 |
a proč se na reklamě nedá moc vydělat
Druhy reklamních systémů - Výměnné reklamní systémy - Agenturní reklamní systémy - Soukromé firemní systémy - Reklamní software - Reklamní kód - Jak na reklamě na stránkách vydělat
Internetové reklamní systémy se dělí podle toho, kdo je používá, na:
Ve výměnných systémech jsou klientům zobrazovány bannery za to, že sami zobrazují jiné bannery. Točí se v tom relativně málo peněz (nebo žádné). Hodně reklamních systémů jede částečně výměnným a zároveň agenturním systémem.
Agenturní systémy platí majitelům stránek za to, že bannery zobrazují. Není snadné dostat na svoje stránky reklamu z agenturního systému, protože agentury to dávají raději jen na velké servery. Peníze do systému přicházejí od mediálních agentur a od jejich klientů. To jsou zpravidla velcí inzerenti.
Vlastní reklamní systémy má jen několik opravdu velkých serverů, protože malým by se to nevyplácelo. Peníze opět přicházejí z mediálek.
Někdy se označují jako barterové (barter = angl. obchodní výměna). Klienty systému jsou provozovatelé stránek, kteří chtějí dělat reklamu svým stránkám . Za zobrazení cizí reklamy jim v systému přibývají tzv. kredity. Ty lze potom uplatnit na zadání vlastní kampaně, kredity se přitom trochu přepočítávají, např. v poměru 5 : 4. Tento poměr např. znamená, že za pět bannerů zobrazených na mých stránkách se mi na cizích stránkách zobrazí bannery čtyři. Vzniklý rozdíl používá provozovatel systému pro vlastní reklamu (často komerční).
Výhodou výměnných systémů je jejich otevřenost, může se tam zaregistrovat každý, kdo má stránky. To je obrovské plus pro začínající webmastery. Nevýhodou je nízká serióznost (občas někdo přijde o kredity), nevyzpytatelnost cizích reklam (jejich pomalé načítání může dost zatížit stránky), zobrazovací podvody (popíšu níže), ale hlavně se z toho nedají získat skoro žádné peníze.
Existuje pár výměnných systémů, které za zobrazování bannerů platí. Vyplácené sumy jsou ovšem směšně nízké, např. 5 korun za 1000 impresí za zobrazení horního fullbanneru. To je desetkrát až stokrát pod agenturní cenou. Agenturní systémy si mohou dovolit platit více, protože jejich klienti (provozovatelé stránek) jsou prověření, že nedělají zobrazovací podvody.
Hodně lidí si snaží kredity nabrnkat. Dělá se to několika způsoby:
Fakt to není nic těžkého. Provozovatelé reklamních systémů se snaží takové podvody odhalovat, ale to naopak těžké je (pokud podvodník není úplný amatér). Ještě těžší je podvody dokazovat, proto provozovatelé odebírají kredity často i jen při podezření z podvodu.
Existují desítky variací na pravidla, kterými se provozovatelé výměnných systémů snaží zamezit podvodům. Přesto právě podvody jsou důvodem, proč se stránkách nedá zbohatnout přes reklamní systémy. Ty systémy by prostě zkrachovaly, kdyby za to platily. Není sranda vysolit tisícovku za to, že si někdo naprogramoval robota, kterým si něco stotisíckrát stáhnul jakoby ze svých stránek.
Za zobrazení tisíce bannerů platí agentury provozovatelům stránek 40 až 500 korun. Jde přitom zejména o to, jak moc jsou ty stránky specializované. Čím více jsou specializované (zejm. např. na moderní komunikace), tím vyšší cena.
Proces kampaně vypadá tak, že klient (nějaký velký podnik) zadá kampaň mediálce (mediální agentuře). Ta rozhodí peníze mezi různá média -- televizi, billboardy, rozhlas, tisk a část hodí na internet. Zaplatí reklamnímu systému za to, že se banner klienta bude zobrazovat na různých stránkách. Reklamní systém pak rozdělí (po odečtení nákladů a zisku) získané peníze mezi provozovatele stránek.
Ještě jednou tok peněz:
klient > mediálka > reklamní systém > provozovatelé stránek
Reklamní systémy nabízejí mediálním agenturám zajímavé médium pro oslovení určitého vzorku populace (zejména toho vzdělanějšího). Mediálky se konečně začínají učit internetové prostředí využívat (psáno 2002), jsou povzbuzovány dobrým cílením kampaně (existuje hodně specializovaných serverů) a zejména velmi zajímavou cenou. Nabídka reklamních pozic totiž zatím dost převyšuje nabídku. Málokterý server je vyprodaný. To tlačí cenu dolů. Na webu lze oslovit tisíce lidí za cenu řádově nižší, než např. přes televizní reklamu.
Agenturní reklamní systémy se snaží svojí reklamu umisťovat zejména na velkých serverech, protože pak z toho mají hodně peněz za málo práce. Specializované stránky jsou pro reklamní agentury zajímavé, teprve když dosáhnou tisíců unikátních čtenářů denně. Stránky obecně zaměřené musejí mít čtenářů ještě víc (mediálky mají rády cílení).
