válečné lodi by jeho rozkazy nebyly vyplněny se lehce naklonila na levý bok a její rychlost značně vzrostla. %6 K.APITOLA Vfl Ačkoli její záhadný motor nepřestal pracovat, lod' přece jen nepli s tolika plachtami, jak by tomu mělo být, kdyby byla odkázána poi na ně. Nicméně plachty jí při čilém větru značně pomáhají. Obloha je jasná, mraky na západě se rozplývají, jakmile vystoţ do výše, a moře září v bohaté záplavě slunečních paprsků. Pokud mohu, zaměstnávám se ted' tím, že pozoruji, jak plujec Plavil jsem se často po moři a dovedu odhadnout rychlost lodi. Sţ dím, že Ebba urazí osmnáct až dvacet kilometrů za hodinu. Co se b směru, je stále stejný a mohu to lehce zjistit, když se přiblížím ke ko pasové budce stojící před mužem u kormidla. Je-li palubní příd' E! zakázaným územím pro ošetřovatele Gaydona, není tomu tak se zá Často se mohu rychle podívat na kompas, jehož střelka ukazuje bţ změny na východ, přesněji na východojihovýchod. Za takových podmínek plujeme po té části Atlantského oceánu, je na západě ohraničena pobřežím Spojených států. Rozpomínám které ostrovy nebo skupiny ostrovů leží tímto směrem před evropsN pevninou. Severní Karolínu, kterou goeletta opustila před osmačtyřiceti ho nami, protíná pětatřicátá rovnoběžka, a pokud se nemýlím, dosah až k výši Maroka. Předtím se dotýká Azorských ostrovů, vzdálenţ asi pět tisíc pět set kilometrů od Ameriky. Můžeme předpokládat, majitel Ebby zamýšlí přistát na souostroví s hlavním přístavem or daným Portugalskem? Nikoli, taková domněnka je nepřijatel Ostatně před Azorami na pětatřicáté rovnoběžce, a vzdáleny so dva tisíce dvě stě kilometrů od břehu, leží anglické Bermudy. Jestl hrabě d'Artigas vzal na sebe úkol unést Thomase Rocha pro nějakou cizí velmoc, pak by to mohla být se vší pravděpodobností Velká Británie. Ale po pravdě řečeno zůstává zde stále předpoklad, že t záhadná osoba pracuje jen pro sebe. Za ten den hrabě d'Artigas přišel třikrát nebo čtyřikrát na zád' Ic Připadalo mi, že odtud pozorně zkoumá různá místa na obzoru. Jak le se někde na moři objevila plachta nebo kouř z parníku, dloi a bedlivě je prohlížel silným námořním dalekohledem. Připojuji je že si vúbec neráčil všimnout mé přítomnosti. Občas k němu přistoupil kapitán Spade, promluvili spolu něki vět, avšak zase tou řečí, které jsem nerozuměl a kterou jsem ani mohl určit. % /ţ ţ % - 3 1.. . ,ţ. ţ , L ţ a ţ 1 ţ'i ţ . c Pozorně zkoumá různá místa na obzoru. . . (str. 76) 7g KAPITOLA VII Majitel Ebby asi nejraději rozmlouvá s inženýrem Serkdem, s kG rým jedná zřejmě velmi důvěrně. Inženýr je hovorný, není tak upjţ a odpuzující jako ostatní členové posádky - ale proč je na paluÍ goeletty? Je to nějaký zvláštní přítel hraběte d'Artigase? Anebo j s ním projíždí po moři a sdílí s ním život bohatého majitele jacht kterému by bylo možno závidět? Inženýr je vlastně jediným člověko na palubě, který mi projevuje když už ne trochu přízně, tedy alespţ trochu zájmu. Thomase Rocha jsem celé odpoledne nespatřil; asi je zavřen ţ své kabině a trpí svým nervovým záchvatem, který od včerejšţ večera nepominul. Bylo mi to potvrzeno, když asi ke třetí hodině odpolední mi hraÍ d'Artigas už na odchodu pokynul, abych k němu přistoupil. Nevím, j mi chce říci tento hrabě d'Artigas, ale zato vím dobře, co bych u chtěl říci já. "Jak dlouho trvají nervové záchvaty, které mívá Thomas Roch' zeptal se mě. "Někdy i osmačtyřicet hodin," odpověděl jsem mu. "A co se s ním má dělat?" "Nic, jen ho nechat v naprostém klidu, až sám usne. Prospí-li I jednu noc, záchvat zmizí a Thomas Roch bude zas v takovém sta jako obyčejně." "Dobře, ošetřovateli Gaydone, můžete ho dál ošetřovat ja v Healthful Housu, bude-li třeba. . . "Ošetřovat?. ." "Ano, na palubě goeletty, než dojedeme. . . "Kam?" "Tam, kam dorazíme zítra odpoledne," odpověděl hrabě d'Artij stručně. Zítra, pomyslil jsem si. Nejde jim tedy o to, dostat se k pobí Afriky nebo k Azorským ostrovům? Byla by snad možná domněn že Ebba pluje na Bermudy? Hrabě d'Artigas právě vkročil na pr schod ke kajutám, když jsem se ho zase já zeptal: "Pane, chci vědět. . . mám právo se dovědět, kam. . ." "Ošetřovateli Gaydone, zde nemáte pražádné právo. Omezte laskavě na to, odpovídat, jen když jste tázán." "Protestuji!" DVA DNY PLAVBY 79 ţ protestujte," odpověděl mi ten panovačný a pyšný člověk a zle mne podíval. oupil po schůdcích dolů a nechal mě ve společnosti inženýra t na vašem místě, ošetřovateli Gaydone," řekl mi s úsměvem, ţych se s tím smířil. Je-li člověk v pasti. . ." k je snad dovoleno křičet!" čemu? Když vás nikdo neuslyší!" lnou mě někdo uslyší!" lnou. . . to je dlouhá doba! Konečně křičte, chcete-li!" touto ironickou radou mě inženýr Serkd zanechal mým myšlen-vrté hodině hlásili, že je v dohledu lod', nějakých deset kilo-ýchodním směrem proti nám. Jede rychle a zřetelně se zvětšu-ţích dvou komínů se valí proudy černého kouře. Je to válečná vrcholku hlavního stěžně se třepetá úzký praporek, a třebaže ovém stěžni nemá vlajku, poznávám křižník amerického ná- se sám sebe, zdali Ebba křižník pozdraví, jak je zvykem, až , setká. , protože právě v tom okamžiku se goeletta otáčí a zřejmě né chování mě ani neudivuje u jachty tak podezřelé. Ale mě překvapuje způsob manévrování kapitána Spada. n šel po přídi až k rumpálu a zastavil se před jakýmsi signa-strojkem, jakým se na parnících hlásívají rozkazy do stro-ikmile zmáčkl jeden z knoflíků, Ebba provedla čtvrtobrat :hodu a zároveň námořníci uvolnili tažná lana u spodních ţ vydal "nějaký" rozkaz řidiči "nějakého" stroje, takže mění směr, hnána "nějakou" silou, o níž nemám dosud ani Gně kursu se Ebba vzdaluje šikmo od křižníku, který pluje ným směrem. Proč by také válečná lod' chtěla měnit směr ibavní jachty, kterou nijak nepodezírá? Ebba se zachová docela jinak, když se k šesté hodině večer po levém boku jiná lod'. Kapitán Spade se jí tentokrát ne- K A P I T O L A V I I vyhýbá, naopak dává nějaký rozkaz do přístroje a lod' znovu nal svůj původní kurs, to jest pluje přímo k blížící se lodi. Za hodinu obě lodi dělí asi tři až čtyři míle. Vítr se docela ztišil. Lod', lehký ozbrojený obchodní trojstěžr skasává plachty. Bylo by zbytečné čekat vítr dřív než druhý den r; a na takovém klidném moři trojstěžník bude jistě stát na témž mí; Zato Ebba, vybavena svým tajemným přístrojem, se stále blíží k ţ lodi. Také kapitán Spade nařídil, aby svinuli plachty, a rozkaz byl vy nán pod dozorem palubního mistra Effrondata s pohotovostí, kt se na zábavní jachtě můžeme jen obdivovat. Za šera obě lodi jsou od sebe vzdáleny jen tři kilometry. Nyní ke mně míří kapitán Spade a bez dlouhých okolků mě c sestoupit do kabiny. Musím poslechnout. Ale než jsem odešel, všiml jsem si ještě, "i';: první důstojník nedal rozsvítit signálová světla, kdežto na trojstěžn už svítí zelené na pravém a červené na levém boku. Nepochybuji o tom, že goeletta se chce nepozorovaně přiblížit k lodi. Zmírnila svou rychlost, ale směr udržuje stále týž. Soudím, že Ebba urazila od včerejšího večera dobrých tři padesát kilometrů východním směrem. š,'. Sestupuji opět do své kabiny, avšak tísní mě nejasné obavy. Vei mám připravenu na stole, ale sotva se jídla dotknu. Jsem neklid uléhám a čekám na spánek, který nepřichází. S neklidnou myslí ležím tak dobré dvě hodiny. Ticho ruší otřásání goeletty, šumění vody o okraje lodi a náhlá trhnutí při jí na poklidném moři. Přemýšlím o všem, co se přihodilo v posledních dvou dnech, a mohu se uklidnit. Zítra odpoledne někam doplujeme. . . Zítra bi zase ošetřovat Thomase Rocha, "bude-li třeba", jak řekl hr d'Artigas. Jako když mě poprvé uvrhli do kobky v podpalubí a já jsem uc že goeletta se rozjela po Pamplico Soundu, tak i ted' - a může asi deset hodin - cítím, že se zastavila. Proč se zastavila? Když mi kapitán Spade rozkázal, abych sesto' do své kabiny, žádná pevnina nebyla na dohled. Ve směru, ktei plujeme, najdeme na mapě jen Bermudy a zvečera mohou být vz D V A D N Y P L A V B Y g 1 až sto kilometrů, než je hlídky ze strážního koše zpo- ţtně Ebba nejen že stojí, ale docela znehybněla. Sotvaže se stejnoměrné kolébání z boku na bok. Vlnění je sotva znatelné, ţři je asi úplné bezvětří. mýšlím o obchodní lodi, která byla od nás vzdálena tři kilometry, ţem sestoupil do kabiny. Jestliže goeletta plula stále směrem k ní, si dohonila, a když se ted' Ebba zastavila, obě lodi mohou být e vzdáleny nějakých dvě stě čtyři sta metrů. Trojstěžník stál už ţadu slunce v bezvětří a nemohl pokračovat v jízdě na východ. i, a kdyby byla jasná noc, uviděl bych jej okénkem v kajutě. ţadá mě, že se naskýtá příležitost, které bych měl využít. Ne-plavat, to je pravda, ale kdybych skočil do moře se záchran-ásem, třeba bych se dostal na trojstěžník, jen kdybych dovedl ţt strážce. prve musím vyjít z kabiny, vystoupit po železném žebříku. . . ím kroky hlídek ani na vykázaných místech, ani na palubě. ţníci asi v tuto hodinu už spí. Zkusím to. i otevřít dveře kabiny a zjišYuji, že jsou zavřeny zvenčí. Mohl i to myslit. ţm se vzdát plánu, který ostatně měl málo vyhlídek na úspěch. lepší by bylo jít spát, protože jsem velmi unaven duševně, i když 5ně. Snad bych zahnal spánkem množství neodbytných a často ţrujících myšlenek, které mě neustále pronásledují. 'ně jsem usnul - protože mě vzbudil hluk, a to neobvyklý hluk, tem dosud na palubě goeletty neslyšel. avítalo. Dívám se na hodinky. . . půl páté ráno. prve musím zjistit, zdali Ebba opět pluje. rozhodně ne - nepohánějí ji ani plachty, ani ten tajemný stroj. tch otřásání, a to bych poznal. Ostatně moře je asi stejně klidné ehodu slunce, jako bylo při západu. Možná že Ebba plula, o jsem spal, ale ted' stojí bez hnutí. k, o kterém jsem se zmínil, je rychlé a těžké přecházení sem po palubě, patrně lidí nesoucích těžká břemena. Zároveň se mi ţ stejný hluk se ozývá i pod podlahou mé kabiny v podpalubí, ţ vstupuje poklopem za předním stěžněm. Také cítím, že o boky ţad ponorovou čárou něco naráží. Přirážejí k ní snad čluny? D V A D N Y P L A V B Y 83 ţr ţt I r,ţ;v -ţ - II / .- , :r t , ,.