Důvodem, proč nechtějí reklamní agentury umisťovat reklamu na malých serverech, je zejména strach ze zobrazovacích podvodů, alespoň se domnívám.
Skoro nestojí za řeč. Jde zejména o technické zabezpečení toho, že se na stránkách jednoho serveru budou reklamy nějak střídat a počítat. Prakticky se jedná o instanci reklamního software jen pro jednu firmu. Příkladem může být Seznam nebo Centrum.
Zatím jsem tlachal o tom, jak tečou peníze. Teď chvilku o programovém pozadí reklamních systémů. Musí splňovat několik funkcí:
Je tedy vidět, že je to v zásadě server se statistickou nadstavbou. Moderní reklamní software umí i další věci:
Takovým softwarem je například bbmedia, pokud jsem to dobře pochopil. Ten používá hodně agentur. Jsou i jiné.
Odkazy v reklamách nemíří přímo na stránky klienta, ale na přesměrovávací server, který je zabudován v reklamním systému. Takovému přesměrovávacímu serveru se často říká redirect nebo prostě redir. Je nutný na to, aby se dalo počítat, kolikrát bylo na kterou reklamu kliknuto a kolikrát se zobrazila.
Například kdybych měl na Seznamu reklamu, bude url jejího odkazu takto komplikované:
<a href="http://ad2.seznam.cz/redir.cgi?url=http://dusan.pc-slany.cz/internet/&instance=98765">obrázek</a>
Podobně jako redirect je nutný na klikání, počitadlo počítá, kolikrát se která reklama zobrazila. Většinou se do kódu stránky umístí nějaká šílenost, kterou server při odesílání stránky vyhodí a započítá si zobrazení. Nebo se používá javascriptu, což je trochu méně spolehlivé, ale také méně náročné na server. Javascript je většinou konstruován tak, že si sáhne na server pro neviditelný obrázek s určitými parametry. Tento požadavek se zaznamená do statistiky.
Provozovatel webu (webmaster) do stránky nezapracovává konkrétní obrázkovou reklamu, ale kus kódu, který mu poslali z reklamního systému. Takovému kódu se říká reklamní kód, většinou je to pár tagů.
Na reklamním kódu je asi nejdůležitější rozměr v pixelech. Většinou se s reklamou počítá už při grafickém návrhu stránky.
Reklamní kód tvoří nejčastěji javascript, který načítá ze serveru iframe nebo jiný javascript. Aby jim fungovaly statistiky, používají systémy dvojitý javascript i na vkládání normálních obrázků. Obvykle docela prasárna, ale celkem to funguje.
Různé typy reklamního software se liší v tom, jak snadno se do něj dají implementovat netradiční formáty. Klasický fullbanner zvládnou všechny systémy, ne každý si ale poradí s něčím složitějším, např. se superstitialem, interstitialem nebo s formátem out-of-the-banner. Než si na svoje stránky dáte podobnou zběsilost z cizího reklamního systému, dobře si to rozmyslete. Podle mých zkušeností ty kódy v reklamních systémech dělají lamy lamerské. Pak to hází chyby, stránky se nezobrazují, uživatelé jsou otrávení.
Pokud tedy nejste zdatní testeři javascriptu, zůstaňte u implementace obrázkových reklam.
Nevím.
Ale dá se to přibližně spočítat. Návštěvnost svého serveru pravděpodobně znáte. Cena za tisíc impresí (CPT) fullbanneru se pohybuje okolo sta dvou set korun. Odečtěte daně, administrativu. Než si začnete mnout ruce při vidině pravidelného zisku, vezměte v úvahu další věci.
Do reklamního systému, ve kterém se za zobrazení platí, se nelze dostat snadno. V první řadě musíte být pro agenturu důvěryhodný partner. Nejlépe firma nebo alespoň živnostňák. Musíte mít návštěvnost v řádu tisíců impresí denně, jinak to agenturu nebude zajímat. S návštěvností v řádu stovek denně vám bude nabídnuta pravděpodobně mnohem nižší cena.
Můžete samozřejmě zkoušet různé výměnné systémy, které platí v halířích nebo mikroplatbou. Podle mého odhadu to ale nemůže vynést více jak tisícovku měsíčně. V lepším případě. Spíše půjde o desetikoruny, jestli vůbec.
A ještě dvě varování: cena za reklamu se dlouhodobě může snižovat. To nikdo neví. Druhému úskalí říkám návštěvnostní past. Webmaster, který se snaží primárně vydělat na reklamě, zapomíná, že dělá stránky. Po několika týdnech mu pečlivě sledovaný graf návštěvnosti začne klesat před očima a on neví, proč. Protože se jeho stránky nezlepšují.
Další: Účinnost webové reklamy, Předchozí: Technologie
reklamních formátů
Vizte též: Služby vzdálených serverů, Reklamní formáty
|
Hledání
Jak psát web:
http://dusan.pc-slany.cz/internet/
Píše Yuhů: autorova stránka,
mail: dusan@pc-slany.cz
Poslední aktualizace 05.01.2003