-, ; 3 I ţţ 1 ţ, Y ; 1 3 ţ ţrţ \ ţ- IVámořník hlásil zemi na obzoru. . . (str. 84) ţřníci nakládají a vykládají nějaké zboží? e není možné, abychom byli u cíle. Hrabě d'Artigas řekl, že do-; k určenému místu za čtyřiadvacet hodin. A opakuji si znovu: ečer byla lod' vzdálena devadesát nebo sto kilometrů od nej-:vniny, od Bermud. Nebylo by to možné, ani kdyby se vrátila východ k americkému pobřeží. Je to příliš daleko. Potom se ţlným právem domnívat, že Ebba zůstala celou noc na místě. m usnul, zjistil jsem, že se zastavila, a v této chvíli rovněž po-, že nepluje. m tedy, až mi opět dovolí vystoupit na palubu. Přesvědčil jsem ákajuta je dosud zvenčí zamčena. Myslím si, že mi dovolí vyjít, ocela rozední. nula hodina. Okénkem kajuty proniká dovnitř ranní světlo. ţe ven. Oceán zahaluje lehká mlha, ale pod slunečními paprsky rychle rozplyne. kem vidím na půl míle daleko: trojstěžník nikde. Patrně stojí m boku lodi, kam vidět nemohu. n zaskřípání, jak se v zámku otáčí klíč. Strčím do dveří, ty se a já vylézám po železném žebříku; jsem na palubě, právě když íci zavírají otvor do pódpalubí. lížím se po hraběti d'Artigasovi. Není zde, ještě asi nevyšel ţabiny. ţán Spade a inženýr Serkd dohlížejí na překládání nějakého ;teré námořníci vytahují z podpalubí a nosí na zád'. To mi ţje hřmotné přecházení, které jsem slyšel, když jsem se probu-liže posádka vykládá nějaké zboží, znamená to, že jsme blízko ne asi daleko od přístavu, kam goeletta dorazí za několik trojstěžník vlevo od naší lodi? Musí být na témž místě, když čerejšího večera vítr ještě nezvedl. rám se tím směrem. ţěžník zmizel, moře je prázdné, široko daleko žádná lod' ani na obzoru, na severu ani na jihu. . . iýšlím a napadá mě jediné vysvětlení, třebaže je mohu přijmout ţhradou: snad jsem to nepostřehl, a Ebba se přece jen vydala t, zatímco jsem spal. Nechala stát trojstěžník v bezvětří a od- 84 K A P I T O L A V I I plula, a proto jej už nevidím vedle ní. Dám si dobrý pozor a nezeptám se na to kapitána Spada, ba ani inženýra Serkda - rozhodně by se jim ani neuráčilo mi odpověd Právě v té chvíli kapitán Spade jde k signalizačnímu přístroji zmáčkne jeden knoflík na vrchní desce. Skoro okamžitě Ebba poskc kupředu a stále se staženými plachtami pokračuje ve své podiv hodné plavbě východním směrem. Za dvě hodiny hrabě d'Artigas vystoupí po schodech na palul a jde k svému obvyklému místu. Inženýr Serkd a kapitán Spade k němu ihned připojují a vyměňují s ním několik slov. Všichni tři zamíří své dalekohledy na severovýchod a jihovýchc Žádný div, že i já se tvrdošíjně dívám tím směrem. Ale nemám d lekohled a nic nevidím. Po obědě jsme zase všichni vystoupili na palubu - všichni krot Thomase Rocha, který nevyšel ze své kabiny. V půl druhé hlásil n mořník, který měl službu na předním stěžni, zemi na obzoru. Eb jede plnou rychlostí, a tak i já brzo uvidím pobřeží. Opravdu po dvou hodinách se v dálce nějakých patnácti kilomel rýsuje nejasný útvar. Vystupuje čím dál zřetelněji, jak se k něr goeletta blíží. Je to nějaká hora nebo dosti vysoké pobřeží. Z vrchc í vystupuje sloup kouře. Sopka v této zeměpisné šířce! Ale pak by to byl. . . K A P I T O L A V I I I ó S BACK CUP mého mínění Ebba nemohla v této části Atlantského oceánu t k jiné skupině ostrovů než k Bermudám. Svědčí o tom jak Zost, kterou jsme urazili od amerického břehu, tak i směr, který ţchovávali od vyplutí z Pamplico Soundu. Mířili jsme stále na ;hod a podle rychlosti lodi jsme urazili devadesát až sto kilo-nijak nezvolnila svou rychlou jízdu. Hrabě d'Artigas a in-i jsou na zádi blízko kormidelníka a kapitán Spade zašel na ne snad ostrůvek, který vypadá tak pustý, a necháme ho na od nás? e, protože právě nastal den i hodina, kdy Ebba měla dorazit ; chvíli se všichni seřadili na palubě, aby se mohli pustit do a palubní mistr Effrondat jim dává rozkazy k přistání. Ivě hodiny už budu jistě vědět víc. Bude to odpověd' na první ze všech, které mě zajímaly od chvíle, kdy goeletta vyplula na ladá mi nepravděpodobné, aby Ebba měla svůj domovský přístav na některém z ostrovů Bermud uprostřed anglické državy- pokud hrabč d'Artigas neunesl Thomase Rocha pro vládu Británie, ale to se mi zdá skoro nemožné. ia věc je ted' jistá: ten prazvláštní člověk mě nyní pozoruje mou vytrvalostí. I když nemůže mít ani stín podezření, že jsem Hart, chtěl by asi vědět, co si myslím o tomto dobrodružství. Šetřovatel Gaydon jen ubohý chudák, i chudák se ptá, co na :eká, stejně jako každý jiný člověk, byP byl třeba i majitelem g6 K A P 1 T O L A V I I I této zábavní jachty. Ale přece jen mě trochu překvapuje a udivu vytrvalý a zkoumavý pohled, s kterým mě pozoruje. A kdyby hrabě d'Artigas mohl jen tušit, jak se mi v hlavě rozjasctp myslím, že by neváhal a dal by mě shodit přes palubu. . . Opatrnost mi proto radí, abych si dal tím větší pozor. Nevzbudil jsem nejmenší podezření - a to ani v mysli tak chytré a bystrého inženýra Serkda -, ale cíp závoje zahalující tajemství pro mne trochu pozvedl. Budoucnost je nyní pro mne poněkud ţ telnější. Jak se Ebba přibližovala k ostrovu, či spíše k ostrůvku, jeho oM se ukázal na jasném nebi přesněji. Slunce už minulo nejvyšší bodţ dráhy a ozařovalo ho nyní plně ze západu. Ostrůvek leží o sama ze severu ani z jihu nevidím žádnou další skupinu ostrovů, k nimž patřil. Jak se vzdálenost zmenšuje, zvětšuje se můj zorný úhel a oM za ostrůvkem sestupuje níž. Tento ostrůvek divného tvaru rýsuje se dosti přesně jako převi cený šálek, z jehož dna vystupuje sloup kouře. Jeho vrcholek - p vrácené dno šálku, chcete-li - se zvedá asi sto metrů nad hladin moře a jeho pravidelně příkré boky vypadají právě tak holé ja spodní část skalnatého ostrůvku, o kterou se rozstřikuje mopi příboj. Ale námořníci, plavící se k němu od západu, poznávají ho j! podle jedné zvláštnosti tvaru dané mu přírodou - podle vyklen skály s otvorem jako s bránou, která tvoří jakoby ucho onoho p vráceného šálku. Proto jméno Back Cup, "převrácený šálek", se něj přesně hodí. A já jej znám - já jsem ho poznal! Leží před souostrovím Berm Je to ten "převrácený šálek", kde jsem byl před několika lety! 1 nemýlím se! Tehdy jsem šplhal po jeho vápencových skálách a obţ jsem jej po východní straně. Ano, je to Back Cup! Kdybych se nedovedl tak dobře ovládat, jistě bych byl vykřikl p kvapením a také uspokojením, což by plným právem zajímalo hrap d'Artigase. Nuže, při jaké příležitosti jsem prozkoumával ostrůvek Back C když jsem byl na Bermudách? Toto souostroví, ležící asi tisíc kilometrů od Severní Karolíny skládá z dvou set ostrovů a ostrůvků. V jeho středu protíná dvaatřii B A C K C U P oběžka pětašedesátý poledník. Od roku 1609, kdy zde při ztrosko-lodi zahynul Angličan Lomer, Bermudy patří Velké Británii. E doby se počet obyvatelů v kolonii zvětšil o deset tisíc. Anglie si isvojila tuto skupinu ostrovů, nebo spíše bychom mohli říci ne-;nila se jich pro bavlnu a kávu, které se zde pěstují, ani pro indigo eowroot (Maranta arundinacea), rostlinu, z jejíchž kořenů se bí škrob. Ale byla to důležitá námořní základna v této části ttu, tak blízko Spojených států. Připojení k Anglii nevzbudilo ý zvláštní protest ostatních velmocí, a tak celou skupinu ostrovů cuje anglický guvernér spolu s ostrovní radou a s voleným shro- vní ostrovy této skupiny se jmenují Svatý Daniel, Sommerset, ton a Svatý Jiří. Na posledním z nich je svobodný přístav a město io jména, které je také hlavním městem souostroví. větší z ostrovů je pouze dvacet kilometrů dlouhý a asi čtyři kilo-široký. Nepočítáme-li prostředně velké ostrovy, zbývá nám jen ka ostrůvků a skalisek na ploše asi čtyřiceti čtverečních kilo-ebí na Bermudách je velmi zdravé a příjemné, ale ostrovy jsou y strašlivými zimními bouřemi Atlantského oceánu a přistát je neobyčejně obtížné. íc ostrovům vadí, že nemají řeky a potoky. Avšak bývají tu vydatné deště a byla učiněna všechna opatření, aby obyvatelé ţobu vody. Zřídili zde ohromné nádrže a ty bývají zcela na-Tyto práce jsou vskutku obdivuhodné a slouží ke cti lidskému tívil jsem tehdy tyto kraje hlavně kvůli stavbám nádrží a také avosti cestovatele. době jsem pracoval u jedné společnosti v New Jersey jako . Dostal jsem na několik týdnů dovolenou a odjel jsem do New kde jsem vstoupil na lod', která plula na Bermudy. I jsem na ostrově Hamiltonu v rozsáhlém přístavu Southamp-iyž se udál přírodní úkaz pro geology velice zajímavý. ţho dne jsme viděli celou skupinu rybářských bárek s muži, a dětmi, kteří prchali do Southamptonu. Tyto rodiny žily už ţh padesát let na východním pobřeží otrůvku Back Cupu v dře-i zděných domcích. Dařilo se jim při jejich rybářském řemesle ó Ó K A P t T O L A V I I I velmi dobře; moře v té části oplývalo rybami. Zvláště výhodný bý lov vorvaňů v měsíci březnu a dubnu. Až dosud nic nezkalilo poklidný život pracovitých rybářů. Nes žovali si na těžké živobytí, ostatně mohli si lehce dojet na Hamill Před dvěma měsíci rybáře nejprve překvapily a pak zneklidr temné výbuchy z nitra ostrova Back Cupu. Zároveň vrcholek ostrůţ - ono dno převráceného šálku - se zahalil v páry, z nichž vyšle) valy plameny. Nikdo nepředpokládal, že by ostrůvek mohl být sopţ ného původu a jeho vrcholek kráterem; stěny skal byly tak strmé, se na vrchol dosud nikdo nedostal. Nyní se už nedalo pochybo o tom, že ostrov je vyhaslá sopka, v které to znovu vře, a její dţ výbuchy mohly ohrozit celou vesnici. Celé dva měsíce se zdvojnásobovalo podzemní dunění, právě jako se častěji opakovaly citelné otřesy v základech ostrova, z je1 vrcholu vyšlehovaly vysoké plameny; zvláště v noci se ozývaly mo, výbuchy. To všechno byly příznaky podzemní činnosti v podmořskţ základech ostrova a předzvěst sopečného výbuchu. Rybářským rodinám vydaným napospas blízké katastrofě nemo před proudící lávou poskytnout útočiště ani skalnaté pobřeží. Oby telé se obávali, že by mohl být zničen i celý ostrůvek Back Cup, a pr neváhali a. uprchli. Všechen svůj majetek naložili na své rybái` šalupy a ujeli do southamptonského přístavu. Zpráva o sopce vyhaslé celá desítiletí, která náhle ožila na zápa části souostroví, postrašila obyvatele Bermudských ostrovů. Někl byli zděšeni, a druzí zvědavi. Já jsem patřil k těm zvědavým. Bylo dúležité prostudovat ten přírodní jev a přesvědčit se, zdali mţ rybáři ve svém barvitém vypravování a líčení možných náslec nepřeháněli. Back Cup se vynořuje z moře na západní straně souostroví a je s t spojen ostrůvky a skalisky, na které od východu nemůže nikdo vsti pit. Ostrůvek není vidět ze Svatého Jiří ani z Hamiltonu, protože jE vrcholek je vysoký jen asi sto metrů. Jţ y;, v ,ţţ. ţ,, ţţ Ifţ . I'ţ,"ţ. . y i e ' Back Cup se vynořuje z nlţţře ild západní straně. . . (str. 88) Í: j' Cţţ K A P I T O L A V I I I Kutr ze southamptonského přístavu vylodil několik výzkumnţ1 a mne na pobřeží ostrůvku, kde stály opuštěné chatrče bermudský rybářú. Slyšeli jsme dunění z podzemí a také z vrcholku kráte vystupoval dým. Nemohli jsme už pochybovat: vyhaslá sopka znovu ožila vlivţ podzemního ohně. Každý se mohl právem obávat, že dříve nebo pţ ději nastane sopečný výbuch. Marně jsme se snažili vystoupit až ke kráteru. Nebylo možné slţ ty strrné, hladké a kluzké srázy, kde nebylo sebemenší opory pro rt a nohy. Jaktěživ jsem neviděl tak pusté hřbety skalisek, na nichž j tu a tam živořil nějaký trs divoké vojtěšky v místech, kde se zachyl trochu prsti. Několikrát jsme se marně pokoušeli vystoupit na vrchol a nakot jsme chtěli ostrůvek obejít. Ale kromě místa, kde stály rybářské cha če, i dolejší skály byly naprosto neschůdné mezi sutinami, a to na veru, na jihu i na západě. Průzkum ostrůvku byl tedy velmi nedostačující, když jsme musili omezit na tak malou rozlohu. Celkem jsme viděli, jak z kráb vystupuje dým a jak z něho vyšlehují plameny; slyšeli jsme ten hřmění, občas i výbuchy z podzemí a schvalovali jsme rybářům, opustili ostrůvek, který mohl být každou chvíli zničen. Za takových okolností jsem tehdy navštívil Back Cup a není di že jsem si hned vzpomněl na jeho jméno, když jsem spatřil j zvláštní tvar. Opakuji znovu, že hraběti d'Artigasovi by se patrně nelíbilo, kd věděl, že ošetřovatel Gaydon poznal ostrov, kde snad Ebba měla kotvit. Ale není zde žádný přístav, a proto mi to připadá nepraţ podobné. Jak se goeletta přibližuje k břehu, pozoruji Back Cup, kam sţ té doby, kdy se vystěhovali rybáři, dosud žádný obyvatel z Beri nevrátil. Místa, kde se dříve rybařilo, jsou opuštěná a nedoved vysvětlit, proč by zde Ebba přistávala. Možná že hrabě d'Artigas a jeho společníci ani nechtějí vysto na pobřeží Back Cupu. I kdyby goeletta nalezla dočasný útulek i skalami v malé zátoce, jaký by to byl prazvláštní nápad boha majitele jachty usídlit se v této pusté končině vydané napospas si livým bouřím západního Atlantiku? Žít tady, to se může hodit, B A C K C U P 91 drsným rybářům, ale ne hraběti d'Artigasovi, inženýru Serkdovi, itánu Spadovi a jejich posádce. ţack Cup je od nás vzdálen už jen půl míle. Nepodobá se ostatním ovům, které mají svahy porostlé temnou zelení. Zde se sotva sem v nějaké trhlině uchytí jalovec a zakrslý cedr, úplná karikatura ! cedrů, které na jiných ostrovech představují bohatství Bermud. Iy u moře pokrývá vysoká vrstva mořské trávy a řas, jak je příliv ivičně vyhazuje na břeh; ale dostávají se sem i jiné vláknité rost-ţ a chaluhy, a to mořskými proudy ze Sargasového moře mezi Ka-ţlcými a Kapverdskými ostrovy. ţdiní obyvatelé opuštěného ostrůvku jsou hejna albatrosů a racků, ţ bleskurychle proletují kouřem kráteru. ţdyž jsme byli asi dvě stě metrů od břehu, goeletta zvolnila rychlost vila se před jakýmsi vjezdem, vytvořeným rozeklanými skálami řujícím do průlivu, kde vyčnívá z vody plno skalisek. . . se s rostoucím znepokojením sám sebe, zdali se Ebba odváží do tohoto průlivu, který vyhlíží tak hrozivě. snad si jen na několik hodin odpočine - ačkoli nevím proč-ţ pojede zase dál svou cestou k východu. To by byla nejpravdě- ější domněnka. odně nevidím, že by se připravovali přistát. Kotvy visí ve svých h, námořníci nerozvinují řetězy a nespouštějí čluny. m okamžiku hrabě d'Artigas, inženýr Serkd a kapitán Spade ţ a příd' a pod jejich dohledem se začíná podnikat něco, čemu o nerozumím. podél zábradlí levého boku lodi až k přednímu stěžni a vidím plovoucí bóji, kterou se jeden z námořníků snaží vyzvednout. em okamžitě se voda, která je v tomto místě průzračná, zatem- ':mně se zdá, že ze dna vystupuje nahoru něco ohromného a čer- e to snad obrovský vorvaň, který vyplouvá na povrch moře, aby a ohrožoval Ebbu ranou svého mohutného ocasu? í jsem všechno pochopil. . . Vím už, jaký stroj pohání goe- ovou nesmírnou rychlostí bez plachet a bez šroubu. . . Tady ţ'uje ten neúnavný stroj, který ji vlekl od amerického pobřeží udám. Stojí vedle ní. . . Je to ponorka, vlečná ponorka se , který je poháněn elektrickou silou akumulátorů nebo baterii, h v této době. . . 92 K A P I T O L A V I I I ; Na vrchní části ponorky - dlouhého vřetenovitého tvaru - je pl šina uprostřed s poklopem, kterým se sestupuje dovnitř. Vpředu i plošině je periskop v kovové skříňce s vybroušenými čočkami a s ri lektorem; posádka tam může vidět na hladinu a pomocí reflektoru iţ ' mořských hlubin. Ponorka bez vodního zatížení vypluje nyní nahoi poklop se otevře a dovnitř pronikne čerstvý vzduch. Ted' chápu: kd ponorka táhla Ebbu, plula vždy v noci na povrchu a jen ve dne p hladinou. Ale ještě jedna otázka. Je-li ponorka poháněna elektřinou, je tře elektrickou energii někde vyrábět. . . Ale kde? Snad ne zde na Ba i Cupu? V té chvíli jsem ovšem neměl čas na podobné úvahy, či spíše nemţ jsem hledat odpovědi na tolik nevysvětlitelných otázek. Ponorka ted' stojí vedle Ebby. Poklop se otevře a několik mužů objeví na plošině. Je to posádka ponorky, s kterou se kapitán Spa dorozumíval elektrickým signalizačním přístrojem z přídě goelet s ponorkou byl spojen podmořským kabelem, a proto jsem se k něi nesměl přiblížit. Ponorka byla tedy řízena z Ebby. Přistoupil ke mně inženýr Serk& a řekl mi jediné slovo: ,.Nastupme!" .,A kam?" Š "Do ponorky. . . a rychle!" Musím poslechnout a chystám se překročit zábradlí. V té chvíli vystupuje na palubu i Thomas Roch, doprovázený jţ 1:,,.:..: ním námořníkem. Zdá se mi, že je velmi klidný a lhostejný a nijalţ nebrání, když ho vedou na ponorku. Jakmile je už u mne, blíl poklopu, připojí se k nám i hrabě d'Artigas a inženýr Serkd. Kapitán Spade s posádkou zůstávají na goelettě - až na čtyři t mořníky, kteří spouštějí na moře člun a vstupují do něho. Námořţ nesou dlouhá lana, pomocí kterých patrně povlečou Ebbu mezi sW natými útesy. Je zde snad mezi skálami nějaká malá zátoka, kde má jachta h1 i' běte d'Artigase bezpečný útulek před mořskými bouřemi? Má ţ Ebba domovský přístav? Odpoutávají Ebbu od ponorky, a lana, na která ji připjali z čluţ se napínají; asi o dvě stě metrů dál je přivázali na železné háky zat žené do skal. Námořníci navíjejí lana a zvolna táhnou goelettu. B A C K C U P 93 colik minut poté Ebba zmizí za pobřežními skálami a jistě ani ho moře není vidět špičku jejího stěžně. i by mohl na Bermudách jen tušit, že nějaká lod' pravidelně v neznámé zátoce? Kdo by mohl v Americe vědět, že bohatý ;1 jachty, dobře známý ve všech východních přístavech, přebývá uštěném Back Cupu? dvacet minut se člun vrací k ponorce a přiváží všechny čtyři řníky. Zřejmě na ně čekali, aby odjeli. . ., ale kam? ţavdu, vrací se i celá posádka a člun je vzat do vleku. Ponorka ;ne pohybovat, šroub se otáčí pomalými obraty a my míříme k Cupu podél pobřeží k jihu. colik set metrů dále se objevuje druhý průliv a ponorka opatrně dí jeho zákruty. Když se dostane až několik sáhů ke skálám, n námořníci vytáhnou člun na úzký pruh písčitého pobřeží, kde v bezpečí před vlnami za bouře a kde může klidně ležet, než jej naloží na Ebbu. mořníci se vracejí na ponorku a Serkd mi naznačuje, abych ţpil dovnitř. kolik ocelových schodů vede do jakési ústřední místnosti; je tam ieno plno balíků, které se asi nevešly do podpalubí. Postrčí mě do jší kabiny, dveře se za mnou zavřou a já se ocitám znovu v úplné nile jsem vstoupil, okamžitě jsem tu kabinu poznal! Je to ona v níž jsem byl zavřen po únosu z Healthful Housu, v níž jsem dlouhé a dlouhé hodiny a odkud mě vyvedli, až když jsme vyjeli plico Soundu! homasem Rochem je asi stejně jako se mnou, patrně je v ně-ţusední kobce. im jasný úder - je to poklop ponorky, který uzavřeli - a člun začne potápět. ţečně cítím, že se potápíme - klesáme. Pak nastává jiný pohyb jeme v mořské hlubině. h minuty se zastavujeme a mám dojem, že stoupáme na povrch. jakoby kovový zvuk, a příklop se znovu otvírá. fe mé kabiny se také otvírají a ve chvilce jsem nahoře. im se. . , UVNITŘ den mi nikdo nebránil, mohl jsem jít, kam jsem chtěl. Mohl prohlédnout rozlehlou jeskyni v Back Cupu. u noc plnou divných snů jsem prožil! A s jakou netrpělivostí ;kal, až bude ráno! dli mě do hloubi jeskyně asi sto kroků od břehu, kde se zasta-norka. Jeskyně, asi tři a půl mţru dlouhá a tři metry široká větlena žárovkou. Dovnitř jsme vstoupili dveřmi, které se za ;avřely. vil jsem se, že mají elektrické osvětlení v jeskyni, když i po-má elektrický pohon. Ale kde elektřinu vyrábějí? Odkud ji ;jí? Mají snad někde v tomto ohromném podzemí elektrárnu ii stroji, dynamy a akumulátory? E komůrce stojí stůl s připraveným jídlem; pak je zde lůžko, tč křeslo a skříň s nějakým šatstvem a prádlem. V zásuvce stolu ţel papír, kalamář a pera. V pravém rohu je stolek s toalet-ltřebami. Všechno je velmi čisté. lvá ryba, maso z konzervy, chléb, pivo a whisky, to bylo mé ţIlo. Ale snědl jsem jen pár soust, byl jsem velmi rozrušen. m se vzchopit, musím se tělesně i duševně uklidnit, musím se /ut! Chci objevit tajemství těch několika lidí, kteří se skrývají ţách ostrůvku. . . a já je objevím! !ě d'Artigas se tedy usídlil ve skalách ostrůvku Back Cupu. adzemní jeskyně, o které neví živá duše, je jeho domovem, ţe neplaví na Ebbě podél pobřeží Nového světa a možná až ţm Starého světa. Zde je jeho tajné doupě, které si vynašel ţronikne jen podmořskou cestou, průjezdem mezi skálami, É šest nebo sedm metrů! l VNITiL 97 " se vyřadil z lidské společnosti? Co skrývá ze své minulosti? w li jeho jméno i hraběcí titul nepravé, z jakého důvodu zamlčuje ţ;Í'' ravé jméno? Je to snad vyhnanec vyobcovaný z některé země r ' ţ ţţ'' ţ, , raději má toto útočiště? Není to spíš zločinec, který si chce zajistit tnost za své špatné skutky, aby nemohl být soudně stíhán, , , , , , ' ţ, , to se skrývá v podzemí, kam nikdo nepronikne? Mám právo ,Ah ţţţ' ţţ ţ 1,' , ' ţ ,, ,ţ ţţ ţi, ,ţţ,ţ,ţ ţ ţ r ťţ,' , t si o tom pozdezřelém cizinci, co chci, a také si to myslím. ", ţ,ţţţţţ ţţ, ţţ, r, , ţ ţ ţ ní mě znovu napadla otázka, na kterou jsem dosud nenašel u I ojivou odpověd'. Proč byl Thomas Roch takto unesen z Health- , ' _ ousu? Doufá snad hrabě d'Artigas, že vymámí z francouzského ' 6 ţţ ţ 'ţ ţţţc ţ " zce tajemství jeho bleskometu, a chce ho použít při obraně ', , ţ, ` ,ţ ţ` Cupu, kdyby někdo náhodou objevil jeho doupě? s' kdyby už k něčemu takovému došlo, byla by tu jiná možnost: _ _ ka by nestačila dovážet všechnu potravu a hlad by přinutil te d'Artigase i jeho společníky, aby se vzdali. Také s goelettou by li počítat, vždyt' by byla hlášena ve všech přístavech jako po- ' lod'. K čemu tedy může hraběti d'Artigasovi posloužit vynález . ţ' _r ase Rocha?. . . Tomu opravdu nerozumím! dm hodin ráno jsem vyskočil ze svého lůžka. Jsem sice vězněn - emní jeskyni, ale nemusím zůstávat ve své komoře. Nikdo mi í, a tak vycházím ven. . . ţýsi skalnatý břeh se táhne asi třicet metrů dopředu a mizí kamsi ţi;:,:, ,; i vlevo. Několik námořníků z Ebby vykládá balíky z podpalubí y, která stojí u malého mola postaveného z kamenů. i upně si zvykám na šero v jeskyni; světlo sem vniká jen shora m v klenbě. y unikají páry, říkám si, či spíše kouř, podle kterého jsem _ ostrůvek ve vzdálenosti šesti až sedmi kilometrů. chvíli mi probíhá hlavou plno logických myšlenek. " ţ y Back Cup není sopka, jak se předpokládalo a jak jsem věřil ouř a plameny, které lidé před několika lety zpozorovali, byly "lé. Dunění, jež vyděsilo bermudské rybáře, nebylo sopečného u. Všechny různé příznaky byly vytvořeny uměle. Ukázaly se, si to přál pán ostrůvku. Chtěl vypudit rybáře usazené na tomto g P . A hraběti d'Arti asovi se to odařilo. . . Zůstal jediným pá- ck Cupu. Stačilo mu předvést dunění nepravých výbuchů a vy- z domnělého kráteru kouř ze spalovaného nánosu řas a chaluh , Několik námořníků vykládá balíky z podpalubí ponorky. . . (str. 97) (ţg KAPITOLA IX ţ UVNITR které mu přinesl mořský proud. Všichni uvěřili, že ostrůvek je sopţ jež může každou chvíli chrlit oheň a lávu, i když se to zatím nestaţ Tak se asi všechno událo. A opravdu: od útěku bermudských r bářů z Back Cupu nestojí už nad jeho vrcholem husté kotouče dým Zatím se v jeskyni rozjasňuje, a jak slunce stoupá na obloze, proni! denní světlo nepravým kráterem dovnitř. Mohu ted' odhadnout přE něji rozměry jeskyně. Zde jsou čísla, která jsem si poznamenal. Ostrůvek Back Cup má zvenčí kruhovitý tvar a měří v obvodu ţ dvanáct set metrů. Vnitřní prostor může mít padesát tisíc čtverečnH metrů, to jest pět hektarů; šířku skal u základů odhaduji na třic až padesát metrů. Z toho vyplývá, že bez šířky skal vnitřní prostor jeskyně zaujíi celý ostrůvek Back Cup vyvstávající z moře. Podzemní tunel né průplav, který spojuje jeskyni s mořem a kterým sem ponorka pr ď plula, je dlouhý asi čtyřicet metrů. Podle těchto přibližných čísel si můžeme představit, jak je podzem jeskyně rozsáhlá. I když je tak veliká, připomínám si, že se v Nov! i Starém světě vyskytují daleko větší jeskyně, které byly také odbor H;i a pečlivě prozkoumány. Skutečně v Kraňsku, v Northumberlandu, v Derbyshiru, v Piemo tu, na Moreji, na Baleárách, v Mad'arsku a v Kalifornii se najdou viţ jeskyně, než je tato na Back Cupu. Také v Han-sur-Lesse v Beţ a v Mammouthu ve Spojených státech jsou podzemní jeskyně s dvět sty šestadvaceti dómy, se sedmi řekami, s osmi vodopády a s množstv jezer, jejichž hloubka ještě ani nebyla zjištěna, ba i s podzemh mořem o rozloze devíti až jedenácti kilometrů. Znám jeskyně Kentucké, kde jsem se byl podívat jako sta a tisi jiných turistů. Připomínám si tu největší z nich, a to mi snad pomd popsat zdejší jeskyni na Back Cupu. Jako v Mammouthu i zde klenba podpírána jakýmisi pilíři různé výšky, takže vypadá jako got ká katedrála s hlavními i postranními loděmi; ovšem není tak prs' delná jako chrámové stavby. Jediný rozdíl je ve výšce: Kentucké jţ kyně jsou vysoké sto třicet metrů, kdežto jeskyně na Back Cupu má k otvoru ve středu klenby, kterým vycházel kouř a plameny, nějaký šedesát metrů výšky. Je zde ještě jedna zvláštnost, a to velice důležitá; jeskyně, o nic jsem se zmínil, jsou většinou snadno přístupné, a proto také byly ţ objeveny. Zde to je jiné. Back Cup je na mapách označen jako ostrůvek z Bermud. Kdo by mohl tušit, že se pod jeho skálami í veliká podzemní prostora? Aby se to někdo dověděl, musil by ţ dostat, a to by se podařilo jen člověku, který by měl podmořský ţako hrabě d'Artigas. idím, že jen náhoda dopomohla tomu podivnému majiteli jachty it podzemní tunel a založit své podezřelé sídliště na Back Cupu. rám dál a odhaduji, že podzemní moře ohraničené skálami, ě spíše jezero, protože není příliš veliké, může mít v obvodu až tři sta padesát metrů. Ale úplně stačí ponorce se svou čtyři-;trovou hloubkou, jak jsem se později dověděl. Ile polohy a útvaru podzemního prostoru vytvořilo jej patrně které sem proniklo. Stejného sopečného původu jsou jeskyně zonu i v Morgate na pobřeží Francie, v Bonifaciu na Korsice horgattenu v Norsku. Jsou jen vyšší, takových pět set metrů, tak jako jeskyně v Řecku, v Gibraltaru a v Indii. Jsou výtvorem eologické činnosti. růvek Back Cup je většinou utvořen vápencovými skálami, které podzemního jezera pozvolna zvedají nahoru. Tu a tam ustu- ozadu, takže u vody jsou celé kusy břehu pokryty velmi jemným n s chumáči tvrdého a zažloutlého lomikamene. Svahy skal po-vysoká, někde suchá, jinde ještě zvlhlá vrstva mořské trávy, chaluh, která vydechuje silný pach moře. Traviny sem zanesl mním tunelem příliv a vyhodil je na břehy. Mořská tráva však ediným palivem obyvatelů v Back Cupu. Jak vidím, dovezli sem horkou v sudech ohromnou zásobu nafty. Ale opakuji znovu, že ţomnělého kráteru vyráběli patrně jen spalováním uschlé trávy. Cházím se dál a vidím na severní straně jezera obyvatele této ko-ţCskynních lidí - troglodytů. A nezasluhují si takového jména? ţsti jeskyně říkají Úl, což je docela vhodné. Zde totiž vyhloubili Íencových skálách další jeskyňky jako buňky, v nichž přebývají jdské vosy. východní straně má jeskyně docela jiný tvar. Tam se zvedají, ţají a rýsují stovky přírodních krápníkových pilířů, které nesou tţlenbu. Je to opravdový kamenný les a táhne se do nejzadněj- tů jeskyně. Mezi sloupy se vinou a křižují pěšinky, po kterých ţc dojít až na konec Back Cupu. 100 KAPITOLA IX Podle počtu buněk Úlu mohu odhadnout počet společníků hrabl d'Artigase na osmdesát až sto lidí. Právě před jednou takovou buňkou, oddělenou od ostatních jesky stojí ten divný člověk s kapitánem Spadem a s inženýrem Serkde Promluví spolu a pak sestoupí k malému molu, u kterého stojí p norka. Asi tucet námořníků převáží na člunu vyloděné zásoby z ponorl Míří na druhou stranu jezera, kde je ve skále vyhloubeno skladiš Vjezd do podmořského tunelu není nikde vidět. Ostatně jsem povšiml, že ponorka se musila několik metrů ponořit, aby se tţ dostala. Zde to je jiné než u jeskyně Staffa nebo Morgate, kde vjezd volný i při nejvyšším přílivu. Mají tu mezi jeskyní a pobřež venku ještě jiný průchod přirozený nebo umělý'? Budu jej hledat, pi tože je velmi důležité, abych to věděl! Ostrůvek Back Cup má opravdu správné jméno! Nejenže to ohromný převrácený šálek svým tvarem zvenčí, ale má - a o ti nikdo neví - i velkou prostoru uvnitř! Řekl jsem, že ÚI je v severní části jeskyně, to jest vlevo od podmi ského tunelu. Naproti jsou skladiště se zásobami všeho druhu; js zde balíky zboží, láhve vína a kořalky, barely piva, bedny konu a různého zboží, všechno se značkami firem. Dalo by se říci, že nţ méně dvacet lodí zde vyložilo své náklady. Trochu dál je dosti vd stavení s dřevěným plotem a není těžké uhodnout, k čemu slou Ze stožáru ve středu se rozbíhá mnoho silných měděných drátů, ktţ dodávají proud silným elektrickým lampám zavěšeným pod klenó i žárovkám, jež osvětlují jednotlivé buňky Úlu. Lampy jsou upevně i na krápníkových sloupech, takže celá jeskyně je plně osvětlena. Nyní se ptám sám sebe: Dovolí mi chodit volně po celé jeskyl Doufám, že ano. Proč by chtěl hrabě d'Artigas omezovat mou svobţ a zabraňovat mi, abych nepoznal jeho tajemné království? Vžţ jsem vězněm v jeho skalnaté jeskyni! A mohu se z ní dostat jinak 1 podmořským tunelem? Mohu nějak proniknout vodní bránou, ká je neustále zavřena? I kdyby se mi podařilo proplavat tunelem, jistě by okamžitě zp rovali, že nejsem v jeskyni. Ponorka by dopravila několik námoř na pobřeží, celý ostrůvek by prohledali skrznaskrz. . . našli by a pak bych se jistě nesměl volně pohybovat ani v jeskyni. U V N I T R I O I smím tedy myslit na útěk, pokud se mi nenaskytne opravdová na-že bych mohl mít úspěch. Jestliže se mi naskytne, rozhodně si ji hám uj ít. ;cházím kolem komůrek ve skalách, kolem buněk Úlu, a pozoruji ré společníky hraběte d'Artigase, kteří se rozhodli pro nudný v hlubinách Back Cupu. Opakuji, že jich může být celkem asi yž jdu kolem nich, vůbec si mne nevšímají. Prohlédnu-li si je a, vidím, že byli sebráni ze všech koutů světa. Žádná známka, měli společný původ, národnost, ba ani nějaké širší určení jako ičané ze severu, Evropané nebo Asiati. Jejich barva pleti - od : k hnědé a černé - je spíš australskoasijská než africká. Celkem zdá, že u většiny převládá typ indonéský. Jistě i hrabě je téhož lu, Serkd je patrně Levantinec z východního pobřeží Středo-ho moře a kapitán Spade Španěl nebo rodák ze španělské části jestliže obyvatele Back Cupu nespojují národnostní svazky, ţu si jistě blízcí povahou a svými sklony. Jaké to jsou hrubé, , ba.přímo divoké tváře! Je zřejmé, že to jsou divoši, kteří nikdy :dli krotit své vášně a pudy a nikdy necouvli před následky svých Lností. Najednou mě napadá: Nespáchali snad nějaké zločiny, e, vraždy a přepadení všeho druhu, a to společně, a neutekli se n do této jeskyně před spravedlností?. . . Není hrabě d'Artigas dce zločinecké tlupy, Serkd a Spade jeho pomocníci a Back